Podívejte se na tenhle jednoduchý, ale zásadní obrázek. Dva světy, dvě reality. Na levé straně malý kluk s kytkou pro paní učitelku – symbol naivity, možná až idealistické výchovy, kterou jsme si nesli z dob komunismu. Na pravé straně kluk s pistolí namířenou na učitelku – obraz cynického světa, kde je moc vším a peníze nadřazené hodnotám.
Tohle porovnání nám nastavuje zrcadlo, které by nám mělo způsobit značně nepříjemný pocit. Opravdu jsme tady a teď o tolik lepší, než jsme byli tehdy? Jaké „hodnoty“ jsme si vybudovali?
Od čínské zdi k obchodním centrům
Za komunismu jsme stavěli kolektivní ideály – i když mnohdy pokřivené a vnucené. Učili nás, že společnost musí držet pohromadě, že solidarita něco znamená. Kapitalismus nám naopak dal svobodu, kterou ale mnozí pochopili jako volnou ruku k tomu, aby druzí byli jen nástrojem jejich zisku. Nejsi konkurenceschopný? Zmiz z cesty. Hodnotám místo na tržišti není.
Dnes se křižujeme nad komunismem, který ničíl osobní iniciativu, ale tiše sledujeme, jak se všechny osobní hodnoty topí v honbě za větším ziskem. Kapitalismus nás naučil, že se můžeme k druhým chovat jakékoli prasata, pokud za to zaplatíme.
Moderní vzdělání: Vyber si zbraň!
Ačkoliv tenhle obrázek působí jako vtip, ve skutečnosti je to krutý komentář dnešní reality. Náš vzdělávací systém se rozpadá, učitelé jsou podfinancovaní a na děti se valí stres a tlak, který si málo kdo z nás dovede představit. Místo důkazu lásky, jako je květina, dnes děti nosí do tříd frustraci, agresi a někdy – bohžel – i nástroje násilí.
Co jsme to udělali? Naši prarodiče stavěli školy jako chrámy vzdělání, my je proměnili v kolbiště, kde slabší odpadávají a silnější dětinskými pěstmi až příliš často dokazují svoji dominanci.
Svoboda, kterou jsme nepochopili
Zbytečné glorifikovat minulé režimy, ale není správné ani zavírat oči před tím, co jsme udělali ze světa kolem nás. Kapitalismus nás naučil rychlosti, ne trpělivosti. Naučil nás, jak si koupit něčí čas, ne respekt.
A tohle všechno ukazuje jeden prostý obrázek: Dva světy, které se prolínaly a zanechaly nám dilema. Kam teď? Budeme se tvářit, že je všechno v pořádku, nebo začneme hledat cestu, jak z toho ven?
