Daniel Máčovský 2. díl: Větrné elektrárny jsou podvod postavený na dotacích, strachu a penězích, které nakonec zaplatí obyčejní lidé

Martina: Vysvětlete mi jednu věc: Dokážu zpochybnit zdravotní dopady na lidi, kteří žijí v blízkosti těchto větrných turbín. Dokážu zpochybnit, že se u zvířat našel obrovský výskyt stresového hormonu kortizolu. Dokážu zpochybnit, že když máte akcelerační oblast za domem a stojí tam sedmdesát věží vysokých jako šest Nuselských mostů na sobě, může to snížit atraktivitu mé nemovitosti, a tudíž i její cenu. Dokážu zpochybnit v podstatě jakýkoliv argument ve vaší knize, nebo ho dokážu ignorovat. Ale nedokážu ignorovat, že vy tu energii nepotřebujete – speciálně vy, Slovensko, ji nepotřebujete. Nepracuje někdo s tímto jediným ekonomickým, a řekla bych vysoce logickým, faktorem, že zastavět svou krajinu větrníky, které vyrábějí energii, kterou budeme muset pravděpodobně nějakými rušiči zase stahovat z robustní soustavy, vůbec nedává smysl? Nepracuje někdo s tímto nejzákladnějším projevem selského rozumu?

Daniel Slobodan Máčovský: I toto se dá zpochybnit. Nedávno jsme vysílali velmi silný pořad o energetice a odbornosti, protože u vás byl diskutujícím inženýr Ivan Noveský a u nás předseda ÚRSO, což je Úřad pro regulaci síťových odvětví, inženýr Jozef Holjenčík, asi nejvýznamnější energetik na Slovensku. Pořad moderoval Martin Kleštinec a byl jsem jeho účastníkem i já. Pan Holjenčík v něm pojmenoval tyto absurdity velmi silně: například na Slovensku se 1 kWh vyrobí s produkcí 60 g oxidu uhličitého.

V Čechách je toto číslo 300 g, v Německu rovněž 300. My máme na Slovensku nejčistší energetický mix a máme přebytek elektrické energie. Jenže narativ lobbistů, investorů a těchto politiků je takový, že nás straší tím, že musíme, v uvozovkách, dekarbonizovat – nejen výrobu elektřiny, ale i dopravu, celé hospodářství, vytápění domácností – a že k tomu potřebujeme navýšit výrobu elektřiny.

Pan Holjenčík připomněl, že na Slovensku je roční spotřeba 30 TWh elektřiny a že se uvažuje o jejím ztrojnásobení, tedy že Slovensko bude potřebovat ročně 90 TWh, přesně 89, což je z hlediska únosnosti energetické sítě absurdní. Nedávno byl na Slovensku energetický kongres světové úrovně, kde bylo 400 odborníků ze 42 zemí, a ti se shodli, že tato zelená energie pro energetiku nemůže být cestou.

To není cesta budoucnosti, po které se můžeme rozvíjet. Včera zazněla přesná čísla – myslím si, že Česká republika je na tom velmi podobně –, že solární energetika bude na Slovensku ročně fungovat 1 100 hodin. Rok má 8 760 hodin, a z toho 1 100 hodin umíme využít sluneční energii. U větru je to na Slovensku 1 700 hodin z těch téměř 9 000 hodin.

A ještě je velmi důležité, že když najednou svítí hodně slunce na mnoho solárních elektráren a fouká silnější vítr, vzniká takový nadbytek energie, který síť nemůže unést, nemůže ho rozdistribuovat, neumí ho spotřebovat a my ho nemáme kam uložit. A cesta bateriových úložišť, to už zjistili v USA, je absolutně…

Martina: Slepá vývojová větev.

