„Pokud chcete skutečně bojovat s Ruskem, jděte na frontu! Necenzurujte Ukrajince, kteří volají po míru. Pohodlně si sedět na Západě a útočit na ty, kdo požadují ukončení masakrů, to z vás nedělá hrdinu. Dělá z vás pokrytce!“
Evropský parlament se prezentuje jako otevřená platforma pro svobodnou diskusi a obranu demokratických hodnot. O to více šokující je událost ze středy 16. září 2026, kdy bylo na poslední chvíli zrušeno oficiálně plánované vystoupení Julije Mendelové. Bývalá tisková mluvčí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, která pro něj pracovala v letech 2019 až 2021 a později své zkušenosti popsala v celosvětově úspěšných knihách „Každý z nás je prezidentem“ a „Zápas našich životů“ (2022), měla europoslancům přednést zásadní analýzu současného vývoje a mírových vyjednávání na Ukrajině.
K jejímu osobnímu vystoupení však nedošlo. Bezpečnostní služba Mendelovou do budovy Evropského parlamentu ve Štrasburku nevpustila, a to na základě ukrajinských národních sankcí, které na ni prezident Volodymyr Zelenskyj uvalil pouhé tři dny před konáním akce za její politické názory a rozhovor s americkým novinářem Tuckerem Carlsonem. Současná administrativa si její kritické reflexe zákulisních politických procesů nepřála natolik, že de facto docílila jejího umlčení na půdě evropské instituce. Vedení europarlamentu oficiální důvod veřejně nekomentovalo, avšak odmítnutí vstupu unijní šéfové potvrdili.
Vystoupení Mendelové nebylo oficiálním programem Evropského parlamentu. Měla být hlavní řečnicí na doprovodné akci s názvem „Ukrajina: Odvažte se usilovat o mír – diplomacie, nikoli eskalace“, kterou pořádal německý europoslanec Hans Neuhoff (AfD) z frakce Evropa suverénních národů.
Poté, co byl Mendelové odepřen fyzický přístup, organizátoři zprostředkovali její vystoupení prostřednictvím videokonference, takže svůj projev k účastníkům nakonec doručila virtuálně.
Co tedy 16. září na půdě Evropského parlamentu přece jen zaznělo?
Julia Mendelová pronesla velmi osobní, velmi emotivní a velmi kritický projev, kterým apeluje na evropské elity, aby přehodnotili svůj přístup k rusko-ukrajinské válce.
„Dva roky jsem pracovala jako tiskový tajemník Volodymyra Zelenského po práci na volné noze pro New York Times, konzultantka Světové banky a publikovala jsem mainstreamové komentáře. Na svou práci jsem byla hrdá. Dnes mě někteří na Západě a v ukrajinských státních médiích nazývají „proruskou“, jakmile konstatuji, že nesouhlasím se Zelenského politikou nekonečné eskalace. (…)
Lidé na pohodlném Západě si někdy myslí, že Ukrajině a této válce rozumí lépe než já – já, která o konfliktu informuji od roku 2014, mnohokrát jsem cestovala na Donbas se prezidentem Zelenským, seděla jsem na jednáních, pomáhala tvořit prezidentovu komunikaci a zůstala jsem, když v roce 2022 začala totální invaze. Byla jsem ostřelována a jen těsně jsem přežila. Projížděla jsem zemi, pomáhal civilistům a bez odpočinku jsem informovala. Nikdo mě nemůže vážně nazývat proruskou, pokud nepřijme primitivní černobílé narativy.“
„Nepřišla jsem sem hrát politické hry. Přišla jsem s jediným cílem: prosit za ukrajinský lid – za svůj lid. Ukrajinský lid a armáda prokázali neskutečnou odolnost; nemáme se za co stydět. Ale válka nás všechny změnila (…) Stojím zde, protože Ukrajina a Evropa si i nadále vybírají špatnou válku před špatným mírem – eskalaci před diplomacií. Přesto jednoho dne tato válka skončí a na každého z nás se bude vzpomínat podle ovoce, které dnes přinášíme.“
Mendelová nijak nezpochybňuje, naopak výslovně říká, že Rusko tuto válku začalo, že Putinova válka je ve své brutalitě a lhostejnosti k lidskému životu zcela neoprávněná a nespravedlivá.
