V předchozím článku jsem psal o společenském napětí, vyvolaném brutálními vraždami, motivovanými buď náboženstvím, nebo etnicitou, případně obojím. Dnes v úvahách nad příčinami dějinného zlomu, jímž prochází Západ, pokračuji.
Po několik desetiletí mají politické strany ve Spojeném království ve svých programech slib, že omezí nebo úplně zastaví migraci, ale po volbách se nic podstatného nezmění. To vyvolává nedůvěru k institucím a k celému politickému systému, a nevyhnutelně posiluje radikální strany, které se dosud na vládě nepodílely a tudíž se zatím nezkompromitovaly.
Původní obyvatelstvo neustále slábne z prostého důvodu: Má málo dětí. To je nyní již problém celosvětový: Méně dětí mají i v jiných kulturách, například v Číně nebo Japonsku. Porodnost klesá i v islámských zemích. Nicméně je to věc míry: Vloni se prý v Bruselu narodilo 78 procent novorozeňat rodičům, kteří nepocházeli z Belgie.
Důvodů, proč se rodí málo dětí, je celá řada. Poněkud podrobněji – byť stále ještě povrchně – jsem tyto důvody rozebíral ve své knížce O stavu společnosti. Mohu zmínit strach z budoucnosti, který vyvolávají klimatičtí alarmisté, bytovou krizi, vliv pornografie (ti, kdo jí propadli, mají problém navazovat smysluplné vztahy), zpochybňování či zesměšňování klasické rodiny, biologicky daná neplodnost, ať už se týká mužů či žen, a mohu dodat: Jakýsi strach ze života, tj. že nezvládnu trvalý vztah, případně výchovu dětí. Vím, že tím asi někoho popudím, ale dovolím si tvrdit, že je to svého druhu zbabělost.
Tyto problémy jsou umocněny přemrštěným individualismem. Mnoho lidí si uvědomuje, že strmý demografický pokles bude mít vážné následky, to je ale nepřiměje, aby se sami rozhodli mít dítě. Vlády jednotlivých států jsou si rovněž vědomy vážnosti situace a snaží se rozvíjet prorodinnou a pronatalitní politiku. Snad nejdále v tom zašly Polsko a Maďarsko. Jejich snaha podpořit rodiny s více dětmi je hodná uznání, nicméně celkový trend není schopna zvrátit. Skoro jsem byl překvapen, jak málo tyto snahy demografický vývoj ovlivnily.
Různá vládní opatření, která mají zvýšit natalitu, jsou dobře míněna. Nicméně je potřeba vzít vážně to, co nám demografické statistiky říkají. V žádné zemi, v níž porodnost klesla pod údaj 2,1 dítěte na ženu, se tento trend nepodařilo zvrátit. V komunistickém Československu vláda zavedla masivní pronatalitní opatření, díky nimž se porodnost tzv. výrazně zvedla – rodily se tzv. Husákovy děti. Domnívám se, že tato opatření byla dokonce účinnější než již zmíněná opatření v Maďarsku a v Polsku. Nicméně ani ta nezvýšila porodnost nad kritickou hodnotu 2,1.
Tento vývoj má nepochybně určité poznatelné příčiny. Zdá se mi ale, že pokud se na toto téma diskutuje, už dlouho se neobjevují nějaké relevantní argumenty, proč tomu tak je. Pokusím se s určitými hypotézami přijít, byť vím, že narazím, protože budu argumentovat Božími řády.
Už ve své knize Vztahy, sex, rodina jsem argumentoval tím, že rodina je Boží vynález, a ta může zdravě fungovat jen za předpokladu, že lidé budou respektovat Boží řády. Současné názory na vztahy, sex a rodinu jsou ovšem s těmito řády v příkrém rozporu. Ukážu to na jedné věci. Na demonstracích zastánkyň potratů můžete vidět heslo „Mé tělo patří mně.“ Naproti tomu v Bibli je psáno: „Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena“ (1. Korintským 7,4). (Je to, mimochodem, dobrý argument pro tvrzení, že muž a žena jsou si rovni.)
Apoštol Pavel nepředpokládal, že sexuální styk se jednou zcela „osvobodí“ od vztahu, od budování manželství a rodiny. Podle Božího záměru se muž a žena vstupem do manželství zavazují, že nebudou žít sami sobě, ale že se svým partnerem zbudují vztah, který bude něčím víc než jen součtem dvou samostatných jedinců. Ve svatební liturgii mé církve – ale i v jiných – si snoubenci slibují: „Já, xx, odevzdávám se tobě, xx…“ U civilního sňatku nic neslibujete. Pouze potvrzujete, že do manželství vstupujete dobrovolně a že znáte zdravotní stav svého partnera.
Že jsem naivní idealista? Že nemohu nikoho nutit k manželské věrnosti? Samozřejmě že nemohu. Nicméně statistiky dokazují naprosto jednoznačně, že lidé zastávající konzervativní pojetí manželství jsou zdravější, šťastnější, a to kupodivu i v sexuálním životě, a především mají zdravější a úspěšnější děti.
Můžete se mnou nesouhlasit, můžete mít pocit že Bible nastavuje příliš vysokou laťku, a já to nebudu rozporovat. To, že jsou tu určité Boží řády, které je třeba respektovat, neznamená, že žít v manželství a vychovávat děti je snadné. Bůh nás zve k životu, který je smysluplný, ne k životu, který je snadný. A protože lidé Boží řády neznají a nerespektují, celé národy vymírají. V druhé polovině minulého století, kdy probíhala „sexuální revoluce“ a kdy lidé nabyli sexuální svobody, nastaly změny, které asi nikdo neočekával: Sexuální svoboda vedla k tomu, že lidé přestávají mít o sex zájem. V posledních dvou staletích snad nežila ani jedna generace, v niž by žilo tolik sexuálně neaktivních lidí, ať už je jejich abstinence dobrovolná či nedobrovolná.
Dobrou zprávou je, že podle Božích řádů se dá žít i dnes. I dnes se lidé mohou ženit a vdávat nikoli „za účelem pozdějšího rozvodu“, ale aby se pustili do velikého dobrodružství, kdy se budou učit se navzájem milovat.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