Daniel Slobodan Máčovský: A teď si představte těch 207 větrných elektráren na Slovensku a v Čechách 61 akceleračních oblastí, což je další téma. Kdybychom se mohli dotknout toho, jak se k tomu stavějí politici, tak to je jeden děs. Ale chci se vrátit k tématu: Výstavba jedné větrné turbíny stojí na Slovensku okolo 10 milionů eur, takže když si představíme 207 turbín, jsou to 2 miliardy eur, tedy okolo 50 miliard českých korun. A to si stát půjčí na to, aby se mohlo něco takového vystavět, a splácet to budou lidé. V Čechách to máte zatím postaveno trochu jinak, formou daní, tedy že to zaplatí stát z daní, a to 30 miliard ročně.

Martina: My u nás máme pohádku „O Slunečníkovi, Měsíčníkovi a Větrníkovi“. Slunečním baronům už několik let platíme miliardy, Větrníkům budeme platit pravděpodobně v dohledné době, takže jediný, kdo nás ještě nezkasíroval, je Měsíčník. Ale řekněte mi, výroba turbín a věží je velmi neekologická, celá instalace je velmi neekologická.

Daniel Slobodan Máčovský: Totálně.

Martina: Potřebuje to tolik prvků…

Daniel Slobodan Máčovský: Materiálů, zásahů do přírody.

Green Deal stojí na vyrábění strachu a v Bruselu už se potichu přiznává, že jsme byli podvedeni

Martina: Prvků, které musíme velmi neekologicky dovážet. Pracují u vás na Slovensku novináři a politici alespoň s tímto faktem?

Daniel Slobodan Máčovský: Ne. Absolutně vůbec. Když se člověk trochu ponoří do této problematiky, nenajde na tom ani jednu pozitivní věc. Celý jejich narativ je, že musíme dekarbonizovat, že se musíme odstřihnout od nějaké závislosti – na jádru, potom kvazi od závislosti na Rusku, na fosilních palivech a podobně. Plus straší možným nárůstem datových center a tím, že potřebujeme bateriová úložiště a další a další prvky. Toto celé je postaveno čistě na absolutním podvodu, na vytváření strachu u lidí, včetně strachu z jaderných elektráren, které se odstavují kvůli nedostatku vody v Maďarsku, v Rumunsku, ve Francii.

Ale na Slovensku a v Čechách jsou jaderné elektrárny postavené na úplně jiném principu chlazení, mají uzavřený okruh. Podobně jako v autě, kde voda nepřitéká a neodtéká, ale jednou za rok, nebo jednou za životnost auta, tam nalijete vodu, a ta tam stále je. A při chlazení jádra se nějaká část trochu odpařuje, takže ji je potřeba ve slovenských a českých jaderných elektrárnách doplňovat. Čili u nás nehrozí nějaký kolaps, vypínání, ale oni tím straší, že tady prý pomalu vybuchneme, skončí život a nevím, co všechno.

Ale potřebuji dokončit myšlenku z předcházející otázky: Takže si představte, že ty dvě miliardy eur si půjčujeme na něco, co nepřináší žádný zisk a nepřežije to bez dotací. A k tomu máme studii od Bank of America – ta ještě v knize není, ale je na stránce zapravdu.sk. Bank of America má sekci, která se jmenuje Global Research, a ta patří ke světovým lídrům v posuzování strategických finančních investic. Stanovila koeficienty návratnosti pro jednotlivé druhy energetiky a větrná energetika získala koeficient 4. A aby posluchač věděl, všechno pod 7 – ten koeficient se jmenuje EROI – je ztrátové a nepřežije to bez dotací.

Ale ještě je důležité, že pro stanovení tohoto koeficientu brali údaje z Německa. V Německu fouká 4 000 hodin ročně, na Slovensku necelých 2 000. Čili když je v Německu, kde fouká 4 000 hodin ročně, EROI 4, tedy někde v polovině pod sedmičkou, je to úplně ztrátové. Aby posluchač chápal: jaderná energetika má EROI 72. Čili tam investujete a návratnost je 72násobná, a větrná energetika má 4.

