O rodinném hlasování se dosud vždy hovořilo jako o kuriozitě, když s tímto nápadem přišel nějaký domácí či zahraniční politik. Vzhledem k rozsahu demografické krize a postupnému narušování rovnováhy demokracie pod tíhou stárnoucí populace navrhují dva polské konzervativní think-tanky posunout tuto debatu na vyšší, plně seriózní úroveň. Přicházejí s návrhem na zavedení ústavní reformy, která by už v roce 2039 umožnila rodičům hlasovat „za děti“.
Je listopad 1918 – měsíc, který se v Polsku spojuje především se znovuzískáním nezávislosti, oslavami Národního svátku nezávislosti 11. listopadu. V tomtéž měsíci však došlo k ještě jedné přelomové události. Přesně 28. listopadu vydává prozatímní hlava státu Józef Piłsudski dekret o volebním zákonu pro Ústavodárný sněm, jehož článek 1 zní: „Voličem do sněmu je každý občan státu bez rozdílu pohlaví“.
Jednalo se o jedno z prvních takových rozhodnutí na světě. Ženy v USA (1920), Velké Británii (1928), Francii (1944), Itálii (1945) či Švýcarsku (1971) získaly volební právo později než v Polsku!
Ještě před 120–130 lety se udělení volebního práva ženám zdálo absurdní. Stejně jako dříve zrušení majetkových či původových cenzů. Dnes je to standard. Podobně tomu může být i s takzvaným rodinným hlasováním či volebním právem rodin.
Jedná se o myšlenku, která se v mnoha zemích světa stále odvážněji prosazuje do veřejné debaty. Nedávno o ní otevřeně hovořil viceprezident USA J.D. Vance. Dříve se o tomto tématu diskutovalo v Japonsku, Německu, na Maďarsku, ve Francii a naposledy v České republice.
RODINNÉ HLASOVÁNÍ NEBO „DIKTATURA SENIORŮ“?
Důvodem je nový, prudce narůstající jev, jímž je stárnutí společností. Tento proces se urychluje a v horizontu několika desetiletí je nezvratný. V demokraciích bude přibývat starších lidí, což znamená, že budou mít neúměrně velký vliv na výsledky voleb a politická rozhodnutí.
To musí mít určité důsledky: politici budou své programy zaměřovat na starší generaci a opomíjet potřeby mladších. To může vést ke katastrofálním následkům: podřízení rozhodnutí krátkodobým cílům, prohlubování demografické krize a nakonec omezení investic ve prospěch současné spotřeby a propadu hospodářského růstu.
Proto – podobně jako před více než 100 lety, když bylo ženám uděleno volební právo – bychom v této věci měli „utéct dopředu“ a nebát se originálního, nekonvenčního uvažování.
PROMYŠLENÝ PLÁN VOLEBNÍ REFORMY
Mohlo by se právě Polsko stát světovým lídrem změny, která se dotýká samotného jádra demokracie a udělit volební právo rodičům jejich nezletilých dětí? Jsme přesvědčeni, že ostatní půjdou v našich stopách.
Think- tanky Jagiellonský klub a Sobieskiho institut spojily v této věci síly a za účasti expertů – analytiků jako Tomasz Synowiec nebo Piotr Trudnowski předkládají k veřejné debatě dobře promyšlený, ale přesto odvážný projekt: Navrhují zavedení tzv. Demenyho hlasování (Demeny voting) v Polsku, v jehož rámci děti získávají demokratickou subjektivitu, zatímco jejich volební práva vykonávají rodiče. Je zajímavé, že tento koncept nese jméno maďarského demografa Paula Demenyho, který jej již v roce 1986 moderně formuloval.
V obsáhlé doprovodné zprávě „Je čas na rodinné hlasování“ iniciátoři předkládají pádné argumenty hovořící ve prospěch takového řešení.
Dokument je rozčleněn do pěti hlavních kapitol, které rozebírají myšlenku rodinného hlasování z demografického, historicko-srovnávacího, statisticko-simulačního, právního a implementačního hlediska.
Kapitola I se zabývá demografickými jevy, které již brzy „obrátí“ naši dosavadní volební mapu vzhůru nohama. Doposud víceméně rovnoměrné, demokratické „trojí rozdělení“ vlivu mezi osoby ve věku 18–39 let, osoby středního věku (40–59 let) a seniory (60+) se radikálně změní ve prospěch těch posledních. Senioři již nebudou disponovat přibližně 1/3 hlasů, ale posílí svou pozici na téměř 50 %.
JAK TO VYPADÁ VE SVĚTĚ?
