VÁCLAV KRÁSA
Předseda vlády Andrej Babiš přednesl na konferenci o obnově Ukrajiny v Gdaňsku 25. června 2026 projev, který naše média moc nezaznamenala, protože v něm apeloval na maximální snahu všech na zastavení války na Ukrajině. Dovoluji si citovat: „Mír není pasivita. Mír není rezignace. Mír není vzdání se principů ani spravedlnosti. Mír je odhodlání zastavit zabíjení, zmírnit lidské utrpení a vytvořit podmínky pro stabilní budoucnost. Evropa kdysi našla moudrost a odvahu povstat z trosek války a vybudovat kontinent založený na spolupráci a usmíření. Stejnou moudrost dnes potřebujeme znovu. Protože pouze mír může zajistit budoucnost Ukrajiny.“ Premiér Babiš patří k nemnoha vládnoucím politikům v Evropě, kteří skutečně považuji za jedinou šanci ukončení války na Ukrajině cestou diplomacie, a nikoliv neustálým navyšováním vojenských dodávek a finančních prostředků na vedení války. Obdobně uvažuje premiér Slovenska a snad také Maďarska. Jsou to právě středoevropské země, které neustále zdůrazňují zahájit komunikaci s Ruskem o míru.
Západní Evropa je v zajetí ideologie, že mír je třeba Rusku vnutit silou. To znamená další zbrojení a dodávky zbraní, další miliardy eur, ale především další tisíce mrtvých a zmrzačených lidí, kteří nerozhodují o tom, zda se bude ve válce pokračovat nebo ne. Prezident Zelenskyj lže a balamutí evropské politiky, aby neustále posílali obrovské finanční prostředky na Ukrajinu, jejíž část skupiny nenažraných podvodníků rozkrádají. Skutečnost, že pan Zelenskyj lže lze dokázat kdykoliv. Poslední lež je, když se vysmívá, že Rusko neobsadilo Konstatinivku. Politici v Evropě vědí, že nám Ukrajina lže, protože tyto lži nejsou určeny jim, ale médiím, aby obelhávala obyčejné lidi. Je to až zrůdné, že se mezi nejvyššími politiky hrají podivné hry, které vedou k zabíjení tisíců lidí, jejich okrádání a devastace celých oblastí. Obhájci války argumentují, že nemohou připustit změnu hranic Ukrajiny a za spravedlivou věc je třeba bojovat do hrdel a statků. Stačí připomenout Kosovo, kde byl stejný problém, pouze s tím, že na vzniku samostatného Kosova mělo zájem několik nejmocnějších lidí globální politiky, a tak se Srbsku kus území vzalo. Je to všechno docela jednoduché, zájmy jednotlivců rozhodují o osudech milionů lidí. Taková je ta dnešní západní demokracie.
Prezident Petr Pavel vyzval premiéra Andreje Babiše, aby konkrétně předložil důkazy, že poškozuje Českou republiku. Stačí se probrat články mainstreamových médií a těch důkazů se najde spousta. První věcí, na kterou již většina lidí pozapomněla, byla návštěva prezidenta u dalajlámy, což bylo absurdní, ale hlavně to dále poškodilo naše už tak špatné vztahy s Čínou. Možná, že tato návštěva jej měla přiblížit k obdivovatelům Václava Havla, jak neskutečné. Prezident opakovaně kritizoval prezidenta Spojených států, našeho nejvýznamnějšího spojence. Naposledy v dubnu letošního roku, kdy srovnával Trumpa s Putinem. Úplně nepochopitelné bylo prezidentovo vyjádření k přechodu ČR na euro. Prezident, který má hájit státnost by vůbec neměl takové věci, které se týkají naší státnosti, navrhovat. Obdobně lze vnímat jeho snahu o vzdání se práva veta v EU, což je v rozporu s dlouhodobou linii české zahraniční politiky. Velmi problematická je jeho neustálá podpora války na Ukrajině. Za zcela nepřijatelné je, že prezident udělil záštitu festivalu Meeting Brno, v jehož rámci se poprvé v ČR konal sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Petr Pavel tak učinil i přes ostrý nesouhlas Poslanecké sněmovny, která konání sjezdu oficiálně odsoudila a označila za provokaci. K tomu je ještě třeba dodat odmítnutí jmenovat ministra Filipa Turka. Vrchol činů prezidenta Pavla, které snižují vážnost České republiky je bezprecedentní kompetenční spor u Ústavního soudu. Místo stability tak prezident vytváří ústavní chaos, zpochybňuje rovnováhu mocí v zemi a oslabuje důvěru občanů v právní stát. Samozřejmě se nabízí otázky, proč pan prezident takové kroky dělá? Je skutečně pod vlivem vojenskoprůmyslového komplexu, který má zájem na co největší prosperitě a každé napětí jim prospívá? Je hlavou opozice a každý chaos se opozici hodí, protože vláda nemá čas na prosazování svého programu? Nebo se jedná o hlubší úvahu ve stylu „Rozděl a panuj?“
Zdá se, že okurkovou sezonu nám vyplní další aféra kolem hnutí STAN. Podle sdělení anonyma, píšícího pod jménem Thomas Paukner, STAN podniká, což je politickým stranám zakázáno. Jedinými obchodními aktivitami, které mají povolené, jsou publikační, vydavatelské či propagační činnosti spojené s politickou aktivitou. Do toho rozhodně nepatří realitní činnost, kterou za velmi podivných podmínek provádí společnost BeSTAN s.r.o., kterou stoprocentně vlastní hnutí STAN. Jako jednatel už od jejího založení v roce 2021 vystupuje paní Lucie Krejčová, ředitelka hlavní kanceláře hnutí STAN. Tak jsme v očekávání a pěkné letní dny.
FB
Článek Co týden dal č. 27 (2026) se nejdříve objevil na .