Minule jsme měli besedu s europoslankyní paní Lášákovou, a ta přiznala, že už se ve strukturách Evropské komise a Evropského parlamentu oficiálně hovoří o tom, že jsme byli podvedeni celou touto agendou Green Dealu, která tady má cosi způsobit. Takže my to nepotřebujeme, škodí to krajině, škodí to člověku, škodí to úplně všemu a nezaplatí se to.

A teď největší paradox, ke kterému směřuji: Prezident Slovenské republiky se vyjádřil, že to nechceme. Premiér Slovenské republiky se vyjádřil, že to nepotřebujeme. Ministři životního prostředí, cestovního ruchu, školství a asi pět dalších ministrů se vyjádřili, že to prostě schvalovat nebudou. Ale to je informační mlha, aby si lidé mysleli, že je to vyřešené, že to tady nebude – projekty přitom běží dál.

Na Slovensku byl zamítnut jeden jediný projekt z 35, plus akcelerační zóny, plus hromada toho ostatního, a to proto, že od záměru odstoupil investor. Bylo to v malé vesničce. Jeden jediný byl zamítnut a všechny ostatní pokračují dál. Těchto absurdit je tolik, že když se do toho člověk podívá, přestává tomu rozumět.

A co je pro mě na tom celém největším paradoxem? Právě česká politická scéna. Vy jste tu nedávno měli volby do Poslanecké sněmovny, vlastně nejdůležitější volby roku. A strana Motoristů, a speciálně Filip Turek – jestli mu v něčem křivdím, omlouvám se, ale myslím si, že ne – postavila část své kampaně na boji s Green Dealem.

Ve volební kampani propagovali, jak je to absurdní, jak to za nic nedovolí, jak to musíme úplně zrušit, jak je to celé nelogické, neekonomické, likvidační a že nepřipadá v úvahu, aby tady stál nějaký nový obrovský větrník. Ale jakmile se stali členy vlády a Filip Turek byl pověřen funkcí vládního zmocněnce pro Green Deal, trvalo to dva týdny, dva týdny od doby, kdy do této funkce nastoupil, a úplně změnil narativ.

A jak to komunikují? Začal říkat, že pro to udělal obrovské množství práce a že z tisíců větrníků, které České republice hrozily, bude jenom pár stovek kusů. A do toho říká: „Každou akcelerační zónu velmi speciálně a citlivě posoudíme z hlediska dopadů.“ Já bych ho nechal někde ve světě na tři měsíce bydlet v takové akcelerační zóně, kde tyto zóny fungují, i když nejsou tak vysoké.

A co je vrcholem toho všeho? Že když česká vláda tento dokument s 61 zónami schválila, marketingově to komunikuje tak, že je radikálně seškrtala. Vzali to přes plochu, tedy že z 2 700 hektarů udělali jen pár desítek hektarů, kde tyto zóny budou. Čili našli způsob, jak to prezentovat tak, že to seškrtali velmi radikálně, přestože ze 102 předběžně plánovaných akceleračních zón jich vzniklo 61.

A protože argumentují přes plochu, vychází to tak, že seškrtali 91 procent plochy. Ale v realitě to znamená, že ze 102 akceleračních zón – a akcelerační zóna znamená desítky větrných elektráren o výšce 270 metrů na českém venkově – bude takových zón 61. Tak se každého trochu rozumného člověka ptám: Co tam je seškrtáno?

Akcelerační zóny měly vzniknout na odkalištích a v lomech, místo toho míří na ornou půdu a do lesů

Martina: Něco seškrtali, to je pravda. Druhá věc, kterou musíme zahrnout do našeho přemýšlení o současných krocích české vlády, je to, že zdědila závazek po vládě minulé.

Daniel Slobodan Máčovský: To je lživý narativ.