Přesto však se přimlouvá za změnu strategie a za zahájení jednání o míru. Proč? Protože snít o porážce Ruska je iluzí a cenou za přiživování této iluze je pokračující všestranná devastace Ukrajiny.
„Třetina Ukrajiny se proměnila v peklo. Téměř 20 % našeho území je okupováno; dalších 10 % se stalo hořící frontou. Zamyslete se: Jak dlouho zbývajících 70 % vydrží s tak otevřenou a neošetřenou ránou? A jakou strategii dnes podporujeme? Strategii, v níž se toto každodenní utrpení stává neviditelným, beztížným, postaveným proti velké myšlence – zničení Ruska. Buďme upřímní: mnoho lidí chce zničit Rusko víc, než zachránit Ukrajinu. S rostoucí horlivostí čteme vášnivé články v mainstreamových médiích, které oznamují, že Rusko se chystá zhroutit. Čteme je už téměř čtvrt století. Cenou za tento zpomalený kolaps je můj národ, moje země, můj stát – Ukrajina!“
Lidská a sociální katastrofa na Ukrajině
Mendelová popisuje hluboká traumata nejmladší generace. Zmiňuje čtyřletou kmotřenku, která trpí úzkostmi z raketových útoků, a desetiletou neteř, která kvůli neustálému stěhování a online výuce nikdy nezažila běžnou školu ani dětská přátelství. Varuje před masivní degradací vzdělanosti a ztrátou lidského kapitálu, což ochromí budoucnost země na desítky let dopředu.
„Ukrajina byla kdysi proslulá svými vědci. Právě pod vedením Ukrajince vzlétl první člověk do vesmíru. Stavěli jsme letadla a vrtulníky; naši fyzici a biologové stále přispívají ke světové vědě. Dnes tu máme desetileté děti, které neumí číst. Degradace vzdělání a sociálních dovedností v budoucích generacích by nás měla všechny děsit.“
Poukazuje na to, že finanční pomoc ze Západu se k běžným lidem na frontě často nedostává. Státní podpora pro uprchlíky (méně než 100 dolarů měsíčně) je k přežití naprosto nedostatečná. „Obrovské sumy peněz daňových poplatníků, o nichž se mluví v médiích, často jen málo pomáhají Ukrajincům, kteří se jen snaží zůstat naživu; že je katastrofální nedostatek lékařů; že školy z velké části nemohou fungovat; a že pro mnoho lidí je každodenním výpočtem jen to, jak se dostat do práce a zpět domů, aniž by se ocitli pod ostřelováním. (…) Desítky tisíc dalších se nemohou odstěhovat, uvězněni v chudobě a naprosté absenci pomoci. V předních vesnicích žijí lidé bez jakéhokoli finančního polštáře; tisíc dolarů je nepředstavitelné jmění. Strategie, které dnes volíme, vedou Ukrajinu na cestu neustálé chudoby a války, což znamená degradaci společnosti.“
Demografický a ekonomický kolaps, mizení národa
Autorka uvádí, že Ukrajina ztratila od roku 1991 více než polovinu populace (pokles z 52 milionů na odhadovaných 25 milionů) a tempo se zrychluje. Zmiňuje statistiku, podle které v roce 2026 umírá čtyřikrát více lidí, než se rodí. Varuje, že do deseti let může počet obyvatel klesnout pod 20 milionů. Téměř polovinu zbývajících obyvatel tvoří důchodci, přičemž mladí lidé a rodiny masivně emigrují.
„Začněme tou nejzákladnější otázkou ze všech: Jak má dvacet pět milionů Ukrajinců, z nichž polovina je v důchodu, bránit pět set milionů Evropanů před sto čtyřiceti miliony Rusů? Nestydíte se?“
Ukrajinská ekonomika je zničená a zcela závislá na zahraničních půjčkách a transferech, což autorka označuje jako „donornomii“. Vnější dluh přesáhl 110 % HDP. Civilní sektor průmyslu přestává existovat, veškeré inovace, věda a finance jsou směřovány pouze do armády a výroby dronů, zatímco malé a střední podniky krachují nebo přesouvají kapitál do zahraničí.
