Další nežádoucí vedlejší produkty při očkování mRNA: Problematická není jen plazmidová DNA

Čím více se toho o takzvaných mRNA „vakcínách“ ví, tím více vyvstává otázka, jak mohl být takto špatně vyrobený a neregulovaný produkt podáván lidem ve velkém množství a pod nátlakem.

V nedávném vysílání se Prof. dr. Klaus Steger podrobně podíval na vedlejší produkty experimentální genové terapie. Problematická není jen plazmidová DNA: na buněčný metabolismus mohou mít devastující vliv i nežádoucí proteinové fragmenty a takzvaná dvouvláknová RNA.

Diskuse o nechtěných vedlejších produktech nabrala na síle poté, co laboratoř Kevina McKernana v dubnu 2023 detekovala masivní kontaminaci DNA v injekcích na bázi RNA od společností Pfizer a Moderna [1].

Systémová média vyvolávala dojem, že technologie RNA je v zásadě bezpečná, pokud výrobci vyřeší problém s kontaminací DNA. S cílem informovat lidi vědeckými a lékařskými fakty – a nikoli z politicky ovlivněné perspektivy (viz uniklé soubory německé RKI, 2.3) – že tato nová technologie stále není bezpečná kvůli celé řadě rizikových faktorů, MWGFD již učinil dvě publikace o specifickém problému kontaminace DNA [4] a o obecném problému technologie RNA [5].

Tento článek poskytuje přehled nežádoucích vedlejších produktů dosud zjištěných v injekcích Covid-19 na bázi RNA od BioNTech/Pfizer a Moderna a jejich možný potenciál nebezpečí.

Je třeba poznamenat, že i když jsou tyto nežádoucí vedlejší produkty zcela odstraněny – což je při plánované hromadné výrobě stěží možné – hlavní problémy technologie RNA zůstávají nezměněny.

EMA věděla o problémech, když byla takzvaná „vakcína“ schválena, ale neviděla potřebu jednat

Tabulka S 4-1 uniklé zprávy o průběžném hodnocení zpravodaje EMEA/H/C/005735/RR [6] z listopadu 2020 uvádí následující tři problémy: (1) zbývající templát DNA, (2) pouze 50 % RNA – Integrita, (3) dvouvláknová RNA.

„Zbývající templát DNA“ je uveden v části „nečistoty související s procesem.“ EMA považuje kontaminaci ≤ 330 ng DNA na mg RNA – což odpovídá 0,33 % – za přijatelnou, ale nezmiňuje vědecký základ, na kterém je toto hodnocení založeno.

Zdá se, že uvedená limitní hodnota odkazuje na zprávu ze zasedání WHO z roku 2007 [7]. Nicméně „vakcíny“ na bázi RNA nejsou v tomto dokumentu vůbec zmíněny.

A i kdyby tomu tak bylo, pak by tato hodnota byla značně diskutabilní, protože v případě „vakcín“ proti Covid-19 se nejedná o „nahou“ DNA, ale spíše o DNA zabalenou v lipidových nanočásticích (LNP), které jsou tedy zcela opomíjeny.

Nicméně ve vlastnostech produktu schválených EMA pro Covid-19 „vakcínu“ Comirnaty od BioNTech si lze přečíst na straně 16 [8]:

„Nebyly provedeny studie genotoxicity ani karcinogenity. Nepředpokládá se, že by složky vakcíny (lipidy a mRNA) měly nějaký genotoxický potenciál, protože sama EMA stanovila limitní hodnotu pro kontaminaci DNA.“

Tvrzení, že vakcína obsahuje pouze lipidy a mRNA, je prokazatelně nepravdivé, protože jsou přítomny i cizí DNA.

Stejně neuvěřitelná je skutečnost, že EMA sama nekontroluje dodržování limitní hodnoty, kterou pro tuto zcela novou formulaci „vakcíny“ stanovila, ale pouze se spoléhá na informace poskytnuté výrobcem. Je zcela nejasné, na základě jakých zjištění byla tato hranice stanovena.

Koncentrace DNA naměřené Kevinem McKernanem a kolegy vykazovaly silné výkyvy mezi různými šaržemi, dosahující maximálních hodnot až přibližně 30 % obsažených nukleových kyselin, tedy 1/3 DNA a 2/3 RNA. Použití termínu „kontaminace DNA“ již v těchto případech neplatí, protože DNA je druhou nejčastější složkou.