Martina: Není. Ta minulá za to dokonce už inkasovala – nevím přesně kolik – asi deset miliard, a pro současnou vládu by bylo velice nepopulární tyto peníze vracet. Takže skutečností je, že se nehraje s úplně jasně rozdanými kartami. Ale zajímá mě, jak je to u vás. Nebudeme se navážet jenom do našich, vy jich na Slovensku máte také dost. Co mě na rozhodnutí vlády zaráží – kromě toho, že se to úplně nezrušilo nebo mnohem radikálněji neomezilo –, je to, že 95 procent navržených akceleračních oblastí, které navrhla současná vláda, je dokonce v rozporu s evropskou směrnicí RED III i s českým zákonem 249 z roku 2025. Počítalo se s tím, že tyto akcelerační oblasti budou na místech, která už jsou zasažena průmyslem, na bývalých opuštěných dolech, na různých brownfieldech. Ale není to tak a 95 procent je na kvalitní orné půdě, počítá se s kácením lesů a podobně. To je věc, kterou úplně nechápu, a věřím, že časem tady usedne někdo, kdo mi tyto kroky vlády vysvětlí.

Daniel Slobodan Máčovský: K tomu se můžu vyjádřit.

Martina: Ano, vyjádřete se k tomu. A ještě mi řekněte, jak to máte na Slovensku se zamýšlenými akceleračními oblastmi a jestli kvůli tomu také budete kácet lesy, ve kterých jsou zdroje pitné vody?

Daniel Slobodan Máčovský: Prakticky to máme naprosto stejně. V RED III se říká, že je to možné dělat pouze na zatížených, technicky znehodnocených půdách, cizím výrazem brownfieldech. To byl původní záměr. Představte si někde důl, lom nebo nějakou tepelnou elektrárnu a podobně. Na Slovensku máme elektrárnu Nováky, kde je nedaleko obrovské bývalé odkaliště, které je tak toxicky zatížené, že v dalších 50 letech tam nebude možné nic postavit ani pěstovat, nebude možné ho takto využít.

A záměrem bylo, aby na takových technicky znehodnocených půdách nemusel probíhat klasický proces posuzování vlivů na životní prostředí, na zdraví, na život a podobně, který běžně trvá kolem tří až pěti let. Ten se jmenuje EIA, což je zkratka Environmental Impact Assessment, posuzování vlivů na životní prostředí. A slovo „akcelerační“ znamená zrychlené, tedy zrychlené posuzování. V podmínkách je, aby investor mohl stavět do jednoho roku od doby, kdy podá záměr.

Zrychlené schvalování umlčí obce a o stovkách větrníků rozhodne hrstka úředníků jediné inspekce

Martina: Takže akcelerace spočívá v akceleraci toho, aby občané mohli mlčet.

Daniel Slobodan Máčovský: Ano, toho schvalování. To jste vyjádřila nádherně. Je to celé prostě absurdita. Ale ještě pozor. Není to jen akcelerace posuzování vlivů na životní prostředí, ale akcelerace celého projektu. Čili – českou situaci tak dobře neznám, ale na Slovensku – tento návrh strategického dokumentu ruší působnost stavebních úřadů a všechny schvalovací kompetence se přesouvají na úřad, který se jmenuje Inspekce Ministerstva životního prostředí. Čili tato inspekce, těch pár odborníků, kteří tam pracují pár měsíců – právě minulý měsíc dala ředitelka této inspekce výpověď, odešla pod těmi tlaky a pod tím vším, co se tam děje, což je velmi zvláštní –, všechno posoudí.

A aby si to posluchač uměl představit: jen reálné zkoumání větru trvá minimálně rok, protože se větrné režimy během ročních období mění. Čili zjistit, zda je vítr v dané oblasti doopravdy efektivní a jaký je, je složité. Na Slovensku je průměrná rychlost větru 5 až 8 metrů za sekundu a větrné turbíny při ní dosahují přibližně jedenáctiprocentní efektivity.

