V dějinách se stále něco láme. Dějiny se málokdy mění postupně a lineárně – spíše se mění nespojitě a navíc stochasticky. „Nespojitě“ vyjadřuje, že svět se mění jakýmisi přískoky. Někdy se dlouho nic neděje, ale hromadí se určité napětí, které je ukončeno větší či menší explozí. Takovým zlomem byl pád komunismu koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let. Slovo stochasticky není každému známé. Znamená, že ty okamžiky zlomu nelze přesně předpovídat – a to ani co se týká času, ani co se týká hloubky a průběhu zlomu či dokonce jeho důsledků. Mnozí lidé – politologové, ekonomové, historici, ale i jiní přemýšliví lidé tušili, že ke zmíněnému pádu komunismu dojde, ale nikdo nedokázal říct, kdy přesně, jak bude probíhat a co bude následovat.
Zásadním zlomem bylo rovněž „smíření“ Spojených států s komunistickou Čínou. Americký prezident Nixon usoudil, že by bylo dobré vztahy s Čínou přehodnotit, ale asi ani on, ani jiní světa znalí lidé netušili, že během padesáti let se Čína stane druhou nejsilnější mocností na zemi.
Poněkud jiný, ale snad ještě významnější zlom, je pomalý a postupný rozpad západní civilizace. Že k tomuto zlomu dochází, je jasné téměř každému; co tento zlom ale znamená, je předmětem vášnivých sporů. Lidé, kteří mají sklon věřit různým konspiračním teoriím, jsou přesvědčeni, že nějací lidé pojali zlovolný plán, podle nějž má být nynější evropské obyvatelstvo nahrazeno migranty z Afriky a Asie. Osobně o nějakém takovém plánu pochybuji, ale to není podstatné. To, co takový hypotetický plán obsahuje, se tak jak tak děje: Evropské obyvatelstvo vymírá a na jeho místo nastupují migranti. Co všechno přispívá ke zmíněnému vymírání, jsem se snažil popsat ve své poslední knížce O stavu společnosti.
Velká Británie, která byla kolébkou evropské (či spíše západní) demokracie, je, zdá se, opět na špici vývoje, leč tentokrát vývoje neblahého. Migranti využívají – či spíše zneužívají – právního státu a demokratických pravidel, aby se v Británii usadili, ale sami onen právní stát nehodlají respektovat. Nadto se migranti – a je jedno, jestli první nebo druhé generace – dopouštějí bestiálních vražd, často před zraky kolemjdoucích za bílého dne. Možná se některý čtenář ohradí: „Ale takoví přece nejsou všichni. Nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Nemůžeme jednat podle principu kolektivní viny.“ Nuže dobrá. Znamená to ale, že se proti vraždění dospělých, ale i malých dětí, nemůžeme bránit? Jistě, mezi migranty jsou i „slušní“ lidé. Proč se ale neozývají? Když propukl – po mnoho let – zamlčovaný skandál s tzv. grooming gangs, tito zločinci nacházeli útočiště v komunitách, z nichž pocházeli (v případu grooming gangs šlo především o Pákistánce znásilňující anglické dívky). Proč mohou v Británii existovat různé islamistické organizace, které jsou v samotných muslimských zemích zakázané?
Po bestiální vraždě tří holčiček v taneční škole v Southportu se konaly demonstrace, které byly částečně násilné. Premiér Keir Starmer demonstranty promptně označil za krajně pravicové. Skutečnost ale vystihl jeden transparent na další demonstraci: „Nejsem krajní pravice – jen mám strach o své děti.“
Spojeným královstvím nyní otřásá další skandál, který se odehrál loni 3. prosince. Sikhský útočník Vickrum Digwa pobodal osmnáctiletého Henryho Nowaka, jehož rodiče se přestěhovali z Polska do Anglie. (Henry Nowak měl jak britské, tak polské občanství.) Jeho vrah sám zavolal policii, která automaticky předpokládala, že Nowak zaútočil na Sikha, protože to jí útočník nakukal. Nowaka policie zatkla a policista mu podle předpisů přečetl práva zatýkaného. Byla mu nasazena želízka. Vzápětí vykrvácel.
Tento incident se odehrál koncem loňského roku, ale až nedávno byli souzeni jak vrah, tak jeho matka a jeho bratr Gurpreet, protože se snažili svalit vinu na Nowaka. Vzápětí vypukly nepokoje, které trvají dodnes (píšu 13. června).
Po celá desetiletí mívají hlavní britské politické strany ve volebních programech, že budou problémy s migrací řešit a migraci omezí nebo přímo zastaví. Nicméně zatím vždycky „skutek utek“. A situace se měsíc od měsíce zhoršuje.
Ve Spojených státech je situace jiná. Tam ve volbách zvítězil Donald Trump, který slib, že zastaví migraci, začal plnit. Migrace byla takřka zastavena. Neobešlo se to ovšem bez přehmatů, některých naprosto reálných, jiných smyšlených. Jsou mi tyto přehmaty lhostejné? V žádném případě. Je mi prezident Trump sympatický? Ani trochu. Nicméně musím uznat, že změnil trajektorii vývoje. Po absolutní pasivitě Trumpova předchůdce Joea Bidena bylo zřejmé, že se něco musí stát. Stejně jako se něco stane ve Spojeném království. Nejsem prorok a nevím, kdy přesně a jak. Člověk ale nemusí být prorok, aby tušil, že čím déle se bude nějaké smysluplné řešení odkládat, tím více pak bude násilí a skutečných či vymyšlených přehmatů. Je to jako s hnisající ranou: Pokud není léčena, zhoršuje se, a může nastat situace, kdy nezbývá než příslušnou končetinu amputovat.
Leckterá média srovnávají případ Henryho Nowaka a George Floyda. Oba při zatýkání vyslovili větu „nemohu dýchat“. Floyd zemřel poté, co se ho policie snažila zatknout, protože vykradl místní obchod. Byl to násilník, který neváhal mířit pistolí na břicho těhotné ženy. Jistě, i George Floyd měl právo na to, aby se s ním zacházelo podle zákona. Nechápu ale, proč s ním zacházeli jako s hrdinou. Hned druhý den vyšli přední politici v různých zemích do ulic, aby protestovali proti brutalitě americké policie. Jaká byla reakce předních světových politiků na vraždu Henryho Nowaka? Nic srovnatelného. Byl to přece běloch.
Je evidentní, že Velká Británie je v úpadku. Policisté neřeší násilí, přepadení a loupeže, ale sedí u počítače a odhalují „rasisty“, kteří se nějak nevhodně vyjádřili o některé z etnických či sexuálních menšin. Pak u nich doma zazvoní a zatknou je. Další kriminální případ vyřešen. Bez rizika. Troufnu si předpovědět, že takto to dál nepůjde. Čím déle tento stav potrvá, tím bolestnější bude řešení. Znovu opakuji: Násilí si vůbec nepřeji. A je mi trapné opakovat větu: „Já jsem to říkal.“ Dějinný zlom přijde. V některém z příštích článků si řekneme něco o jeho příčinách a projevech.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
