VÁCLAV KRÁSA
Marně přemýšlím, jaký prospěch mají občané České republiky z naší obrovské účasti ve válce na Ukrajině. Vlastně ani nevíme kolik jsme skutečně vydali za zbrojní dodávky, humanitární pomoc, výcvik ukrajinských vojáků, zdravotní péči pro uprchlíky z Ukrajiny, sociální dávky pro ně, náklady na bydlení, na vzdělávání, náklady na dopravu, která byla po určitý čas pro uprchlíky zadarmo a určitě jsem ještě na něco zapomněl. Část uprchlíků z Ukrajiny si dokázala najít práci, což je pozitivní, ale je nepochybné, že manko je obrovské a také je jisté, že nebude nikdy splaceno. K tomu jen malý šťouchanec, vláda v týdnu rozhodla, že nedojde k navrácení slevy na hromadnou veřejnou dopravu pro studenty a seniory, kterou předchozí vláda snížila, protože nemáme tři miliardy korun, které by zvýšení slev stálo?! Prospěch z výdajů však nemusíme poměřovat pouze ekonomickými parametry, ale může mít mnoho jiných aspektů. Tím nejvíce zmiňovaným je obrana před Ruskem, které by nás, bez „statečné Ukrajiny“, určitě napadlo. To je samozřejmě nesmysl. Jednak nemáme přímou hranici s Ukrajinou, takže útok na nás by muselo předcházet napadení okolních států, ale hlavně mi chybí motiv, proč by to Rusko dělalo. Válka na Ukrajině je válkou mocností o zdroje a my s tím nemáme co do činění. Všichni víme, jak vše začalo, stačí si najít média z roku 2013 a 2014, kdy jejich narativ byl zcela opačný, protože Ukrajina přistoupila na tvrdý útlak ruské menšiny, odstřelovala donbaská města a její politici dobře věděli, že uvažování o vstupu Ukrajiny do NATO vyvolá nutně konflikt s Ruskem. Každá velmoc má sanitární koridor, do kterého jinou mocnost nepustí. Tento politický úzus byl ze strany NATO narušen a Ukrajina byla vybrána jako beranidlo, a to za cenu milionu mrtvých a zraněných a devastací země. Když si to uvědomíme do důsledků, jedná se o obrovskou tragédii jednoho národa a my se na tom podílíme. Naše angažovanost na likvidaci Ukrajiny se nám v budoucnu nemusí vyplatit, protože kdokoliv dodává Ukrajině zbraně, oddaluje mírová jednání a udržuje kliku Zelenského u moci. Pan Zelensky velmi dobře ví, že mír pro něj znamená pád. Jen se divím, že lídři evropských zemí pořád podporují válku, i když jejich země neustále chudnou. Jako by vůbec nepočítali s tím, že jednou to musí skončit, že jednou je budou soudit dějiny za miliony mrtvých. Je zřejmé, že v řadě zemí dochází k výraznému tlaku občanů na změnu politiky, lidé se nechtějí podílet na zabíjení v cizí válce, nechtějí řešit cizí problémy, ale chtějí řešit ty domácí. Potentáti jsou přesvědčeni, že se jim nemůže nic stát, ale nikdo neunikne svému osudu. Dnes jsme v situaci, že kdokoliv řekne něco proti zbrojení, proti korupci na Ukrajině, je okamžitě zařazen do skupiny putinovců. Již nediskutujeme, jen mlčky přihlížíme, jak se cizí válka promítá do naší současnosti.
Ve středu přednesla von der Leyenová zprávu o stavu Evropské unie. Podle ní nesmí Evropa dovolit, aby její demokracie podkopávaly loutky autoritářských režimů, ať již jde o ultranacionalisty či odpůrce Evropy, o ruské vměšování nebo o dezinformace. Uvedla „Chceme se semknout kolem naší evropské myšlenky, že společně můžeme rozhodovat o svém vlastním osudu“. Z celého jejího vystoupení je zřejmé, že vlastně neuznává EU, jako uskupení samostatných států, které sami rozhodují o svých národních zájmech, a pouze v některých otázkách se domlouvají na společném postupu. Teď je to například ropná krize. Místo toho chce paní von der Leyenová budovat společnou armádu, zcela podřídit zahraniční politiku jednotlivých zemí pod zájmy EU apod. Ona vlastně vystupuje jako by EU byla státem se všemi právy suverénních států a jednotlivé členské země mají právo pouze připomínkovat záměry EU. Zatím to tak není, ale je evidentní, že ukrajinská krize přispívá posilování statutu EU. Jsou to společné sankce, snaha vytvářet vlastní armádu, vlastní daně, zrušení práva veta pro členské země a další návrhy. Ovlivňování voleb v jednotlivých členských státech je jasným příkladem snahy o unifikaci členských zemí a paní předsedkyně se k němu ve své projevu přiznala, když uvedla: „Datum 12. dubna si zapamatujeme na dlouho. V ten den vzali občané Maďarska budoucnost do svých rukou. Rozhodli se pro demokracii. Pro Evropu. Vrátili Maďarsko plně tam, kam patří: do Evropské unie. Po letech oslabení nastala změna. Zrychluje se boj proti korupci a zmocňování se státu. Skutečného pokroku se dosáhlo v oblasti základních práv. A akademické svobody. Nyní byly Maďarsku uvolněny investice v řádu miliard eur,“. Zkrátka, když budeš hodný, dámě ti nějaké peníze. To se nazývá politická korupce.
Na závěr citace premiéra Slovenská pana Roberta Fica: Fico předpokládá, že na území Ukrajiny se odehrají ještě velké vojenské operace. „Nejvíc se bojím toho, jaké silné vojenské řeči se ozývají v Evropě. Zdá se, že vítězem rozpočtu Evropské unie na léta 2028 až 2034 budou zbrojařské firmy. Nikoliv občané, ale zbrojařské firmy,“ konstatoval slovenský premiér, který obvinil Brusel, že neschopnost řešit nelegální migraci, vysoké ceny energií a konkurenceschopnost nahrazuje bojovnými řečmi.
FB
Článek Co týden dal č. 38 (2026) se nejdříve objevil na .