Větry v Německu nebo ve Švédsku mají průměr 10 až 12 metrů za sekundu a efektivita je v takovém případě stoprocentní. Efektivita tedy s klesající rychlostí větru velmi intenzivně klesá. Čili všude jsou v tom obrovské nedostatky. A o co tady jde? O to, že pod vlivem mamonu, peněz – myslím, že ve vašem rádiu se už o tom cosi vysílalo – investoři na tyto projekty skočí. To stále považuji za přirozené, protože to jsou investoři.

Řešit to má ministerstvo hospodářství, které má získávat investice, ale jsem úplně zděšen, že ani na Slovensku, ani v Čechách – na všech úrovních státních institucí, počínaje prezidentem, přes premiéra, vládu, ministerstva, Úřad veřejného zdravotnictví, Úřad pro regulaci síťových odvětví a všechny další instituce – neexistuje jediná instituce, která by měla kompetenci a sílu říct: „Vážení, toto je absurdní, je to nesmyslné. Zatěžuje to energetiku, ekonomiku, životní prostředí, zdraví člověka, to nemůžeme dělat.“

Největší chybou v tom, co se událo, je, že jsme rozsekali všechny oblasti na obrovské množství drobných odborných částeček a každý kousek posuzuje odborník, který je pouze na tu jednu částečku. Tohle je vibroakustik, tohle ornitolog, tohle energetik, tohle doktor. Ale jaký doktor? Pozor, nestačí, že to je doktor, musí to být doktor konkrétně na něco: psycholog, psychiatr, nebo doktor na kardiovaskulární záležitosti a podobně.

Takže nemáme instituci, která by to vzala celostně, tedy všechny tyto dopady a všechny výhody těchto elektráren, porovnala je s nevýhodami, dala je na misku vah, aby se ukázalo, co nám to skutečně přináší a jak nám to ubližuje – energetické soustavě, krajině, člověku a všemu dohromady. Pak by to lidé uviděli ve světle objektivních, odborných informací. Udělejme k tomu otevřenou veřejnou diskusi, která se ale doteď neuskutečnila v žádném médiu – nikde.

Martina: Ani u vás na Slovensku?

Daniel Slobodan Máčovský: Ani u nás na Slovensku. Oni se nás bojí, zaplatí si vysílání na JOJ nebo v nějakém jiném výrazném mainstreamovém médiu a tam nás urážejí, vysmívají se nám, zesměšňují nás a snižují hodnotu toho celého. Ale že by měli kuráž posadit tam někoho z nás vedle sebe a nechat ho ukázat úředně přeložené studie ze světa, tak to ne. Jen najdou způsob, jak to nějak zdehonestují, zdegradují třeba tím, že řeknou, že to bylo málo publikováno. Ale dostat takovou studii do světových vědeckých časopisů – které jsou zase v rukou těchto investorů a lobbistů –, to by byla obrovská odvaha daného časopisu, který potom přijde o reklamy od nadnárodních korporací a podobně.

To všechno je tak provázané, že vyjít v této věci s pravdou ven je obrovská, neskutečná odvaha, obrovská práce, obrovská energie a obrovské riziko pro každého takového odborníka, protože by mohl přijít o práci, o zdroje. Mohl bych dokumentovat jedno za druhým, co se v těchto sférách děje. Kdyby se řeklo, že je to mafie, připadá mi to jako slabý výraz pro to, co se v zákulisí toho všeho děje, a to právě i v odborné sféře. A máme k tomu konkrétní informace.

Ze slovenských televizí zmizelo nadšení, novináři ale dál tvrdí, že vážné studie vůbec neexistují

Martina: Když shrneme, co jsme zatím o větrných elektrárnách řekli, dospěli jsme k závěru, že jejich výstavba a výroba je nesmírně nákladná: Nemohou fungovat bez dotací, mají velký dopad na životní prostředí, už jenom ukotvení těchto dvěstěpadesátimetrových gigantů v zemi je velmi složité. (Tady posluchače odkazuji na rozhovor s Ivanem Noveským, kde to rozebíráme velmi technicky, abychom se neopakovali.) A navíc, jak už jsem říkala, vy na Slovensku tuto energii vůbec nepotřebujete. Takže teď máme dvě možnosti: Buď si koupíme akcie developerů…

Daniel Slobodan Máčovský: Ty nás nezachrání před škodlivými účinky.

