Co ne/očekávat od dnešních německých voleb?

Německo  zítra zvolí nový Bundestag a tím i novou vládu. Naléhavě nutná  záležitost, protože současná vláda Olafa Scholze  je ve všech ohledech v  krizi  a  rozpadu, navíc    v době, kdy je Německo už  tři  roky v  recesi, či přesněji  ve vážné hospodářské krizi. Zatímco zemí  zmítá bouře a voda už vniká do trupu lodě  zvané  Německo, na můstku jsou u kormidla jen bezmocní.  situace  ani náhodou  nedorostlí rádoby  námořníci.

Na první pohled o to více překvapí, že v německé volební kampani byla dominantní pouze tři témata:

– migrace,

-migrace,

-a  zase migrace.

Vše ostatní pojaly partaje jako vedlejší záležitost. Po prvním kancléřském duelu v TV „Spiegel“ časopis trefně  poznamenal: „Olaf Scholz a Friedrich Merz spolu soupeří, jako by žádný zítřek neexistoval. Jejich volební kampaň je o tady a teď, budoucnost se nekoná.“

Při bližším pohledu to  ale  nemůže  nikoho překvapit, protože po vraždě dvouletého dítěte v Aschaffenburgu mají Němci konečně už  plné  zuby  tragické  migrační politiky otevřených hranic  Angely  Merkel, kterou kdysi  země  poblázněná  šafnutím  praktikuje v podstatě dodnes. Protože  na  žádnou  jinou,  díky  svým  zákonům a  nastavení  dobrodušské  části,  zejména  „lepšolidí“ z   velkých  měst   starých  spolkových  zemí  nemohou  Němci  ani pomyslet.  Střední  vrstva  sice  pomalu obrací,  jenže  jednak  příliš pomalu a  jednak  pořád  ještě  není  myslitelné,  aby  se  někdo středostavovský přihlásil  k AfD. Byl  by uklován. Doslova.

Od roku 2015 byly v Německu podány téměř tři miliony žádostí o azyl lidmi, kteří by na to nebyli ze zákona oprávněni; Drtivá většina z nich v zemi zůstává, protože deportace dodnes  nefungují  ani co by  se  za nehet  vešlo a pokud se  situace  opravdu revolučně  nezmění,  ani nikdy  fungovat nebudou. A stále přicházejí noví lidé, někdy známými cestami, ale často zcela legálně prostřednictvím slučování rodiny. Není  mi   ani nejslabší  útěchou,  že  přesně  před  tímhle  jsem  na  Kose  v  seriálu Uprchlíci  varoval  už  v  roce  2015…

Označit výsledek této politiky za zničující by bylo obrovské podcenění situace: stovky mrtvých, minimálně 200 miliard eur v nákladech jen pro spolkovou  vládu od roku 2016, krize  nájemného bydlení,  radikálně retardovaný  pocit bezpečí mezi obyvateli a v důsledku toho značné sociální napětí mezi těmi, kteří musí ve svém každodenním životě žít s „dopady“  kultury  šafnutí, jako je nedávný zákeřný  vražedný   útok automobilem v  Mnichově kvůli neúspěšné  tzv.  „začleňovací“ migrační politice. Která  selhává  všude,  kam se  člověk podívá!

Lidé jsou především unavení z toho, že po každé vraždě nožem a každém útoku autem vláda slibuje radikální změnu, která se však nikdy  ani  omylem – nerealizuje. „Naše odhodlání roste,“ řekl zcela vážně bavorský premiér Markus Söder po mnichovském útoku – pouhých deset let poté, co Angela Merkelová (CDU) otevřela hranice nelegálním připrchlíkům.

„Změna paradigmatu zatím neproběhla,“ uvedl nedávno švýcarský  NZZ, „německé hranice zůstávají pro většinu nelegálních migrantů široce otevřené. Každý, kdo požádá o azyl, bude přijat, a i když bude jeho žádost zamítnuta, bude mít fakticky právo pobývat ve Spolkové republice.“ Takže na,   was  ist?  Worum  geht?

Problém je samozřejmě v tom, že ohledně  řešení příčin  nic  není  ani  trochu snadné,  jak by  to snad mohlo  vypadat! Dřevomorku  si také  člověk snadno  donese domů a  nesnadno se  jí zbavuje.  Nelegální migrace  je  problém o několik  řádů  větší  než ta  dřevomorka!

Šéf CDU Friedrich Merz oznámil, že od prvního dne ve funkci kancléře zajistí, aby migranti byli na německých hranicích vráceni zpět – k tomu však musí nejprve najít většinu. A s největší pravděpodobností to bude fungovat pouze s SPD nebo Zelenými,  či  dokonce  oběma!  A ti se  určitě postaví  na  zadní, protože stále brání neblahé dědictví Mutti Merkelové   a především  – ti s  tzv. migračním pozadím tvoří  dost podstatnou  část  jejich elektorátu!  Co je objektivní potřeba  německého  státu  ve  srovnání  s  několika  stovkami  tisíc  hlasů pro  umouněnou  straničku a  ještě  umouněnejšího  papaláše?

To vše by bylo samozřejmě mnohem snazší dosáhnout s AfD, ale díky pošetilému a  nesmyslnému „firewallu“ se CDU o tuto příležitost připravila. A to samozřejmě dělá AfD velkou a  trvalou reklamu, který ji navíc, k nelibosti  těch  vždycky a  jedině  správných -posiluje. Firewally,  jakkoliv  mediálně  velebené, nelegální přistěhovalce nezastaví.

Dokud se CDU bude schovávat za tím  hloupým firewallem, není  šance, že dojde k opravdu podstatné změně šílené migrační politiky v Německu. V neposlední řadě kvůli fatální právní situaci – zejména na evropské úrovni –, která téměř znemožňuje odmítat stopnout migranty na hranicích a  odlifrovat  je hned  pryč!  .

Cesta   k  nápravě  existuje, ale vyžadovalo by to politickou robustnost trumpovských rozměrů, kterou nelze  od  Merze  ani  žádného  německého politikáře,  snad  s výjimkou  AfD,  ale  ani  to  není  vůbec  jisté, čekat!

Článek 72 Smlouvy o fungování Evropské unie výslovně nezbavuje členské státy povinnosti udržovat vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek. V tomto výjimečném případě má vnitrostátní právo přednost před evropským právem. Ale kdo si  něco takového  dnes  troufne  v  Evropě  uchopit?

„Suverénní je ten, kdo rozhoduje o výjimečném stavu,“ tak to kdysi definoval velký německý  ústavní právník Carl Schmitt – ale použít  tuto formu suverenity nebude jednoduché, zvláště pro Němce, a už vůbec ne v koalici s SPD nebo dokonce Zelenými? Za mne  sci  fi!