Italská premiérka obratně přetvořila italskou pravici z transakční politiky Silvia Berlusconiho na populistické hnutí definované spíše politikou než osobností.
Dvaadvacátý dodatek Ústavy Spojených států amerických brání prezidentovi být zvolen na třetí funkční období. Prezident Trump zvítězil v prezidentských volbách v roce 2024, nebude tedy moci znovu kandidovat. Tato skutečnost vede demokraty i republikány k otázce, zda „trumpismus“ přežije, až Trump opustí politickou scénu. Druhou často diskutovanou otázkou je, kdo zdědí Trumpovu základnu a zda jeho nástupce dokáže udržet Trumpův vliv na Republikánskou stranu a hnutí „Make America Great Again“ (MAGA).
Osobou, která s největší pravděpodobností zdědí Trumpovu základnu, je nynější viceprezident, čtyřicetiletý JD Vance. V mnoha ohledech je Vance více v souladu s hnutím MAGA než prezident Trump, zejména v oblasti zahraniční politiky a role náboženství ve veřejných záležitostech země. Po zavraždění zakladatele Turning Point USA Charlieho Kirka 10. září to byl právě Vance, kdo měl hlavní slovo a před celým národem definoval a hájil jeho křesťansko-populistický narativ. V uplynulém roce Vance usilovně pracoval na rozvoji úzkých pracovních vztahů se sítí advokačních organizací, think tanků, influencerů, podcasterů a dárců spojených s hnutím MAGA.
Ačkoli Vance sdílí Trumpovy politické recepty na nelegální imigraci, obchod, cla a další domácí otázky, zdá se být mnohem skeptičtější k dlouhodobým globálním bezpečnostním vztahům USA. Často kritizuje NATO a veřejně vyjádřil malou podporu obraně Tchaj-wanu před potenciální čínskou invazí. Vance se také zdá být rezervovanější k většímu zapojení USA na Ukrajině a ve válce v Gaze. Na rozdíl od prezidenta Trumpa projevuje malý zájem o využití moci a diplomacie USA k vyjednávání mírových dohod po celém světě.
Vance, který konvertoval ke konzervativnímu katolicismu, je také více než Trump citlivější k otázkám ochrany náboženské svobody a je vstřícnější k zastáncům práva na život v rámci Republikánské strany, od nichž se Trump od svého prvního funkčního období spíše distancuje.
Může existovat Trumpismus bez Trumpa?
Může Vance s těmito nuancovanými postoji, které se mírně liší od postojů prezidenta Trumpa, zdědit hnutí MAGA a zároveň upravit jeho politické zájmy a směřování tak nějak sobě „na míru“? Nebo je „trumpismus“ nemožné udržet a rozvíjet bez výjimečné osobnosti prezidenta Trumpa? Může existovat trumpismus bez Trumpa?
Aby odpověděl na tuto otázku, měl by Vance prozkoumat, jak se jinému talentovanému politikovi v rámci Západní demokracie podařilo převzít politické hnutí od patriarchy – zakladatele, a současně toto hnutí transformovat tím, že si ho ovládl a přivlastnil.
Oním politikem je Giorgia Meloni, která se jednatřiceti letech stala nejmladší ministryní v italské vládě dnes již zesnulého premiéra Silvia Berlusconiho, miliardáře a podnikatele, který založil a vedl konzervativní stranu Forza Italia.
Berlusconiho osobnost a politika dominovaly italskému životu v letech 1994 až 2011, během nichž třikrát zastával funkci premiéra. Jeho obrovské ego a nekonvenční způsoby vládnutí z něj udělaly hrdinu pro italskou pravici a padoucha pro levici, čímž rozdělil zemi více než kterýkoli jiný moderní italský politik. Berlusconi byl Trumpem před Trumpem.
Silviovo hnutí bez Silvia?
Po Berlusconiho pádu Meloniová dobře věděla, že nemůže napodobit jeho kult osobnosti, a zároveň si rychle uvědomila, že má-li uspět, nemůže ani chodit v Berlusconiho botách, celé konzervativní hnutí se musí změnit, přizpůsobit a přejmenovat.