Martina: Samozřejmě. Nebo se s tím člověk smíří. A třetí možnost – jak by řekl Mario Puzo v knize Kmotr: „Zalehneme na matrace“, to znamená, že budeme dělat to, co teď děláte vy, tedy objíždět vesnice, shromažďovat fakta, shromažďovat informace. Ale vy máte proti sobě ještě jednoho velkého protivníka, a to jsou média. Řekněte mi, jak v tomto případě vnímáte jejich roli na Slovensku i u nás. Setkáváte se s tím, že novináři přece jen – ať už jednotlivé osobnosti, nebo třeba i celé deníky (o vydavatelských domech mluvit nebudeme) – přemýšlejí a zvažují argumenty, které předkládáte? Nebo jste dopředu vytčen před závorku a máte na sobě všechny možné černé body? Tedy že nejste očkovaný, určitě jste proruský, a kromě toho vám vadí větrníky. Jak vnímáte úlohu médií?

Daniel Slobodan Máčovský: Tady je trochu rozdíl mezi Slovenskem a Českou republikou. Abych byl objektivní, už jsem ve Slovenské televizi, na Markíze i na JOJ zaznamenal relace, které byly neutrální. Čili v tomto prostoru se něco děje: z prvotního postoje, kdy to prosazovali tak, že bez toho zahyneme, že je to ekologická a laciná energie a že nějací fanatičtí blázni brání tomu, aby se to k nám dostalo a implementovalo, to přešlo aspoň do neutrální roviny.

Ale co se týká novinářů, tak to pro mě nejsou novináři, to jsou určitými složkami zaplacení agenti, kteří mají prosazovat jednostranný záměr. Třeba mi zavolá redaktor, uděláme spolu rozhovor, nebo mu napíšu odpovědi na otázky, dám mu odkazy na jednotlivé studie, vážné, renomované studie profesorů ze světa, a on napíše, že neexistuje žádná vědecká studie, která by něco takového dokazovala.

A speciálně tady upozorním na Českou televizi. Volal mi redaktor České televize, že by se mnou rád udělal rozhovor. Říkal jsem: „Ano, setkáme se někdy v Bratislavě.“ A on: „Ne, ne, my bychom se chtěli setkat u vás, ve vašem prostředí. Víte, jak máte ten indický obchůdek. Ve vašem prostředí. My se také zajímáme o vaši indickou cestu, o poutě.“ A přišel – měl něco přečteno z naší knihy Cesta k prameni a vytvořil dojem, že se o tyto věci opravdu zajímá. Samozřejmě se natáčelo a plynule jsme přešli k vrtulím. První otázka: „Co říkáte na negativa vrtulí?“ Druhá otázka ještě něco a třetí: „Co říkáte na to, že vás označují za ruského agenta?“

A já se na ně dívám a říkám: „Poslouchejte, to je váš narativ, který používáte tam, kde končí vaše argumenty. Když nemáte argumenty, vytáhnete ruskou kartu.“ Jenže německá ministryně energetiky mluví o tom, že je to nesmysl a že se musí vrátit ke stabilní produkci elektřiny. Prezident USA Donald Trump provádí totální destrukci těchto projektů a říká, že když ze svého domova vidíte větrnou elektrárnu, klesá jeho hodnota o 50 procent.

V USA zákonem zakázali stavět je na úrodné půdě. Ale ještě jsem neodpověděl na otázku ke směrnici EU RED III, podle níž je zakázáno stavět na černozemích a hnědozemích, na půdách prvního, druhého a třetího stupně ochrany, a navzdory tomu se to děje ve velkém. Takže se porušuje tolik evropské a národní legislativy, že to je až neskutečné.

