Nedostatek komunikační a pojmové empatie mnoha lidí z oboru IT vůči zbytku obyvatelstva je chronicky známá věc. Přečtěte si, jaké všechny nástrahy a nelogičnosti jsem musel překonat.
David Gruber | foto: wikipedia.org
Máme satelitní příjem přes Skylink. Našel jsem si tedy přes google parametry:
kmitočet 12 344 MHz, polarizace H = horizontální
symbolová rychlost 29 900 kS/S
FEC 2/3
norma DVB-S2/8PSK
pilot OFF.
Po hororových zkušenostech mám od dřívější návštěvy odborníka ze Skylinku sepsán návod opravdu polopatický, na co postupně klikat, aby se věc podařila. Samozřejmě v dlouhém sledu stačí jednou kliknout vedle – a celé snažení je v tahu.
Kdyby aspoň to klikání bylo intuitivní – tak jako je ve většině situací kupříkladu na chytrém mobilu s operačním systémem android. Ale ono ne.
Například: Menu na obrazovce televizoru nabídne pouze řádek „přenosová rychlost“. Symbolové rychlosti se nedočkáte, nedoklikáte. A odkud máte, sakra, vědět, že přenosová rychlost je vlastně symbolová rychlost? To je jako kdyby vám někdo kázal zatelefonovat určitému člověku na 724 384 412 (právě jsem si toto číslo vymyslel), vy jste se mu pořád nemohli dovolat – a ten, kdo vám to zavolání nařídil, vás pak velkopansky poučil: „No jo, to ale musíte ve skutečnosti vyťukat 724 384 423; to předposlední číslo jedna je vlastně dvojka a to poslední číslo dvě je vlastně trojka. Jak můžete být tak hloupý a nedovtipný, že si to nedokážete domyslet?“
Ještě k té symbolové, podle televizoru tedy vlastně přenosové rychlosti: Její hodnota je v našem případě 29 900 a fyzikální rozměr podle internetu kS/S. To velké S za lomítkem asi v ajťáckém neempatickém myšlení zmatečně znamená „za sekundu“. Ale televizor nabízí za lomítkem (logicky) malé s. Tedy rozměr KS/s. Každý, kdo nepropadal z matematiky a fyziky, ví, že s je sekunda a S je plocha. Nelze zaměňovat S a s. Zkuste si někam, třeba do internetového bankovnictví nebo kamkoliv na internetu, kde potřebujete alfanumerické přihlašovací heslo, zaměnit velké písmeno za malé… Jste v pr….
A tedy mávnout rukou a myšlenkově přijmout, že kS/S je vlastně kS/s, to může jen velmi nezodpovědný člověk.
A proč ještě v internetovém ladicím návodu píšou u normy ten hrůzný výraz DVB-S2/8PSK? Co to přesně znamená? To musí být každý uživatel televize slaboproudým elektroinženýrem? Asi ne – ale psát něco, o čem přesně nevíte, co to elektrofyzikálně znamená, to vám také na pohodě moc nepřidá.
Další hororové kroky vynechám – ty popsané na ilustraci stačí.
Ladicí horor končil tím, že po pečlivém naladění nebylo nikde vidět, na které číslo kanálu ( z asi 1 600 možných pozic) se nový program ČT 3 umístil. To umístění jsem musel dohledat další náročnou vícekrokovou procedurou – kdy opět stačilo jedno jediné chybné kliknutí, byť docela logicky intuitivní – a vše by bylo marné.
Nakonec jsem uspěl a Karel Gott mi za to už zpíval staré hity.
Ovšem: Vrchol všeho – tato nutná ladicí procedura je směřována hlavně vůči seniorům, tedy i vůči třeba osmdesátiletým babičkám a dědečkům. Kdo chce, aby tito lidé při marném ladění dostali infarkt?
Ten, kdo toto jednou uživatelsky zjednoduší a zpříjemní, bude sbírat u milionů lidí opravdu vděčné dobré body.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
