V EU už máme téměř vše nejdražší. A to ne v rámci nějakého regionu či kontinentu, ale v rámci celého světa. Země EU mají nejdražší elektřinu, plyn, pohonné hmoty a i voda bude brzy možná nad zlato…
V souladu s neustálými varováními před změnou klimatu a suchem se EU stále více zaměřuje na naše zásobování vodou.
Nedávno za tímto účelem spustila dvě iniciativy.
Podkladem je nová „Evropská vodní iniciativa.“ V rámci tzv. strategie odolnosti se již navrhují vzdělávací opatření pro občany: Lidé by se měli zejména těšit na vyšší ceny vody.
Evropské vodní zásoby jsou pod tlakem znečištění, ničení ekosystémů, stárnoucí infrastruktury, nadměrné spotřeby a změny klimatu, tvrdí Evropská komise.
Proto spouští „Evropskou platformu zúčastněných stran pro odolnost vůči vodě“ a „Evropskou akademii vody,“ tedy dvě nové instituce, které by podle všeho měly nabízet nová pohodlná pracovní místa pro eurokraty.
První z nich má identifikovat překážky bránící realizaci strategie odolnosti vůči vodě. Akademie má za cíl „propagovat znalosti, dovednosti, inovace a partnerství“ pro řešení problémů souvisejících s naší vodou.
Tato dvě fóra jsou součástí „Evropské vodní iniciativy.“
Ve skutečnosti již byla vypracována strategie odolnosti, která mimo jiné zahrnuje podporu „zelené infrastruktury“ (například pro boj se znečištěním vody), zvyšování efektivity hospodaření s vodou v EU (včetně bydlení a rozvoje měst) a samozřejmě vzdělávání veřejnosti.
Webové stránky strategie odolnosti uvádějí: „Povědomí veřejnosti by mělo být zvyšováno prostřednictvím vzdělávání a výměny osvědčených postupů v oblasti ochrany vody a měla by být podporována rozumná cenová politika vody.“
Cenová politika vody? To by mělo spustit varovné signály. A právem. Strategický dokument EU hovoří o významné roli, kterou spotřebitelé hrají při snižování spotřeby vody.
„Větší povědomí“ je prý klíčové pro „zvýšení ochoty občanů šetřit vodou.“
To znamená, že na jedné straně by občané měli mít přesnější přehled o své spotřebě (například prostřednictvím „digitálních nástrojů,“ což je sporný argument známý z inteligentních měřičů spotřeby elektřiny).
Na druhé straně by měly být prostřednictvím cen vody vytvořeny i správné „pobídky.“
Cenová politika vody, která je založena na skutečné spotřebě, dopadu na životní prostředí a platební schopnosti, je nezbytná pro zajištění přístupu k vodě a zároveň pro poskytování správných pobídek pro spotřebitele a další uživatele.
To znamená zvýšení cen. I když o tom ještě nebylo oficiálně rozhodnuto, známe běžný postup.
Jedinou otázkou je: Co je „základní spotřeba?“ Jak máme tento pojem z pohledu EU chápat?
Vztahuje se pouze na ty, kteří si chtějí napustit bazén nebo i na všechny, kteří se odváží denně sprchovat?
Tito vodní hříšníci by pak mohli v rámci tarifních modelů platit podstatně více kvůli své „vysoké“ spotřebě.
Budou pak peníze použity na posílení státního rozpočtu nebo se dokonce nepřímo dostanou do EU?
To snad brzy zjistíme.
