Něco na pomezí satiry a popisu vývoje společnosti za poslední dvě desítky let. Slovo „paraziti” je v textu uvedeno úmyslně, protože technicky přesné vyjádření je základem pro správné pochopení problému.
(1) Multi-kulti
Základním principem moderní demokracie je nutnost vytvořit multikulturní různorodou společnost. Různorodost je nejvyšší hodnotou a platí ve všem. Ani v ženském sportovním týmu nemohou být pouze ženy. Existuje jediná výjimka, a to jsou názory. Různorodé názory jsou největším nepřítelem různorodé společnosti.
(2) Rozděl a panuj
Multikulturní společnosti, kde spolu různé skupiny obyvatel budou žít v harmonii, lze nejlépe dosáhnout tím, že lidmi placení parazité budou neustále upozorňovat na to, čím se různé skupiny od sebe liší, a návodně se ptát, zda tyto rozdíly nemohou být způsobeny tím, že většina utlačuje menšiny.
„Divide et impera” říkali Římané. Rozdělená společnost se totiž snáze ovládá. Moderní návod dala Frankfurtská škola a Barack Obama.
(3) Univerzální rasismus
Je zcela přijatelné obvinit příslušníka většinové části společnosti z rasismu bez jakéhokoli důkazu a následku. Příslušníka většinové rasy totiž nelze obvinit z rasismu neoprávněně, protože pokud jeho jednání nevykazuje žádné známky rasismu, jedná se pouze o perfektně maskovaný rasismus.
(4) Voltaire? Zapomeňte!
V rámci všudypřítomného a každodenního boje proti nenávisti je nutné označit každý jiný názor za nenávistný, neboť Voltairova výzva k toleranci je považována za známku slabosti.
Co řekl slavný básník? „Je jasné, že bychom měli být tolerantní jeden k druhému, protože jsme všichni slabí, nestálí a náchylní k přelétavosti a chybám. Má rákos ohnutý větrem k samému bahnu říci druhému rákosu ohnutému opačným směrem: Ohni se jako já, nebo budu žádat, abys byl vytržen z kořenů a spálen?”
Moderní demokracie v tom má jasno: Ano, vytrhnout a vypálit! Nenecháme si demokracii kazit nějakými osvícenskými poučkami.
(5) Ničit je program
Historické osobnosti z minulosti, které změnily chod dějin k lepšímu, musí být uvrženy v zapomnění a zatracení, protože zastávaly názory, které sice byly v minulosti součástí hlavního proudu, ale nyní je považujeme za nepřijatelné, nenávistné či jinak pomýlené.
Právo ničit sochy má každý bruselský demokrat, i kdyby v životě ani jednou stéblo nepřeložil, protože boření je podle posledních vědeckých poznatků známkou pokroku. Ničit cizí majetek klikyháky může každý, pokud má pocit, že mu společnost nedává dostatek peněz na rozvoj jeho dosud skrytých schopností.
(6) Dejte mi jméno, najdu zločin
Vše, co člověk v životě udělal, řekl nebo dokázal, je méně důležité než jeden špatný vtip nebo nevhodný příspěvek na internetu bez ohledu na to, z jak hluboké minulosti pochází. Tak, jako trumfová sedmička přebíjí eso, přebije jednořádková hláška po noci v baru celoživotní dílo.
Bruselská demokracie odvrhla zpátečníka Voltaira a inspirovala se starým lišákem kardinálem Richelieu: „Když mi dáte šest řádek napsaných rukou nejčestnějšího z mužů, najdu něco, co ho dostane na šibenici.”
(7) Důkaz hlasováním
Vědecké poznání se dostalo do nové fáze svého vývoje. Podle nových poznatků je zvažovaná hypotéza vědecky prokázána, pokud s ní souhlasí dostatečný počet vědců. K tradičním vědeckým metodám dedukce a indukce přibyla moderní metoda zvaná hlasování.
(8) Propagace
Propagace bruselské demokracie musí být součástí všech aspektů společenského života. Není možné, aby si od ní občané odpočinuli ve svém volném čase třeba u sportu nebo nevinné televizní zábavy. V žádném pořadu nesmí chybět přímé či nepřímé, agresivní nebo podprahové připomenutí nutnosti oddat se ideologii diverzity, inkluze a udržitelnosti, i když se to občanům může zdát již neudržitelné.
(9) Největší lež v historii
Silný stát je řešením všech neduhů ve společnosti. Stát, který nedokáže zajistit, aby měly jeho úřady otevřeno přes polední pauzu nebo každý pracovní den, natož třeba v sobotu dopoledne jako službu občanům, tvrdí, že vyřeší násobně složitější problémy. Bruselskou demokracii řídí lidé, kteří vystudovali obory, u nichž si nikdo nedokáže ani při nejlepší vůli představit, co se během studia učí. Je pro ně nepředstavitelné, aby seděli v práci v pátek po třetí hodině, a lidem, kteří se ráno budí stresem, jestli jim dopadne zakázka, nařizují, kolik papírů musí vyplnit a kolik parazitů je přijde zkontrolovat.
(10) Trumfové eso
Poslední zásada bruselské demokracie je zásadou nejdůležitější. Je nutné navždy vymazat z paměti lidí, že prvotním a nejdůležitějším úkolem státu je chránit přirozená práva občanů. To je právo na život, na majetek a vlastní názor. Za tohle poznání zavřeli španělského mnicha Juana de Marianu do vězení a spálili jeho knihy. Slavný autor osvícenství John Locke musel utéci z Anglie.
Právo na vyjádření vlastní myšlenky bylo a je historicky nejsilnější zbraní západní civilizace. Snižuje pravděpodobnost, že společnost přijme špatné rozhodnutí, a pokud jej přijme, zkracuje dobu od omylu k nápravě. Umožňuje lidem svobodně diskutovat o kvalitách vlády, které předali moc.
Proto je nejdůležitější zásadou bruselské demokracie zadupat toto právo do země. Každá záminka dobrá. Slovo „paraziti” tady nikdo používat nebude.
Post scriptum
Francouzský spisovatel a politolog Etienne de La Boétie vydal v roce 1572 tajně svoje stěžejní dílo s názvem „Rozprava o dobrovolném otroctví”. Lidem vzkazuje:
„Postavíte si domy a vybavíte je nábytkem, aby vám měli co brát. Trápíte svoje těla tvrdou prací, aby se mohli oddávat svým radovánkám. Odhodlejte se přestat sloužit a budete najednou svobodní. Nežádám, abyste svýma rukama postrčili tyrana k pádu, ale jen, abyste ho přestali podporovat, a pak ho uzříte, že jako velký Koloseus, kterému sebrali piedestal, padá na zem vlastní tíhou, rozpadaje se na kousky.”
Každá vláda v historii, která zakazovala lidem mluvit, byla obrem na hliněných nohou. Doba jejího přežití je nepřímo úměrná počtu občanů, kteří se nebojí říkat, co si myslí.
