Co civilizaci provedly 11. září a 7. říjen |

K zásahu USA v Afghánistánu se tehdy přidalo celé NATO, plus Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Jižní Korea, Singapur, Mongolsko, Gruzie, Ukrajina, Azerbajdžán, Bosna Hercegovina, El Salvador, Kolumbie, Tonga, Spojené arabské emiráty, Bahrain, Pákistán, Jordánsko. Padesát zemí přispělo něčím do boje a 27 z nich poslalo vojáky. K Izraeli se nepřidal nikdo. „Aghánská“ aliance měla od médií téměř kompletní podporu. Izrael dostal, po počátečním politování od západních vlád, téměř kompletní odsouzení za „neadekvátní reakci“, zanedlouho překřtěnou na „genocidu“.

Bush ujistil své muslimské spojence, že (ač útočníci byli zbožní muslimové) neválčí proti islámu, nýbrž proti abstraktnímu „terorismu“, neboť islám je náboženství míru. Netanyahu vzal na vědomí, že válčí s islámským džihádem, pro nějž je samotná existence Izraele porušením Alláhovy vůle a jeho zničení Alláhovým příkazem.

Připomeňme si stručně a pietně některá jejich čísla. New York a Washington 11. září 2001: Sebevražedné letadlové útoky devatenácti teroristů, 2 977 mrtvých, neupřesněné tisíce raněných. Israel 7. října 2023: Napaden raketami a 6 tisíci ozbrojenci, 1 200 mrtvých, počet raněných odhadován na 5 400, později komisí OSN rozšířen na 14 900 nemocničně ošetřených. To Hamás stihl během sedmi hodin, než dorazila izraelská armáda. V odvetách válka v Afghánistánu za dvacet let zabila okolo 200 tisíc místních osob, ozbrojenců i civilistů. Gaza se po třech letech blíží třetině tohoto počtu.

Argumenty proizraelské versus protiizraelské, proamerické versus protiamerické, obecně prozápadní versus protizápadní přenecháme náruživějším debatérům a soustředíme se na průzkum, co tyto dva mezníky provedly Západu v onom Huntingtonově příslovečném „střetu civilizací“.

Po jednoznačné protiteroristické reakci světa na New York a Washington 2001 islámský džihád na čas znenápadněl a adoptoval neomarxistickou strategii „pomalého pochodu institucemi“ prostřednictvím legalizovaných islámských organizací spolupracujících se západními vládami a pěstujících image integrovaných demokratů. Na kandidátkách převážně levicových stran získává ve volbách pozice skutečné politické moci. Využívá jí šířením islámu v kultuře a školství a umlčováním jeho kritiky, včetně zločinů jím inspirovaných – jako organizované sexuální hony na nezletilé dívky v Británii a různé teroristické útoky s bojovým heslem „Alláhu akbar“.

Sílící sítě islámských organizací a rostoucí počet muslimských politiků posilují své pozice zvýšenou muslimskou imigrací a radikalizací muslimské mládeže, jejím náborem do aktivního džihádu a kulturní a politickou proměnou západních společností. Užitečné idioty jim hrají levicová uskupení, s nimiž předstírají spojenectví, i přes vzájemné a každému zjevné nesmiřitelnosti ideologické. Sebevražedně idiotská je propalestinská kampaň LGBTQ+. A možná ještě idiotštější je agresivní antiizraelismus ultralevicových Židů, jako je šéf britské Zelené strany Zak Polanski nebo americký profesor Jeffrey Sachs, jehož lze v podcastech vyslechnout, že Izrael ztratil právo se bránit.

Významnou součástí kulturního džihádu je mohutné islámské financování propagace islámu na západních univerzitách splývající s antizápadním progresivismem převážné části pedagogických sborů. Finančním velmistrem je Katar, praktikující politiku dvou tváří. Na jedné straně hostí a financuje velitele teroristických organizací jako Hamás. Na druhé straně se prezentuje jako spojenec Západu. Tam provozuje strategii „měkkého“ džihádu (ideologické ovlivňování) ve školství, v médiích, v islámských organizacích a v investicích do islámských projektů. K začátku roku 2026 se americké ministerstvo školství dopočítalo dosavadních katarských darů a transakcí americkým univerzitám ve výši 6,6 miliard dolarů. Nákup pedagogů tomu říkají cynikové.

