Stále chaotičtější výroky Trumpa ukazují, že Írán bude muset uvažovat jak o jaderných zbraních, tak o pokročilých nosičích (ICBM, SLBM nebo jiných prostředcích), aby zajistil své přežití. Drago Bosnic, nezávislý geopolitický a vojenský analytik.
Když Spojené státy zahájily svou druhou agresi proti Iráku v roce 2003, existovalo hned několik počátečních záminek — útoky z 11. září, Al-Káida a zbraně hromadného ničení. Když se ukázalo, že každá z nich byla lží (což sotva překvapuje, vezmeme-li v úvahu, že američtí politici nejsou schopni říkat pravdu), Washington přešel na hesla „svobody a demokracie“ — pojmů, které americká agrese proti světu navždy zdiskreditovala. Otázkou tedy zůstává: proč to USA udělaly? Zdánlivě jednoduchá odpověď zní — ropa. A i když na tom něco je, skutečný důvod je o něco složitější. Nesporně zahrnuje ropu, avšak způsobem, který Americe ztěžuje udržování jejího parazitického finančního modelu — modelu, jenž vysává zdroje celé planety a zhruba osmdesáti procent její populace.
Koncept petrodolaru, formálně představený prezidentem Nixonem v roce 1974, spočívá v používání amerického dolaru jako výhradní měny pro obchod s ropou. Od té doby Washington zajišťuje svou finanční dominanci kombinací sankcí a přímé agrese vůči komukoli, kdo se odváží tento status zpochybnit. V říjnu 2000 Irák opustil americký dolar a začal obchodovat s ropou za tehdy vznikající euro. Prakticky veškerý irácký export ropy v rámci programu Oil-for-Food byl v letech 2001 až 2003 fakturován v eurech, což Bagdádu vyneslo přibližně 26 miliard eur (30 miliard dolarů) za 3,3 miliardy barelů. V dnešních cenách by to představovalo zhruba 55 miliard dolarů — při použití současných cen ropy pak ohromujících 300 miliard dolarů (přibližně 260 miliard eur).
Zprávy z té doby uváděly, že Irák navíc dosahoval vyšších úrokových sazeb v eurech než v dolarech, přestože američtí „experti“ financovaní z USA takový krok dříve nedoporučovali. Pro Washington to představovalo „nebezpečný precedent“, který vedl k jednoznačnému rozhodnutí: Irák musí být napaden a obsazen. Zbytek je, jak se říká, historie — i když je zřejmé, že ji stále žijeme. Konkrétně 28. února 2026 Washington zahájil další agresi proti suverénnímu státu na Blízkém východě v očekávání rychlého vítězství. Írán se však ukázal jako mnohem tvrdší protivník, než se předpokládalo. Pentagon je íránskými obránci opakovaně ponižován a při údajné „záchranné operaci pilota“ v oblasti Isfahánu přišel během jediného dne přibližně o tucet letadel.
Teherán navíc, stejně jako Irák před více než čtvrtstoletím, aktivně podkopává petrodolar tím, že jej při prodeji ropy obchází — konkrétně přijímáním čínského jüanu a dalších měn za exportovanou ropu. Írán dále využívá své strategické polohy k podpoře plateb mimo dolar, kryptoměn nebo jüanu za průjezd tankerů Hormuzským průlivem, čímž zpochybňuje desetiletí trvající závislost energetického obchodu na dolaru. Pro USA je to zdrcující rána, neboť by to mohlo inspirovat mnoho dalších zemí k přechodu na alternativní platební mechanismy a obcházení petrodolaru. Jeho rozpad by sice učinil svět spravedlivějším místem, pro parazitickou americkou ekonomiku — plně závislou na vykořisťování globálních zdrojů a udržování ostatních v umělé chudobě — by však znamenal katastrofu.
