V poslední době intenzivně probíráme téma poválečného nacistického resentimentu a revizionismu v Evropě, který vede v ČR nejen k odstraňování pomníků sovětských osvoboditelů a maršálu, ale i k odhalování pomníků kolaborantům s nacisty, a dokonce česká nakladatelství vydávají kalendáře s fotografiemi představitelů III. Říše.
Probíhá v celé Evropě i v USA a cílem není nic jiného, než vymazat z paměti lidí pravdivou podobu dějin a nahradit ji přepsanou historií, která vykreslí oběti jako útočníky, a naopak okupanty a nacisty jako spasitele před bolševismem. Bohužel, tento proces posunování Overtonovského okna směrem k akceptaci nacismu jako legitimní cesty ochrany před bolševismem se neustále urychluje a hlavním znakem tohoto procesu je relativizace a rozostřování obrysů toho, kdo byl útočník a kdo osvoboditel. Je to základní krok, který je nezbytný k plné rehabilitaci nacismu v Evropě a v USA.
Minulý rok v září přijal Evropský parlament usnesení o paměti evropských národů, který označuje Sovětský svaz za spoluviníka rozpoutání II. sv. války. Za vinu je Sovětskému svazu kladena smlouva o neútočení Molotov-Ribbentrop. Jenže, už v roce 1934 byl podepsán Pakt o neútočení Pilsudski-Hitler mezi Polskem a Německem. Tento pakt později v říjnu 1938 vedl k obsazená českého Těšínska polskou armádou v návaznosti na Mnichovský protokol.
Doslova by se tak dalo říct, že spolupachatelem vypuknutí II. sv. války je Polsko a již v roce 1934 s Hitlerem podepsalo pakt o neútočení stejně, jako podepsal Sovětský svaz až 30. srpna 1939 v Moskvě. Nicméně, nikdo Polsko z paktování s Hitlerem neobviňuje, že? Samozřejmě, protože to není účelem. Hlavním účelem současných procesů je relativizovat vinu Německu tím, že dojde k rozostření definice viníka. Toto rozostření tak automaticky sejme z Německa část viny a čím více se vina Německa dále rozostřuje v médiích, tím více viny se z Německa snímá a přenáší na někoho jiného. A na koho? Na Sovětský svaz!
Programovací video pro děti na přepsání historie o Německu od režiséra s židovským původem
Je to nevídaná zrůdnost, když si uvědomíme, co Němci prováděli při operaci Barbarossa během tažení v SSSR. Na rozdíl od operací Wehrmachtu v Západní Evropě zněly rozkazy jasně, vyčišťovat dobyté území! Jednalo se o masové vyvražďování celých ruských měst a vesnic, byla to vyhlazovací válka. Sovětský svaz za celou dobu této války zaplatil životy 40 milionů svých občanů, jiné zdroje uvádí dokonce 60 milionů. Jednalo se nejen o vojáky, ale hlavně o civilisty, ženy, starce, děti.
Vyhlazovací tažení nacistů se zastavilo až u Stalingradu. A dnes, 75 let poté, se potomci těchto nacistů v Evropském parlamentu, v tomto hnízdě zmijí, snaží pomocí relativizace přenést vinu za tuto strašlivou nacistickou válku na Sovětský svaz. A když zjistíte, že pro toto usnesení v EU parlamentu hlasují i europoslanci SPD, stejně jako europoslanci Marine Le Pen a Mattea Salviniho, tak si najednou uvědomujete tu hrůzu, tu bezmoc, a tu situaci, jak daleko tyto procesy zašly. A dnes se dozvíte, že ty procesy jsou ještě dál. Snaží se totiž relativizovat obraz nacistů i v hlavách našich dětí.
Režisér židovského původu Taika Daivd Cohen z Nového Zélandu, který používá pseudonym Taika Waititi, natočil minulý rok pro americký Hollywood satirickou komedii s dramatickým podtextem pro děti s názvem Jojo Rabbit. V české distribuci se tento film šíří jako Králíček Jojo. Režisér tohoto filmu má židovské předky, jeho dědeček z matčiny strany byl ruský Žid a babička z matčiny strany byla Irka. On sám se považuje za člověka pocházejícího z Polynésie, ale tyto informace o původu jsou nutné kvůli pochopení toho, proč natočil pro děti a mládež právě to, co natočil. Jojo Rabbit je totiž programovací video Hollywoodu jako řemen a po jeho zhlédnutí mi doslova spadla brada. Film v sobě obsahuje hned několik nástrojů a vzkazů, které si musíme popsat a vysvětlit.
Propagace Hitlerjugend a židovské dívky, která se skamarádí s obdivovatelem Adolfa Hitlera
Tento film je především reklamou na relativizaci nacismu a Hitlerovy mládeže Hitlerjugend. Celý film je o malém 10-letém chlapci, který je členem Hitlerjugend a miluje Adolfa Hitlera, který se mu zjevuje jako imaginární přítel, se kterým zažívá spoustu zábavy. Matka chlapce skrývá v jejich domě židovskou dívku, která se schovává v dutině za zdí v pokoji. Je to klasický leit-motiv na Anne Frankovou z Holandska, film se to ani nijak nesnaží skrývat. Téměř dospělá dívka se ukrývá před nacisty a matka v ní vidí svoji zemřelou dceru, která rovněž byla členkou Hitlerjugend jako její syn.