V části „Čistota“ si můžete přečíst, že integrita RNA musí být pouze ³ 50 %. Takže pro EMA je zcela v pořádku, pokud < 50 % RNA obsažené v injekcích Covid-19 není neporušené.

EMA si také byla vědoma přítomnosti neporušené RNA v injekcích Comirnaty od BioNTech [9]. Jednoduše však uvedla, že „společnost BioNTech nevěří, že zkrácené transkripty formulované v konečném produktu představují problém s bezpečností nebo účinností, protože podle jejich názoru se neočekává, že by zkrácené transkripty produkovaly expresi proteinů.

Ukázalo se však, že to bylo zjevně špatně. V prosinci 2023 článek v Nature [10] ukázal, že nahrazení uracilu (v přirozené mRNA) methyl pseudouridinem (v syntetické modRNA) při čtení ribozomů vyvolává výskyt takzvaných posunů čtecího rámce.

To pravidelně vede k předčasnému ukončení produkce proteinů, což má za následek kratší proteinové fragmenty (nesmyslné proteiny), jejichž účinky na buněčný metabolismus nelze v současnosti předvídat.

„dsRNA“ je uvedena v části „Nečistoty související s produktem“ a je jí dán tolerovatelný limit ≤ 1000 pg dsRNA na µg RNA, i když i zde zůstává nejasné, na jakém vědeckém základě je tento limit založen.

Prostřednictvím objevu masivní kontaminace DNA a alarmujících zjištění o rozsahu znalostí RKI o skutečných lékařských pravdách z uniklých – i když stále z velké části začerněných – souborů RKI [2,3], došlo k dalšímu výskytu dvouvláknové RNA (dsRNA), která byla dosud sotva brána v úvahu.

Na rozdíl od mRNA, dsRNA nekóduje konkrétní protein, ale hraje důležitou roli v epigenetických regulačních procesech (viz níže).

Nelze tedy vyloučit, že dsRNA, které jsou automaticky produkovány během výrobního procesu, jsou našimi buňkami mylně interpretovány jako regulační dsRNA, které blokují nebo aktivují dříve neuvažované signální dráhy a zasahují tak nepředvídatelným způsobem do průběhu buněčného metabolismu.

Ignorovaná role epigenetiky

Protože detailní představení tohoto relativně mladého vědního oboru by přesáhlo rámec tohoto článku, poukážeme pouze na dílčí aspekt posttranskripční regulace genové aktivity, která například kontroluje, zda je již existující mRNA skutečně čtena, tj. zdaje protein produkován nebo ne.

Zde hrají dsRNA důležitou roli, protože se používají k tvorbě tzv. miRNA (microRNA) a siRNA (short-interfering RNAs), které se specificky vážou na mRNA a mohou potlačovat jejich čtení [11,12].

Je diskutováno několik mechanismů tvorby dsRNA během in vitro transkripce mRNA, které zde nelze vysvětlit. Zájemce o toto téma odkazuji na následující publikace [13,14,15 – odkazy pod článkem].

Na pozadí výrobního procesu „vakcín“ proti Covid-19 – konkrétně množení pomocí bakteriální plazmidové DNA – je zajímavé, že tvorba dsRNA může být ovlivněna také kvalitou linearizovaného plazmidového templátu.

Kontaminace plazmidovou DNA představuje nejen nebezpečí sama o sobě, ale může také podporovat produkci nežádoucích dsRNA, protože poskytují další templáty, které lze zapsat do sekvencí, které se připojují k molekulám mRNA [16].

Kromě toho bylo publikováno [17], že buňky transfekované spike proteiny uvolňují exozomy – RNA a/nebo proteinem nabité vezikuly, které buňky uvolňují do svého prostředí a komunikují tak se sousedními buňkami – obsahujícími specifické mikroRNA (miR-148a, miR-590 ), které regulují produkci prozánětlivých signálních molekul TNFα, NF-κB a IFN-β.

Spike protein, který také produkují naše tělesné buňky po injekci Covid-19, by tedy mohl ovlivnit distribuci vlastních mikroRNA buňky v našem těle.