„Ani jeden ze západních expertů, profesorů nebo novinářů, kteří píší vznešeně o válce s Ruskem, by nikdy nežil v takové zemi, ani by nenechal svou vlast projít takovými hrůzami ve jménu velké myšlenky. Myslela jsem, že jsme se už odnaučili lekci obětování celých národů velkým myšlenkám.“
Kritika Zelenského, úpadek demokracie, korupce a represe
Tato válka zničila nejen ukrajinskou ekonomiku, ale i ukrajinskou demokracii. Autorka tvrdí, že jakýkoliv ukrajinský hlas volající po míru je okamžitě kriminalizován, čelí výhrůžkám a je označen za „proruský“ nebo zrádcovský.
Prezident Zelenskyj je obviňován z toho, že odmítl různé dřívější kompromisní dohody (včetně Istanbulských dohod) a právní interpretace, které mohly Ukrajině pomoci. Zelenskyj prý prosazuje „nejmaximalističtější a nedosažitelnou cestu k vítězství“, což podle ní znamená, že se o skutečný mír vlastně nesnaží.
„Tady v Evropě se stalo vlasteneckým mlčet o tom, co se děje na Ukrajině. Hranice uzavřené pro muže proměnily život v klec pro bezpočet rodin. Korupce kolosálního rozsahu – rozsahu, jaký si prostě nedokážete představit – dosahující nejbližšího okolí prezidenta, v kontrastu s naprostou chudobou, má za následek ztrátu motivace k odporu Rusku.“
Ostře také kritizuje metody mobilizace – mluví o „lovu na muže“, bití a mučení v náborových kancelářích a o tom, že muži riskují životy při ilegálním útěku přes hranice, které jsou pro ně uzavřené.
„Jak jsme se dostali do bodu, kdy je každý, kdo se staví proti válce, považován za proruského a antidemokratického? Slyšte jasně: mír nemůže být proruský. Mír je jedinou cestou z krize, ve které se všichni topíme – a v první řadě ukrajinský lid.“
Kritika západního pokrytectví
„Každý den sleduji, jak hoří ruské ropné sklady. Budu upřímná: jako Ukrajinka si myslím, že Rusové by měli cítit, co je válka. Ale jako člověk, který chce mír, chápu, že jsme Rusko jen kousli – a všechna jeho zuřivost prší na hlavy Ukrajinců, zatímco Západ dál žije z PR a polovičatých opatření…“
Pokud Ukrajina přežila nejstrašnější zimu, jakou si lze představit, a nepadla – proč by mělo padnout Rusko, země, která si na vedení této války ani nemusela půjčovat?
„Kolaps Ruska je na spadnutí pouze v myslích idealistů, kteří nejsou obeznámeni s ekonomickou realitou Ruska a Ukrajiny. Nejsem tu proto, abych Rusko obhajovala nebo mu lichotila – ale zbožné přání je past a u mě doma se tato past měří v tisících životů. Zbožné přání je dnes vymalováno barvami ukrajinské krve.“
Mendelová obviňuje Evropu a Západ, že opakovaně volí eskalaci konfliktu před diplomacií. Volit „špatnou válku místo špatného míru“ je špatná strategie! Kritizuje západní experty a média za to, že cynicky píší o blížícím se rozpadu Ruska, zatímco skutečnou cenu za tento vleklý konflikt platí Ukrajinci svými životy a destrukcí své země. Tvrdí, že mnozí chtějí spíše zničit Rusko než skutečně zachránit Ukrajinu.
„Ano, Rusko tuto válku začalo. Ale jsou to váleční lobbisté, kdo ji udržují v chodu – ti, kteří z ní profitují.“
Vojenská porážka Ruska je podle Mendelová nemožná a všichni to vědí. Válku podle ní uměle prodlužují západní váleční lobbisté, kteří chtějí prodávat zbraně a zničit Rusko bez ohledu na to, kolik ukrajinských životů to bude stát.
