Na podporu Maďarska, které hodlá Evropská unie trestat za to, že chce dělat svoji vlastní politiku, se před maďarskou ambasádou ve čtvrtek sešlo kolem 150 lidí. Což není mnoho, když uvážíme, o jak vážnou věc se jedná.
Na demonstraci přišlo promluvit i několik českých poslanců – Václav Klaus mladší, Tomio Okamura, Jiří Kobza či Jaroslav Foldyna, kteří proti totalitním tendencím Evropské unie vystupují dlouhodobě.
„Já jsem sem nepřišel demonstrovat za Viktora Orbána, ale za svobodu a demokracii. Maďarsko je svrchovanou zemí s tisíciletou historií, má svůj vlastní lid, své vlastní svobodné volby a má právo si spravovat svou zemi tak, jak chce,“ vysvětlil ve svém projevu Václav Klaus mladší, který se kvůli své účasti na této akci opět octl ve Sněmovně pod palbou kritiky. „Buď jsme demokrati, a tak to respektujeme, anebo nikoli. Ta analogie s rokem 1968 se přímo nabízí. Před pár týdny jsme si velice silně připomínali toto výročí. Mělo tehdejší Československo právo jít svou vlastní cestou? Nebo protože bylo součástí většího celku Varšavské smlouvy, tak to právo nemělo? Podle mě Moskva a východní Berlín právo postupovat proti nám neměly a zrovna tak ho nemá ani dneska nikdo vůči Maďarsku.“
A cože to Maďarsko vlastně provedlo, že se proti němu rozhodla EU zakročit? Evropský parlament se usnesl, že Maďarsko porušuje „základní hodnoty“ Evropské unie, a viní také maďarskou vládu z útoků proti médiím, menšinám a právnímu státu. To ale v představě EU může znamenat cokoli, neboť s pojmy demokracie, svoboda slova a lidská práva zachází velice plasticky, chcete-li tak, jak se jí to zrovna hodí. Někdy se zavřou obě oči a může se vesele cenzurovat, vraždit, podvádět a omezovat, jindy nikoli, a to v závilosti na tom, na kterou stranu kdo patří. A právě Maďarsko dlouhodobě patří na tu „špatnou“ stranu, neboť odmítá masovou migraci a vystupuje proti politickým neziskovým organizacím, které se snaží ovlivňovat maďarskou politiku.
Tlak na Maďarsko, aby drželo ústa a krok, je patrný dlouhodobě, málokdy se ale stane, aby Unie sáhla k článku 7. Vlastně se tak děje teprve potřetí. Poprvé to bylo v roce 2000, kdy se znelíbilo v Bruselu Rakousku, do jehož vlády se tehdy poprvé dostali Svobodní, tenkrát s Jörgem Haiderem v čele. Podruhé se tak stalo v prosinci loňského roku v případě Polska, kdy bylo s naším sousedem spuštěno „kárné řízení“, jež může vyústit až ve ztrátu polských hlasovacích práv v Evropě. V červnu 2018 pak představitelé EU vyzvali vlády členských států, aby tlačily na Polsko v otázce jeho kontroverzní soudní reformy.
Nyní je na řadě pod podobnými záminkami Maďarsko. Maďarský premiér Viktor Orbán všechna obvinění odmítl a uvedl, že jde o odvetu za to, že jeho vláda odmítá přijímat migranty z muslimského světa. To si myslí i čeští poslanci a občané, kteří dorazili na podporu Maďarska před jeho velvyslanectví v pražských Střešovicích.
Článek 7 vyhrožuje sankcemi členským státům EU, které – podle názoru Evropské komise, jež Unii vládne – poruší „základní hodnoty EU“. Tyto základní hodnoty EU jsou definovány jako „svoboda, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod, a právní stát“. Což vyznívá obzvláště komicky ve světle skutečnosti, že tyto Evropské hodnoty sama EU zásadně nedodržuje již několik let, pakliže je vůbec někdy dodržovala. Chce například cenzurovat Facebook a podporuje válčení po celém světě, případně se na něm přímo podílí, stačí vzpomenout bombardování Srbska, válku v Iráku či zničení Libye. Nevadí jí překvapivě ani nynější vraždění v Jemenu.
Během zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku 12. září 2018 schválili poslanci Evropského parlamentu v počtu 448 hlasů (pouhých 197 hlasů bylo proti), tedy více než dvoutřetinovou většinou, aby byl proti Maďarsku aktivován článek 7. Proti Maďarsku hlasovali i čeští europoslanci za Hnutí ANO, TOP 09, Starostů a nezávislých (Stanislav Polčák) a také Miroslav Poche z ČSSD.
Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna na demonstraci upozornil na to, že je zásadní, „abychom prosazovali své zájmy ve spolupráci se zeměmi V4 a například Rakouskem“. Poslanec za SPD Jiří Kobza řekl: „Maďarsko se provinilo tím největším hříchem. Dovolili si zvolit stranu, vládu a program, který chtěli a který je vlastenecký, dovolili si zvolit vládu, která hájí zájmy Maďarů. Maďarsko je trestáno nejen za tuto hříšnou volbu, ale i za to, že je součástí hnutí, které jde napříč Evropou. Musíme stát za Maďarskem.“
Jeho stranický šéf a místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura ocenil, že se Viktor Orbán nebojí postavit mimo evropsko-americký politický mainstream, pokud to je ve prospěch jeho země. „A pokud nemáme plné kalhoty strachy z Berlína, Bruselu a Paříže, tak musíme stát po jeho boku,“ dodal.
Václav Klaus mladší upozornil ještě na širší kontext celé „akce Maďarsko“. Vidí to jako „součást širšího souboje, na který se musíme připravit“. „Politici, kteří hájí zájmy svého národa a kultury, ať už Orbán, Salvini, Kaczynski nebo Trump, jsou pod extrémním tlakem politiků globálních, politiků, hájících zájmy někoho jiného a bojujících za jakousi globální světovládu, nebo těmto silám dělajících užitečné idioty. Útočí na národy, rodiny, zdravý rozum, tradice, vzdělávání a normální svět. Souboj s těmito lidmi bude o svobodu a suverenitu České republiky. Po Maďarsku je na řadě Polsko, po dalších volbách klidně my.“
Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.
Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.
Příspěvek Demonstrace na podporu Maďarska: Je to jako v roce 1968? Co je to vlastně ta demokracie a svoboda? Co provedlo Maďarsko? A budeme další na řadě my? pochází z Časopis Šifra