Téměř nekontrolovatelné potíže při produkci mRNA

Nejběžnějším způsobem produkce mRNA prostřednictvím in vitro transkripce je použití RNA polymerázy z bakteriofága T7. Je známo, že během výrobního procesu vznikají různé nežádoucí vedlejší produkty, včetně dsRNA [18,19].

V publikaci laureátů Nobelovy ceny za medicínu za rok 2023 [20] – s K. Kariko jako prvním autorem a D. Weissmanem jako posledním – se lze dočíst:

„Metody používané v současnosti pro purifikaci in-vitro transkribované mRNA vakcíny [… ] umožňují v nejlepším případě odstranění 90 % dsRNA. […]

Podle zpráv vývojářů vakcín nelze přítomnost krátkých segmentů dsRNA v malých množstvích spolu s purifikovanou mRNA zcela vyloučit“ [21].

V další publikaci s K. Kariko jako posledním autorem se čtenář dozví, že kontaminace dsRNA v in vitro transkribované mRNA vede k nežádoucí imunogenicitě po injekcích na bázi RNA [22]. Úplné odstranění dsRNA je však klíčové pro bezpečnost a účinnost vakcín, protože kontaminanty mohou vyvolat autoimunitní reakce [23].

dsRNA jsou rozpoznávány buňkami prezentujícími antigen (např. makrofágy, dendritické buňky), ale také endoteliálními buňkami (vnitřní výstelka cév) [24] a vedou k aktivaci imunitního systému [25] a spouštění zánětlivých reakcí [ 26,27].

Například dsRNA se podílejí na uvolňování TNF-α a IFN-γ, dvou hlavních faktorů cytokinové bouře, ke které dochází u těžkých forem Covid-19 [28].

Na možnou souvislost mezi výskytem dsRNA a srdečním zánětem bylo podezření již v roce 2021

Není pochyb o tom, že spike protein produkovaný našimi vlastními buňkami je klíčovou molekulou pro vedlejší účinky, které se nyní objevují ve velkém množství po injekcích Covid-19 [29].

Již v září 2021 bylo na základě studie [30] poukázáno na zvláště patrný vedlejší účinek: myokarditidu, která se vyskytovala s frekvencí 1 ku 100 000, zejména u mladších lidí, krátce po druhé dávce.

Na základě tohoto zjištění FDA [31] i EMA [8] zahrnuly další informace o zvýšeném výskytu tohoto zánětu srdce souvisejícího s injekcí do informačních listů pro „vakcíny“ proti Covid-19, ale již nezamezily jejich podávání mladým lidem.

Již v prosinci 2021 autoři jiné studie vyjádřili podezření, že dsRNA, které jsou nevyhnutelně produkovány během výrobního procesu, by mohly přispět k nevysvětlitelným případům myokarditidy [32].

Stejně jako u kontaminace DNA je i u dsRNA problém, že jsou distribuovány po těle prostřednictvím inkluze v lipidových nanočásticích a mohou teoreticky proniknout do každé buňky.

Nežádoucí vedlejší produkty vytvářejí další problémy, ale neměly by odvádět pozornost od hlavních problémů technologie RNA

Injekce na bázi RNA představují nehorázné porušení základního farmakologického principu, protože se nepodává samotná účinná látka (antigen), ale pouze informace (modRNA). Naše tělo si ji vyrábí samo, nelze určit žádný spolehlivý vztah mezi dávkou a odezvou, protože různí jedinci – v závislosti na věku, metabolismu, komorbiditách atd. – produkují různá množství antigenu.
Injikovaná syntetická modRNA byla optimalizována pro dlouhověkost, což je v rozporu se základním principem přirozené mRNA. Jakmile je uvnitř buňky, nutí ji produkovat cizí spike protein, který způsobí, že tuto dříve zdravou buňku zničí náš imunitní systém. Kromě toho neexistuje žádný zastavovací mechanismus pro produkci spike proteinů, což znamená, že trvání produkce, stejně jako počet a umístění buněk usmrcených v těle, je proto nepředvídatelné!
Po injekci není možná cílená kontrola konkrétního typu buněk. Jejich zabalením do lipidových nanočástic mohou jak modRNA, tak nežádoucí vedlejší produkty (plazmidová DNA, dvouvláknová RNA) proniknout do každé buňky v našem těle přes všechny biologické hranice.

Ohodnoťte tento příspěvek!

[Celkem: 0 Průměrně: 0]