Zároveň Katar financuje v západních zemích rozprostření Muslimského bratrstva, což je globální džihádistická organizace zavázaná k radikalizaci muslimů a islamizaci světa, v této době obzvlášť zaostřená proti Západu. Paradoxně zakázaná v řadě muslimských zemí jako Emiráty, Bahrain, Egypt, Jordánsko. Evropské bezpečnostní složky, nejpodrobněji francouzské, v posledních několika letech odhalily masivní pronikání Muslimského bratrstva do správních institucí EU i některých členských států. Významným nástrojem katarského globálního vlivu je jeho TV Al-Džezíra. Katar tak kombinuje všechny strategie džihádu, od ozbrojené přes kulturní po lstivou.

Během týchž dvou desetiletí po 11. září 2001 se západní politická levice posunula do radikálního extrému, posilovaného společensky odstředivými programy jako DEI (diversity-equity-inclusion), dekolonizace dějin, negativizace samotné existence západní civilizace, antibělošký rasismus, dehonestace patrotismu a křesťanství, agresivní feminismus, vzestup vlivu LGBTQ+, relativizace hodnot a rovnost kultur, emoční zranitelnost jako důvod k umlčování, posuzování jednotlivců podle skupinové příslušnosti místo osobních kvalit. Konzervativní pravice z toho byla tak zkoprnělá, že se nezmohla na účinnou obranu. Každý její obranný pokus byl levicí klasifikován jako extremismus, rasismus, xenofobie, náckovství, a mnohdy i trestný čin.

Tak se mysl Západu ocitla v epidemii „parazitické mysli“, jejíž potenciálně smrtící účinky odhalil kanadský psycholog Gad Saad ve studii The Parasitic Mind, s podtitulem „Jak infikující ideje zabíjejí prostý rozum“. Ten je napadán „ideovými patogeny progresivistické ideologie působícími jako paraziti využívající psychické zranitelnosti a ochromující kritické mechanismy pro odhalování jejich falše. Takto ochořelou mysl pak přimějí k jejich dalšímu šíření a hájení parazita“.

Obdobně jako biologičtí paraziti umějí různé ideologie na svou stranu „přetáhnout lidské kognitivní a společenské instinkty a paralyzovat intelektuální imunitní systém“. Liberální společnost tak odzbrojují odebráním základních obranných prostředků, jimiž jsou svoboda slova, vědecké bádání, rozum a důkazy, intelektuální rozličnost, meritokracie, identita indivuální, ne skupinová.

Tak se dál věří v potřebu a užitečnost masivní islámské imigrace i přes viditelné důkazy, jakou je pro společnost zátěží a nebezpečím. Kvantita vzdělání se pořád pokládá za automaticky blahodárnou, i když nejparazitnější ideje se rodí na univerzitách. Pohlaví je zaručeně „sociální konstrukt“ bez ohledu na biologickou realitu. Utlačovaní jsou automaticky dobří, upřímní a oprávnění, utlačovatelé zlí. Nebílé rasy nemohou být rasistické. Běloši jsou rasisté i nevědomky. Progresivní organizace jsou automaticky dobromyslné, konzervativní zlomyslné. Západ je odpovědný za všechna historická zla. Míru se dosahuje ústupky, i když nám nepřítel hrozí zabitím. Cenzura internetu je vylepšená svoboda projevu. Tolerance musí tolerovat i netoleranci.

A podobné. Potkáváme ty Saadovy parazitní patogeny na každém kroku. A jak se v nich vyžíváme. Nevyvrátí nám je ani jejich zjevná nelogičnost, iracionálost, ani stovky protidůkazů. Nenecháme si je zpochybňovat nějakou disidentskou chátrou. Posílíme si je uzákoněním a institučním donucováním, trestáním, pokutami, vyhazovy, ostrakizací. Poznáváme se?

A ještě – mále bychom už zapomněli – šestnáctimilionový nárůdek ovládá devítimiliardovou planetu, je zdrojem všeho zla, a Amerika si bez jeho příkazů ani nepšoukne. Tak hrrrr na ně, už se to zase smí.