Kapitola II ukazuje stav politické debaty o tomto tématu napříč světem. K překvapení mnohých jasně ukazuje, že rodinné hlasování není exotickým výmyslem, ale tématem, které se v uplynulých dekádách opakovaně dostalo na stůl vládních institucí a ústavních komisí v řadě zemí. Zpráva přináší podrobnější pohled na debatu v šesti z nich: od Japonska po Německo a Francii.
V moderní evropské historii se diskuse posunula nejdále v Německu, kde návrh dvakrát (v letech 2003 a 2008) oficiálně projednával Spolkový sněm. Návrh tehdy veřejně podpořily významné právní autority, včetně bývalých předsedů Spolkového ústavního soudu.
Maďarsko pod vedením strany Fidesz o zavedení tohoto institutu vážně uvažovalo při přípravě nové ústavy kolem roku 2011. Debata byla velmi intenzivní a zvažoval se model, kde by matky získaly dodatečný hlas za své nezletilé děti. Kvůli silné domácí i mezinárodní kritice (včetně obav ze selektivního dopadu na demografii různých etnických skupin a narušení principu rovnosti hlasů) byl však návrh z finálního textu ústavy vypuštěn.
V Japonsku je debata extrémně živá z čistě praktických důvodů – země kombinuje nejvyšší podíl obyvatel starších 65 let na světě s velmi nízkou porodností. Japonská politická reprezentace a think-tanky (např. NIRA) o Demenyho hlasování dlouhodobě diskutují na expertní a vládní úrovni jako o nástroji, jak zlomit tzv. gerontokracii (převahu starších voličů, kteří blokují nutné reformy penzijního či zdravotního systému). Do tamních diskusí se v minulosti aktivně zapojil i sám autor konceptu Paul Demeny.
Ve Spojených státech byl dosud nejsilnějším obhájcem myšlenky, která se v americkém kontextu označuje jako „parent proxy voting“ (hlasování rodičů v zastoupení), nynější vicepresident J. D. Vance, který opakovaně prohlásil, že lidé, kteří v zemi reálně vychovávají budoucí generaci, by měli mít v demokratickém systému větší slovo a silnější zastoupení než lidé bezdětní. Přesto zůstává debata zatím omezená a je předmětem akademických diskusí a právních analýz.
Zpráva také připomíná, že na evropské půdě myšlenka získala legitimitu už v roce 2004, kdy byla zařazena do Zelené knihy Rady Evropy („Budoucnost demokracie v Evropě“). Koncept zde byl pod hlavičkou „všeobecného občanství“ uveden jako vůbec první z 28 hlavních doporučení pro posílení demokratických procesů.
JAK BY TO MOHLO DOPADNOUT?
Další kapitola se věnuje statistickým simulacím a modelování dopadů rodinného hlasování na výsledky voleb v Polsku. Tato část zprávy analyzuje, jak by mechanické zavedení Demenyho hlasování reálně změnilo politickou mapu země.
Závěrem je zjištění, že zavedení rodinného hlasování by paradoxně nevedlo k drastickému převrácení politických sil ve prospěch jedné konkrétní strany, ale spíše k systémovému tlaku na všechny politické formace, aby do svých programů zahrnuly dlouhodobá prorodinná a pro-generační opatření. Hlavní politické strany si dnes mohou být jisté svými výsledky. To oslabuje argument, že by se jednalo o skrytou formu změny rozložení sil v polském parlamentu.
V dlouhodobém horizontu samozřejmě jde o to, aby mladí lidé, jejichž počet bude stále klesat, byli silněji zastoupeni. Doufáme však, že k tomu dojde především díky změně způsobu uvažování politických lídrů, a tedy i priorit stranických programů a veřejné politiky.
JAK NA TO?
Kapitola IV má doporučující charakter a předkládá přesvědčivé argumenty pro to, aby se Polsko stalo průkopníkem při zavádění rodinného hlasování, a představuje opatrný, promyšlený a velmi demokratický „plán“ toho, jak tohoto cíle dosáhnout. Je to obzvláště vhodná chvíle, protože v zemi se rozbíhá debata o nové ústavě, k níž se hlásí i president Nawrocki.
Celý proces je výzkumníky rozvržen do let 2026 až 2039 a dělí se na tři postupné etapy:
- fáze: Společenská a odborná debata (2026–2028)
- fáze: Referendum a pilotní testování (2029–2034)
- fáze: Ústavní změna a plné zavedení (2035–2039)
Cílem je, aby byl systém rodinného hlasování plně funkční a uplatněný v parlamentních volbách nejpozději v roce 2039.
Stane se předložená zpráva „základním kamenem“ seriózní polské debaty o rodinném hlasování?
Její kvalitní argumenty a široký záběr včetně mezinárodního srovnání mají potenciál učinit z ní předmět debat a úvah v univerzitních posluchárnách, v redakcích a podcastových studiích, v poslaneckých kancelářích a stranických sekretariátech. A to nejen v Polsku.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