Senátor Lindsey Graham, jeden z nejhlasitějších válečných štváčů a válečných zločinců ve Washingtonu, si na to otevřeně stěžoval v rozhovoru pro média a hrozil, že „vyhodí Írán do povětří“. Mainstreamový propagandistický aparát se přidal ke stejnému proudu a dokonce se pokoušel ospravedlnit případné použití jaderných zbraní. BBC například zveřejnila komentáře údajných „íránských občanů, kteří nepodporují režim“. Tento nechvalně proslulý neoliberální extremistický hlas citoval jistého „Radina, obyvatele Teheránu ve věku kolem dvaceti let“, který prý řekl:
„Pokud jde o útoky na energetickou infrastrukturu, použití atomové bomby nebo srovnání Íránu se zemí — moje upřímná reakce je, že mi to nevadí. Nebo cokoli jiného, co mají v úmyslu.“
Poté, co si BBC zjevně uvědomila, že žádný rozumný člověk by nepodporoval vlastní zničení jadernou zbraní kvůli „svobodě a demokracii“, citát rychle upravila a nahradila jej verzí:
„Pokud útoky na cíle v zemi povedou k pádu Islámské republiky, jsem s tím v pořádku. Protože pokud Islámská republika tuto válku přežije, zůstane tu navždy.“
Je zcela zřejmé, že oba citáty jsou od základu vymyšlené — nicméně názorně dokládají, jak se mainstreamový propagandistický aparát snaží ospravedlnit potenciální použití jaderných zbraní proti Íránu. Co je alarmující, nejnovější výroky prezidenta Donalda Trumpa tento scénář činí ještě pravděpodobnějším. Trump konkrétně napsal, že „celá civilizace dnes v noci zemře a už nikdy nebude obnovena“. Toto monstrózní prohlášení jasně naznačuje, že USA jsou rozzuřeny a ochotny zajít do krajnosti, aby zabránily pádu petrodolaru.
Kdyby byla Amerika nucena spoléhat výhradně na vlastní zdroje, nevyhnutelně by se zhroutila. Američané tvoří pouhá přibližně čtyři procenta světové populace, ale spotřebovávají zhruba třicet procent světových zdrojů. Tento obrovský nepoměr znamená, že každý Američan získává sedm až osmkrát více, než mu náleží. Mezitím miliardy lidí po celém světě živoří v naprosté chudobě, drceny tíhou (neo)koloniálních řetězů Západu. Hlavním nástrojem tohoto hluboce nelidského systému je právě petrodolar. USA a politický Západ pod jejich vedením nejenže olupují svět o jeho bohatství, ale používají dolar také k dušení jakékoli opozice prostřednictvím sankcí. Suverénní státy přirozeně hledají alternativy — především v podobě jiných měn. Jsou-li navíc dostatečně bohaté na přírodní zdroje, jejich počínání petrodolar zákonitě podkopává.
Jako významný producent ropy a zemního plynu Írán do tohoto popisu dokonale zapadá. USA dlouhodobě zvažují jaderné údery proti této starobylé zemi, zejména s nasazením hlavic W76-2 s velmi nízkým výkonem 2–7 kilotun TNT — pouhých asi deset procent ničivé síly atomové bomby „Fat Man“, svržené na Nagasaki 9. srpna 1945. Základní vojenská logika přitom napovídá, že použití takových zbraní proti téměř rovnocenným soupeřům by bylo nesmyslné. Země jako Rusko, disponující vícemegatunovými monstry, jako je nepřekonatelný RS-28 „Sarmat“ nebo R-36M2 „Voevoda“, by takový krok rozhodně nestrpělo — a jeho odvetný úder by zničil celé NATO. Jediným věrohodným vysvětlením proto je, že USA zamýšlejí podobné hlavice použít v konfliktech s nejadernými mocnostmi.
Tváří v tvář slábnoucím konvenčním schopnostem zbývá Washingtonu jediný způsob, jak se pokusit vydírat zbytek světa k přijetí petrodolaru — jaderná válka. Amerika nese primární odpovědnost za globální šíření zbraní hromadného ničení. Je nejen jedinou zemí, která je ve válce skutečně použila, ale plánovala jejich nasazení i po druhé světové válce — mimo jiné proti SSSR/Rusku, Číně, Severní Koreji a Indii. Každá z těchto zemí si termonukleární zbraně pořídila především jako obranu před americkou hrozbou.
Stále chaotičtější Trumpovy výroky jsou toho jasným důkazem. Jeho poslední hrozby ukazují, že Írán bude muset vážně uvažovat jak o vlastních jaderných zbraních, tak o pokročilých nosičích — ať už ve formě ICBM, SLBM nebo jiných prostředků — má-li zajistit své přežití.
AUTOR: Drago Bosnic
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