To vše se schoulilo společně pod střechu neomarximu, jehož stěžejním principem je neustálé rozdělování společnosti na skupiny perzekvované a perzekvující. A zde došlo k zásadní přesmyčce: Židé, do té doby v liberálně levicové klasifikaci řazení do menšin perzekvovaných, jsou překlasifikováni do bělošské většiny perzekvující – imperialistické, kolonizátorské, kapitalistické. Naopak islám, po staletí perzekvující, se stal perzekvovaným a tudíž pro progresivní levici spojencem proti společnému nepříteli, demokratickému kapitalismu. Ze Západu se stala úrodná půda pro tisíciletou islámskou nenávist k Židům. V této parazitní epidemii se k té nenávisti přidávají i někteří křesťané, třebaže jim džihád slibuje, že přijdou druzí na řadu. V Africe křesťané už na řadě jsou, jako v Pandžábu hinduisté, v jižním Thajsku buddhisté, v Sýrii Drúzové. Jak učí historická zkušenost, útok na Židy je vždy útokem na svobodu a nikdy nezůstává jen u Židů.

Hamásský útok 7. října tak na Západě spadl do záští rozorané živné půdy. Nepřátelé Židů se z něj roztelili blahem, zparazitovaná západní mysl se rozechvěla obdivem. Hamásnící ještě nepřestávali vraždit a na Západě už se organizovaly protesty proti izraelské odvetě, která ještě nezačala. „Jsme Hamás“ oznamovaly plakáty amerických studentů.

Anti-izraelismus se stal oprávněným odbojem proti utlačovatelům, palestinismus novou přezdívkou starodávného džihádu kryjícího se plakátem boje za lidská práva. V heslech „od řeky po moře“ a „globalizovat intifadu“ splynul antisionismus s klasickým antisemitismem. Z beder Západu spadl pocit viny za holocaust. „Židi do plynu,“ ozývalo se v Sydney sotva den po zahájení hamáského útoku. Další den následovaly Toronto, Montreal, Londýn, New York. Ne všude, pravda, hned do plynu, někde jen do toho moře, o němž polovina skandujících nevěděla, kde je a jak se jmenuje.

Dodatečně se potvrzuje, že demonstrace nebyly tak úplně „spontánní“, jak se zpočátku tvrdilo, nýbrž globálně koordinovány. Jejich plánování začalo už před útokem Hamásu mobilizací informační sítě organizací jako Students for Justice in Palestine, Palestine Action, BDS, evropské organizace muslimské mládeže, výbory pro solidaritu s Palestinou. V Sydney Palestine Action na Facebooku oznamovala nazítřejší demonstraci 6 hodin po zahájení útoku Hamásu. Druhý den „plnou solidaritu s palestinským odbojem“ vyhlásila Columbia University. Zároveň celostátní americký výbor Students for Justice in Palestine vyhlásil operaci Hámásu za „historické vítězství palestinského odboje“ a vyzýval „do zbraně“.

K dispozici demonstrantům byly ihned plakáty a billboardy, mnohde se stejnými designy a hesly. Pozdější analýzy 4,5 milionů postů na X/Twitteru potvrdily koordinaci 11 organizujících skupin, některé přímo napojené na Muslimské bratrstvo a jeho globální informační síť. Spontánně se už přidávala jen parazitními patogeny zhypnotizovaná pokroková mládež.

Speciální kapitolou je chování západních médií, která z převážné části přebírala údaje Hamásu nekonfrontované zároveň s údaji Izraelskými nebo nezávislými. Od počátku izraelské odvety na Gazu se tón zpráv rychle změnil z „Hamás masakruje Izraelce“, na „Izrael vraždí v Gaze děti a působí tam hladomor.“ Vedle nepochybně skutečných ztrát životů si média vychutnávala výmysly. Těch „500 mrtvých v Izraelem vybombardované nemocnici“ se nakonec vysvětlilo jako 50 mrtvých na parkovišti zasaženém chybnou střelou Hamásu. „Podvýživou vychrtlé dítě“, jehož fotografie hypnotizovala západní veřejnost z titulních starn světových médií, ve skutečnosti trpělo dlouhodobou svalovou atrofií. Korektury nenápadně zmíněny až dlouho poté, co první zveřejnění inspirovala svět k antiižidovské hysterii. Podobně nenápadná byla letos v říjnu zpráva OSN, že žádné hladovění, z něhož byl Izrael tři roky viněn, se v Gaze nekonalo.

