Proč může být někdy obtížné jakékoli jednání, nejen to obchodní, mezi příslušníky různých náboženských skupin. Texty z Koránu jsou z jeho české verze vydané v roce 2007.
Takíja
Nejznámější metodou je doktrína takíja. Když jsou muslimové pod vládou nevěřících, mohou se chovat loajálně ke svým vládcům, zapřít svoji víru a mohou lhát.
Idea takíji pochází z Koránu, ze súry 3:28, ve které se píše: „Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících. Kdo tak učiní, nedostane se mu od Alláha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby.”
Cílem doktríny takíja je přežít v nepříznivém prostředí bez toho, aniž by se muslim musel vzdávat své víry. Doktrínou takíja se řídili minoritní šíité, pokud byli pod tlakem sunnitské muslimské většiny, nebo muslimové na Pyrenejském poloostrově poté, co se vlády znovu chopili křesťané.
Polopravdy
Další povolenou doktrínou je „kitman”. Tento princip znamená, že je v určitých případech povoleno říkat pouze část pravdy. Často uváděným příkladem je výklad termínu „džihád”. Pokud by někdo chtěl použít princip kitman, bude zdůrazňovat, že džihád se v islámském pojetí vztahuje pouze na interní duchovní boj, který vede každý člověk sám v sobě.
To je ovšem pouze část pravdy. Samotný Korán má dva typy textů. Liší se podle toho, kde vznikly. Když pobýval Mohamed ve městě Mekka, byl mírumilovným obchodníkem. Po svém odchodu do Medíny v roce 622 n.l. se stal nemilosrdným válečníkem. Kapitoly Koránu jsou proto označeny jako „mekkánské” nebo „medínské”. Mekkánské texty vyzývají k mírumilovnému soužití (Súra 2:256): „Nebudiž žádného donucování v náboženství.”
Medínské kapitoly jsou výrazně násilnější (Súra 9:5): „Až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoli je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy.”
Islámští teologové vedou diskuze o tom, do jaké míry ruší pozdější verše Koránu ty, které byly proroku Mohamedovi vyjeveny dříve. Diskuzi komplikuje fakt, že jednotlivé verše nejsou v Koránu zapsány chronologicky. Podle islámského učení ovšem může Alláh změnit svůj názor a může dřívější prohlášení nahradit zjeveními pozdějšími, které jsou lepší. V súře 2:106 to říká jasně: „Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Alláh je všech věcí mocen?”
Flexibilita
Možnost vykládat si různé věci flexibilně se nazývá „muruna”. Na rozdíl od principů takíja nebo kitman není formálně popsána ve dvou základních knihách islámu, kterými jsou Korán a kniha Hadíth. Muruna má podle kritiků islámu původ v knize Hadíth, podle které prorok Mohamed stanovil strategii „válka znamená klamat.”
Výklad principu muruna se liší podle toho, kdo jej dává. Podle islámského výkladu znamená flexibilita možnost vykládat si různě údaje o čase, okolnostech nebo o tom, co je ve veřejném zájmu. Oproti tomu neměnné principy, mezi které patří například základní prvky muslimské víry, flexibilitě nepodléhají.
Kritici islámu považují murunu za součást taktiky, jak zmást své ideologické protivníky. Může zahrnovat vědomé porušování zákonů šaría, aby mohli muslimové lépe splynout s nepřátelským prostředím, nebo předstírání neradikálních názorů s cílem oslabit pozornost.
Nejednoznačnost
Čtvrtým principem je takzvaná „tawriya”. Znamená záměrné použití nejednoznačného jazyka. Mluvčí sice formálně může říkat pravdu, ale protože používá nejednoznačné výrazy, je jeho cílem zmást posluchače. Koncept má původ opět v knize Hadíth, ve které se píše, že „nejednoznačná řeč je způsobem, jak se vyhnout lhaní”. Samotné lhaní je v islámu zakázáno.
Výklad a praktický význam principu tawriya se opět liší. Kritici islámu je považují za způsob, jak se jednoduše vyhnout morálním závazkům a citují islámské autority, které uvádějí, že „tawriya je povolena, pokud je použita v zájmu zákonů šaría”.
Výklad Koránu ztěžuje fakt, že jeho konečná podoba vznikla až zhruba dvacet let po smrti proroka Mohameda. Do té doby neexistovala ucelená verze, ale různé fragmenty textů. Tehdejší chalífa Usmán se obával, že lišící se výklady budou způsobovat rozepře, a proto nařídil, aby mu všichni poslali své zápisky Mohamedových zjevení. Z nich nechal chalífa vytvořit konečnou verzi Koránu. Ostatní verze nařídil spálit.
Liga svobodných
Marek Vašut vypráví historické příběhy o svobodě. Od Sokrata po historický soudní proces z roku 1735, který dal lidem naději, že nebudou muset stále mlčet. Nebo o Polybiově teorii střídání vlád, která inspirovala současnost. Klikněte zde a poznáte, že všechno už tady dávno bylo. .
Post scriptum
Pozn. autora: Tvrzení, že všechny kultury se mohou bez následků míchat, je z mnoha historických důvodů velmi naivní.
Výlety do historie na syrzdarma můžete podpořit libovolnou částkou zde. Děkujeme.