Poté, co v roce 2012 opustila konzervativní stranu Lid svobody svého mentora Berlusconiho, Meloniová spoluzaložila populistickou stranu Fratelli d’Italia, Bratři Itálie. O deset let později, v roce 2022, byla Meloniová zvolena premiérkou, jakožto první žena v Itálii v tomto úřadě.
Rychle přijala „zdravý rozum“ jako styl svého vládnutí, aby se tak navždy distancovala od egocentrické a fanfarónské osobnosti Berlusconiho, který zemřel v roce 2023. Učinila tak přijetím populistického politického programu, který zahrnoval ukončení otevřené imigrace, menší zásahy do zahraničních konfliktů, právní ochranu svobody projevu a odmítnutí aktivistické byrokracie EU. Začala také veřejně hájit tradiční manželství a rodinu, roli katolické církve ve veřejných záležitostech a národní suverenitu Itálie. Berlusconi, stejně jako další pravicoví a konzervativní politici, tyto kulturní otázky často podceňoval či přehlížel a soustředil se raději na svůj program volného trhu.
Může se viceprezident Vance poučit z úspěchu premiérky Meloniové, která dovedně transformovala italskou pravici „volného trhu“ Silvia Berlusconiho na populistické hnutí „národa“, které je definované spíše programem, než vůdčí osobností leadra?
Největším problémem, kterému Meloniová čelila, bylo to, že nikdy nemohla spoléhat na to, že ovládne média nebo bude dominovat politické debatě jen charismatickou silou své osobnosti, jako to dokázal velký Silvio.
Místo toho spojila svůj přímý, praktický a realistický styl vládnutí s populistickou politickou agendou, která zahrnovala mnoho Berlusconiho ekonomických a protiimigračních postojů, a zároveň do své politiky přidala širší náboženský a kulturní narativ, aby přímo oslovila italskou národní hrdost. Získala pověst pragmatické političky, která umí vyvažovat své ideologické ukotvení s diplomatickou pružností a dovedně lavírovat „radikalismem“ a „umírněností“.
Tato strategie fungovala skvěle, sjednotila pravici a učinila z Meloniové jednu z nejpopulárnějších a nejvlivnějších premiérek v moderní italské historii. V jistém smyslu se jí tedy podařilo vybudovat konzervativní hnutí, které navazuje na „berlusconiovský“ program bez osobnosti Berlusconeho.
Může se JD poučit?
Aby Vance napodobil úspěch Meloniové, bude muset udělat totéž. Impozantní osobnost prezidenta Trumpa, jeho nekonvenční politika a nepředvídatelný transakční styl vládnutí velmi připomínají Berlusconiho dlouhé působení v italské politice. Trump, stejně jako Berlusconi, bude těžko napodobitelný.
Vance a Meloniová však mají mnoho společného. Oba sdílejí přímý a nekomplikovaný styl vládnutí. Zastávají také podobnou populistickou politickou agendu, která se zaměřuje na zastavení nelegální imigrace, zdravou nedůvěru k „volnému obchodu“ a globálním institucím, neochotu zapojovat se do zahraničních válek, skepticismus vůči bezpečnostní a hospodářské politice EU a základní přesvědčení, že zachování západní civilizace a národní suverenity jsou pro obě země důležitými cíli.
Bude Vance po Trumpovi stejně úspěšný jako Giorgia Meloniová? Trump a hnutí MAGA se zdají být ochotni mu tuto příležitost dát. Nedávné průzkumy veřejného mínění naznačují, že je hlavním kandidátem na republikánskou prezidentskou nominaci v roce 2028 a preferovaným nástupcem prezidenta Trumpa.
O jeho úspěchu či neúspěchu rozhodnou jeho vlastní politické schopnosti, nicméně volební plán pro úspěšné následování (čti: nahrazení) titánského patriarchy již prošlapala italská premiérka Giorgia Meloni.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