Jednostranně protiizraelský přístup postupně přebírala většina západních vlád s výjimkou USA, Německa, Maďarska a Česka. Irsko, Španělsko, Norsko a Slovinsko vyhlásily na Izrael bojkot a do roka uznaly stát Palestinu. V dalším roce se Británie, Portugalsko, Francie, Belgie, Lucembursko, Malta předháněly v uznávání státu ovládaného teroristickou organizací, s chartou, jejíž součástí je povinnost zničit stát sousední.

Tři roky poté, v té slavné české „okurkové sezóně“, která je jen přezdívkou novinářské lenosti nakouknout do širého světa, se v něm děje toto:

Dav 70 tisíc Afrických junáků vtrhává na území Španělska (tedy EU a NATO) a jeho loupení, násilí a vandalismu čelí dlouho jen 200 policistů a teprve po týdnu se přidává tisícovka vojáků. Bez sebemenší pomoci spojenců, ač jde o napadení členského státu. Invazi předcházelo rozhodnutí španělské vlády legalizovat pobyt téměř milionu ilegálních imigrantů.

Berlínská policie zjišťuje, že jí chybí čtvrtina personálu, kterou nemůže zaplnit, neboť téměř polovina uchazečů nejeví minimální znalosti německé gramatiky a pravopisu. Německá armáda, plánující mohutné posílení, rozeslala nabídky vojenské kariéry 298 tisícům jinochů. Odpovědělo 38 tisíc, testem základní způsobilosti prošlo 530.

Německý federální úřad pro imigraci BAMF napočítal 8,6 milionů neevropských imigrantů a jejich potomků, většinou bez pracovní kvalifikace, zatěžující státní kasu roční částkou 145 miliard eur.

Belgický ministr vnitra vyhlásil „stav národního ohrožení“ po letošních 66 pouličních přestřelkách a ozbrojeném přepadu policejní stanice. Drogový byznys v Antverpách řídí několik velitelů Hamásu, identifikovaných gazanskými imigranty.

Itálie zjišťuje, že většina ilegální imigrace je řízena z Německa a přijíždí na lodích vlastněných německými nevládními organizacemi pod německou vlajkou.

Evropská komise odmítla zaregistrovat jako občanskou iniciativu návrh zákona „Save Europe Act“ žádajícího zastavení neevropské imigrace a finanční podpory imigrantů, který podepsalo 600 tisíc evropských občanů, takže jeho autoři nemohou pokračovat k získání milionu podpisů a návrh nebude moci být předložen parlamentu. Komise vysvětlila, že návrh je „nekompatibilní se základními hodnotami EU a s její Chartou základních práv“.

Francouzská ultralevicová strana La France Insoumise, která je v sondážích druhém místě, nastínila program vytvoření „Nové Francie“, jaká by „reflektovala její současné demografické a kulturní reality a zahodila pohádku o věčné Francii založené na společných předcích, která nikdy neexistovala“. „Rasistickou ideologickou bitvu jste prohráli, neboť třetina Fancouzů už má imigrantské prvky“, vzkázala jedna její poslankyně v médích.

Evropská komise vyřadila z registrace organizací konzervativní think-tank MCC Brussels, který analyzuje totalitní aspekty EU a jehož ředitelem je anglo-maďarský profesor sociologie Fank Furedi.

Observatory on Intolerance and Discrimination Against Christians in Europe (OIDAC), hlásí prudký vzestup útoků na křestanské objekty na průměrných 40 měsíčně.

A pak že okurky. Ta naše blažená nevědomá pohoděnka.

Mezitím v Americe ta spontánně se přidávající mládež, s myslí infikovanou islamo-marxistickými parazitními patogeny, ji teď překvapivě a krkolomným tempem mění, když Evropu už změnila. První šok připravil Zohran Mamdani neuvěřitelně zvolený za starostu města, které je z 40 procent katolicko-židovské, s jen 5 procenty muslimů. I přes jeho komunistickou a anti-israelskou rétoriku ho volila třetina Židů a třetina katolíků. Islamo-marxista podpořen většinovou populací protestantskou a ateistickou. Infekce parazitním narativem jako řemen.

Jestli Amerika ze svých myslí fofrem ty parazitní patogeny islamofilního neomarxismu nevytřepe, listopadové volby do Kongresu by mohly být mezníkem třetím a možná konečným. Pak se i vám možná zasteskne po tom starém chaotickém narcisovi. A bude vám to houby platné.y pudu sebezáchovy ve 21. století.