Kdo nemá argumenty, vytáhne ruskou kartu a z oponenta udělá bizarní figurku troubící na mušli

Martina: Trump to vyřešil tak, že zrušil dotace.

Daniel Slobodan Máčovský: Zrušil dotace a zároveň zavedl zákon, že se to nesmí stavět na úrodných půdách a podobně. Francouzská politička Marine Le Penová dává najevo totální odpor. Takže to jsou všechno jakože ruští agenti? Zamítlo to australské federální šetření, francouzský nejvyšší soud na to vydal moratorium. Tak to jsou také ruští agenti? Prosím vás, přestaňme už používat tuto kartu k diskreditaci druhých. V první vlně tomu nějací slabomyslní lidé uvěří, ale v realitě, když mluvíme o odborné, vyrovnané diskusi, tam slova, že je někdo ruský agent, nepatří.

Ještě chci říct něco o České televizi. Netušil jsem – a byl jsem tak naivní –, jak dokážou reportáž, kterou z toho potom natočili, sestříhat. Tato reportáž byla na ČT vysílána patnáctkrát nebo sedmnáctkrát po televizních novinách, v silných časech, a tam se říká: „Na Slovensku řádí aktivisté, jakási bizarní figura.“ A oni ještě říkali: „Můžete nám zahrát na nějaké nástroje?“ Třeba ťuknout do tibetské mísy nebo něco takového. Tak jsem vzal mušli a zatroubil na ni. To patří k určitým obřadům, modlitbám u různých kultur. A ve střihu toho celého bylo: „Na Slovensku řádí aktivisté, jakási bizarní figura.“ A ukázali, jak troubím na mušli.

Co je na tomhle objektivního? Buď se o toho člověka reálně zajímám, řeknu mu, že se zajímáme o jeho životní cestu, filozofii a podobně, a potom z toho sestříhám objektivní dokument ve smyslu: „Ano, je tu člověk, který má určité objektivní dokumenty, určité odborné znalosti, má k tomu náležité vysokoškolské vzdělání, zabývá se tím, z celého světa sesbíral studie od odborníků, kteří se jednotlivým oblastem věnují, a toto přináší.“ Nebo z něho udělám úplného debila. To je výsledek médií, kde je vidět, co se z toho snaží udělat.

Posudek přiznává překročený hluk ve všech obcích, a přesto tvrdí, že zdraví lidí nic nehrozí

Martina: V České televizi vás a kolegyni Katarínu Ondrušovou označili za „jakési experty“. A stejně tak u nás progresivistický web Deník Referendum zpochybňuje vaše názory a vždycky to postaví tak, že jste propagátor jógy, a mimochodem se věnujete větrným elektrárnám. Když se podívám na slovenský web SME.sk, ten vás viní, že jste se dopustili jakéhosi zneužití vědeckých analýz týkajících se větrné energetiky. Řekněte mi, dá se proti tomu nějak bojovat? Protože jsme přece jen zahlceni informacemi, lidé je dostávají velmi zkratkovitě a útržkovitě, a jak jste sám zmínil, když se to párkrát umístí do hlavního vysílacího času, nebo když lidé ráno přijdou do práce, pustí si počítač a naskočí jim tam přímo nějaký takový server, mohlo by se zdát, že je to po všech stránkách opravdu boj s větrnými mlýny.

Daniel Slobodan Máčovský: To se nejen může zdát, ale tak to je. Největší boj v tom všem je opravdu boj s lidskou hloupostí. Celý systém je v posledních desetiletích postaven na tom, aby člověk nepřemýšlel, aby měl zatemněné všechny smysly, aby chodil do práce, dělal to, co mu nadiktují, koupil si nějaký nápoj, šel do nějakého rychlého občerstvení, vzal si hypotéku na bydlení, a potom volil ty správné. A v tomto zahlcení, ve kterém tady žijeme, člověk vlastně nemá prostor, aby na chviličku získal čas, skutečně se zamyslel, pochopil a procítil, co to znamená, že kilometr od jeho domu budou stát desítky dvěstěsedmdesátimetrových turbín, které se točí a vytvářejí hluk.

