…Gudrun i její matka byly později předvedeny jako svědkyně v norimberských procesech a v listopadu 1946 byly propuštěny. Gudrun později trpce vzpomínala na toto období jako na nejtěžší ve svém životě a říkala, že s ní a její matkou bylo zacházeno, jako by měly pykat za hříchy jejího otce.
Celý život se upínala k tomu, že její otec nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn Spojenci. Tvrdila, že ani ona, ani její matka nedostaly oficiální oznámení o jeho smrti a jeho posmrtná fotka pro ni byla jen vyretušovanou fotografií z doby, kdy byl naživu.
V roce 1952 se Gudrun Himmler od své matky odloučila a přestěhovala se do Mnichova. V následujících letech pracovala jako krejčová, brigádnice, administrativní pracovnice a nakonec jako sekretářka. Kvůli svému původu několikrát přišla o práci, protože nikdo nechtěl být spojován s dcerou vysoce postaveného nacisty.
Gudrun Himmler se nikdy nezřekla nacistické ideologie a opakovaně se snažila relativizovat a ospravedlňovat činy svého otce. Byla aktivní na radikálně pravicové a neonacistické scéně a podporovala Wiking-Jugend, založenou v roce 1952, která byla organizačně a ideologicky spřízněna s Hitlerjugend. V roce 1955 přijala spolu s Adolfem von Ribbentropem, synem popraveného nacistického ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa, pozvání britského neofašistického hnutí, aby se s nimi podělila o svůj pohled na národní socialismus. Gudrun při té příležitosti vysvětlila, že její otec byl velký muž, ale že byl velmi nepochopen a že jeho dobré jméno zničili Židé.
Na každoročních ulrichsberských setkáních v Rakousku, kterých se účastnili bývalí příslušníci Waffen-SS i civilní sympatizanti nacismu, získala Gudrun status hvězdy i autority. Oliver Schröm, autor knihy o této organizaci, ji popsal jako „okázalou nacistickou princeznu“.
Přestože jejího otce mnozí nenáviděli jako největšího masového vraha všech dob, Gudrun se rozhodla ukázat Himmlera světu v jiném, údajně „pravdivém“ světle. Koncem padesátých let začala plánovat napsání knihy o svém otci, ta však nikdy nevyšla.
V letech 1961-1963 pracovala Gudrun pod falešným jménem jako sekretářka pro západoněmeckou špionážní agenturu, Spolkovou zpravodajskou službu, v jejím ústředí v Pullachu. V té době agenturu vedl Reinhard Gehlen, generál naverbovaný Američany, který najímal mimo jiné bývalé nacisty na základě jejich kontaktů a zkušeností s východní Evropou a protikomunistickou činností.
Později se Gudrun provdala za krajně pravicového propagandistu a spisovatele Wulfa Dietera Burwitze, který se stal stranickým funkcionářem bavorské sekce NPD, krajně pravicové neonacistické a ultranacionalistické politické strany v Západním Německu. Z manželství vzešly dvě děti. Gudrun přijala manželovo příjmení a po změně jména dlouho svou identitu tajila. Dokonce ani její zeť zpočátku nevěděl nic o její skutečné identitě. Dům, ve kterém žila, jí oficiálně nepatřil a na své jméno neměla registrovanou ani telefonní linku.
Gudrun byla významnou veřejnou osobností organizace Stille Hilfe, v překladu Tichá pomoc, která poskytovala finanční a jinou podporu bývalým představitelům nacistického režimu včetně válečných zločinců. Po celá desetiletí byla významnou podporovatelkou této organizace, aniž by se však k tomu jakkoli konkrétně vyjadřovala. Její angažovanost se projevila zejména v případě Antona Mallotha, bývalého dozorce SS, který za druhé světové války sloužil v terezínském ghettu v bývalém protektorátu Čechy a Morava. Po 40 let žil Malloth pohodlný život v Itálii, ale když se zjistilo, že je válečným zločincem, byl v roce 1988 vyhoštěn do Západního Německa. Protože proti Mallothovi nebylo vedeno žádné předběžné řízení, byl propuštěn na svobodu a od roku 1988 do roku 2000 žil nedaleko Mnichova. Gudrun dostala od „Stille Hilfe“ pokyn, aby mu pronajala pohodlný pokoj v domově důchodců, který byl postaven na pozemcích, jež dříve vlastnil Rudolf Hess, někdejší zástupce vůdce Adolfa Hitlera.
Gudrun Himmler zemřela 24. května 2018 v Mnichově, bylo jí 88 let. Až do své smrti zůstala věrná památce svého otce a hodnotám nacistické ideologie.
V padesátých letech hodlala odcestovat do Ameriky, kde se podle ní nacházely dokumenty, které by očistily jméno jejího otce. Američané však nikdy neudělili vízum dceři muže, který dal světu Osvětim a byl odpovědný za vyvraždění 6 milionů evropských Židů.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