„Tady v EU se často říká, že už bylo uděláno všechno možné a že za to může jen Putin. To, co Putin udělal – vyslání tanků na Kyjev, okupace částí našeho území, včetně mého rodného regionu, každodenní odpalování raket a dronů – to nemá žádné opodstatnění a oprávnění. My však neustále viníme jen Putina, ale nevidíme trám ve vlastním oku. Opravdu Západ udělal vše pro to, aby nastolil mír? (…) Udělala Evropa skutečně dost pro to, aby tuto válku ukončila? Každý, kdo se pokusil mluvit s Putinem, byl označkován za proruského – od Orbána a Fica až po samotného prezidenta Spojených států. Je těžké uvěřit, že v civilizovaném světě mohou dominovat takové povrchní, černobílé narativy…“
Západní společnosti, intelektuálové i studenti mají o válce zkreslené představy jako z „hollywoodského filmu“. Těm, kteří neustále horují o tom, jak se u Kyjeva bojuje za Prahu, těm, kteří chtějí „bojovat proti Rusku ukrajinskou krví“, pokládá Mendelová provokativní otázku: „Jste připraveni na to, aby vaše děti skutečně odešly bojovat na frontu?“
Militarizace společnosti usnadňuje cestu ke skutečné válce
„Ukrajina pomohla nastavit vzorec militarizace společnosti a někteří lídři na Západě jej přijali. V dnešní EU jsou tací, kteří se zdají věřit, že militarizace jejich ekonomik a společností může poskytnout odpověď na politické a ekonomické potíže. Avšak neustálé znovuvyzbrojování spolu s neustálým pěstováním obrazu nepřítele vytváří vlastní hybnou sílu. Čím více je společnost připravena na válku, tím větší je tlak na ospravedlnění této přípravy. A dříve či později tato logika riskuje, že vytvoří právě ten konflikt, kterému údajně brání.“
Neustálé znovuvyzbrojování Evropy a pěstování obrazu nepřítele vytváří nebezpečnou dynamiku, která dříve či později přenese válku za hranice Ukrajiny.
Ukrajina jako Finsko?
„Získání zpět území není jediným měřítkem vítězství v této válce,“ říká Mendelová a připomíná příběh Finska, které kdysi prošlo krvavou válkou s Ruskem, v níž ztratilo část území. „Kdo by dnes řekl, že Finsko tenkrát prohrálo svou válku? Prohrálo několik bitev – ale získalo svůj národ a svou budoucnost. Ukrajina se může stát dalším Finskem. Ukrajina se může stát hranicí mezi Západem a Ruskem.“
Tuto válku může ukončit pouze silný vůdce, je přesvědčena Mendelová. Vyzývá proto k návratu k diplomacii a politice. „Rusko lze udržet na uzdě a zabránit mu v opakování takové agrese – ne válkou, ale rozumem, diplomacií a lidskostí.“
V závěru pak Mendelová staví čtenáře před morální dilema, když hovoří o „intelektuální poctivost“: odsuzuje Putina jako agresora, ale zároveň tvrdí, že Zelenského politika a západní strategie neustálé eskalace a militarizace vedou k faktickému vyhlazení ukrajinského národa. Jedinou racionální cestou je podle ní jednání o okamžitém míru, protože „lepší podmínky pro mír než TEĎ už nebudou“.
Co říci závěrem?
Ukrajina je ve válečném stavu. Chápu, že v takové situaci se zpochybňování válečného úsilí (samo o sobě v právním státě zcela legitimní) může státní moci jevit jako protiprávní a nevhodné; dělo by se tak v obdobné situaci nepochybně i v jiných zemích včetně té naší. Ta naše však v žádném válečném stavu není, stejně jako žádná země v Evropě, není proto žádného důvodu, abychom jakkoliv cenzurovali či jinak ostrakizovali názory kohokoliv, kdo o politice své země smýšlí kriticky. Naopak je to právě Evropa, která byla vždy hrdá na to, že vtělila do svých základů zásadu „Audiatur et altera pars“, tedy nechť je slyšena i druhá strana – jakkoliv to nepohodlné či nepříjemné může býti. Pokud bychom na to rezignovali, pak Putin zvítězil…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