Martina: Až rychlostí 300 kilometrů v hodině.

Daniel Slobodan Máčovský: A to si představte, že ve zprávě HIA – to je Health Impact Assessment, posouzení dopadů na lidské zdraví – o akcelerační zóně na východním Slovensku se říká, že podle naměřených hodnot už teď, když tam větrníky ještě nestojí, překračuje úroveň hluku ve všech obcích maximálně povolené hranice. To je v této lékařské zprávě o dopadu na lidské zdraví. A k tomu je tam vyjmenováno obrovské množství dopadů, které větrné elektrárny způsobují: jaký hluk, jaký infrazvuk, jaké to má vlivy na zdraví a podobně.

A teď si představte, že toto celé na Slovensku posuzuje jedna devětasedmdesátiletá doktorka, která je oprávněnou osobou toto posuzovat. Posoudila bateriové úložiště v Šuranech a mnoho dalších záměrů – v Čechách máte také jednoho takového – a v odborné obci se jim říká EIA prostituti. Normální odborník do takového posudku nepůjde. Trochu morálně zdatný člověk si nedovolí vydat posudek za peníze, když ví, jak to lidem škodí.

V tom posudku je napsáno, že ve všech obcích hluk přesahuje maximální povolené hranice. Ve všech, ne v jedné a občas, ale ve všech, a je tam popsáno množství účinků. A závěr této studie – která je součástí posuzování navrhovatele, investora, lobbisty nebo developerské společnosti – je, že vzhledem k uvedeným skutečnostem není předpoklad zhoršení zdravotního stavu plánovanou investicí reálný.

Člověk se na to podívá a říká si: „Vždyť tady píšete, že hlukové hranice jsou už teď nad normou. Píšete, co všechno to vytváří, jaký hluk, jaké dopady, tak jak k tomu všemu můžete napsat závěr, že možnost zhoršení zdravotního stavu není reálná?“ Na to nepotřebuji být odborník, nepotřebuji ani vysokou školu, stačí opravdu průměrná inteligence, díky které je vidět, že toto celé je podvod. A to je součástí posuzování. My k tomu dáme připomínky, ale žádná není akceptována a posuzování jde dál.

Čili teď nemám na mysli peníze nebo efektivitu, ale to, že je v samotném základu toho celého porušeno všechno. A z toho jsem zoufalý, že v zemi neexistuje jediná instituce, jediný člověk, nic, co by nás před tím ochránilo. Ale v tomto procesu jsem pochopil, že mým záměrem v této fázi už není to stále řešit. Chtěl jsem to zviditelnit, protože povědomí o negativních účincích větrných elektráren bylo nulové. A vědomí o tom, že se plánují větrné elektrárny na Slovensku i v Čechách, bylo nula celá něco, velmi nízké. Takže jsem chtěl tento prostor suplovat, protože na Slovensku se toho doteď žádný politik nechytil.

A najednou vznikl boom, takže teď dělají videa, postaví se k vrtuli a říkají, že ano, že by byl dobrý nějaký veřejný dialog. A já tam napíšu: „A co jste za poslední tři nebo čtyři roky udělal pro to, aby se veřejný dialog uskutečnil, když už se to schvaluje?“ Nebo prostě: „Co jste udělal pro to, aby se tomu zamezilo?“ Politici si tím přihřívají vlastní polívčičku, ale nepodali k tomu žádnou připomínku, nesvolali žádné setkání – nic, nic, nic, nic, nic –, ale vystoupí s tím, jak jsou proti tomu. A projekty přitom běží dál.

Celý rozhovor s Danielem Slobodanem Máčovským o skutečné ceně větrných elektráren, akceleračních zónách na Slovensku i v Česku a roli médií v debatě o zelené energii si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2 700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.

Všechny příspěvky s Daniel Slobodan Máčovský