Matka chlapce je tajně zapojena v odboji a nakonec to s ní nedopadne dobře. Židovská dívka však chlapci vypráví všechno o Židech a on se pomalu odvrací od nacismu, přestává obdivovat Adolfa Hitlera a na konci války vyjde i s židovskou dívkou ven z domu. Samotný příběh nemá konkrétní obsahovou linku, ale zato je brutálně prostoupený symboly a vzkazy. Nejsilnější moment se nachází zhruba ve třetině filmu, kde malý Jojo promlouvá v pokoji k židovské dívce těmito slovy:
Jak se opovažuješ, Žide? Jsi slabá jako řasa. Já jsem zrozen z árijských předků. Má krev je barvy jasné rudé růže. A oči mé jsou modré.
V tom okamžiku židovská dívka chlapce chytne pod krkem, začne ho dusit a říká mu do ucha:
Osvoboď se, velký Árijče! Žádní slabí Židé nejsou! Jsme potomci těch, kteří válčili s anděly a zabíjeli obry! Byli jsme vyvoleni Bohem!
Tato scéna z pokoje je ve filmu velice intenzivní, ale většina lidí vůbec netuší, odkud tato slova pochází. Slova o barvě árijské krve pochází z přísahy Hitlerjugend, ale výroky dívky o tom, že je potomkem těch, kteří válčili s anděly a zabíjeli obry, pochází z Talmudu a z židovské ortodoxní Bible. O tom, že žádní slabí Židé nejsou, se totiž píše v Talmudu, kde malověrní proklínají osud a Bůh jim praví, že žádní slabí Židé nejsou a neexistují, protože vy jste vyvoleni mnou a já jsem svěřil svoji moc ve vás, a mne nelze porazit, ani mne zranit.
Následující zmínka o tom, že dívka je potomkem těch, kteří válčili s anděly a zabíjeli obry je odkazem na židovskou ortodoxní Bibli na epos Davidova boje s Goliášem, ale rovněž i odkazem na hebrejské svitky o bojích proti padlým andělům z nebes, kteří kradli židovské ženy z obydlí, odváděli je k sobě na nebesa, tam je zneužívali a potom jejich těla shazovali z nebes, když andělé už ženy nechtěli. Židé se proti nim vzbouřili a bojovali s nimi. Tyto události se přitom datují do doby zhruba 10 000 let před Kristem na konci doby zalednění. Těmto andělům Hebrejci říkali Ankh-hanan, v kannánských textech potom jako Anun-nakkah. Přímo ve filmu tak v jedné scéně zaznívají citace z Talmudu a hebrejských svitků o tom, že Židé byli vyvoleni Bohem a o tom, že bojovali s anděly a obry.
Američtí vojáci jako osvoboditelé, Rusové jako vrazí střílející německé zajatce
Nejdrsnější manipulace přichází v závěru, kdy město, ve kterém Jojo bydlí, je osvobozeno ze západu Američany a z východu Rusy. Nastává scéna, kde Jojo jde po náměstí v uniformě Wehrmachtu, okolo jsou američtí vojáci v džípech, nikdo si ho nevšímá, pohoda, idylka. Vzápětí ale přejde ulici a všimne si ho ruský voják, který ho okamžitě zatkne, odvede do dvora a tam ho chtějí Rusové zastřelit spolu s ostatními, zdůrazňují zajatými vojáky Wehrmachtu.
Dobrotivý voják z Wehrmachtu, který vedl oddíl Hitlerjugend, mu však pomůže utéct. Strhne mu uniformu Wehrmachtu a začne na něho naoko křičet, že je Žid, aby ho Rusové pustili. A opravdu malého Joja propustí, protože si myslí, že je opravdu Žid. Malý Jojo potom slyší z ulice, jak ti zlí Rusové ve dvoře právě dávkami ze samopalu zastřelili německé válečné zajatce. Hrozivá a děsivá scéna, která ve filmu pro děti okamžitě naočkuje nenávist proti Rusům. Zlí Rusové, kteří zastřelili dobrotivého velitele Hitlerjugend a vojáka Wehrmachtu, který malému Jojovi pomohl nejen utéct, ale předtím dokonce pomohl zmíněné židovské dívce utajit před Gestapem její identitu, čímž je dětem vyslán opět podprahový vzkaz, že vojáci Wehrmachtu byli čestní a dobrotiví, pouze to Gestapo bylo hnusné.
Sami vidíte, že opět se zde jedná o další proces rozostřování viny. Wehrmacht nebyl tak špatný, protože špatní byli gestapáci. Američané byli osvoboditelé, ale Rusové byli vrazi, kteří na dvoře stříleli německé zajatce. Po zhlédnutí filmu Jojo Rabbit získá malé dítě novou informaci a pocit, že Hilterjugend byli hrdinové, protože děti bojovaly veskrze proti těm zlým Rusům, vojáci Wehrmachtu pomáhali židovským dívkám před Gestapem, Rusové jsou vrazi, protože střílí zajatce a hodné velitele Wehrmachtu a Židé nejsou slabí, protože jejich předci válčili s anděly a zabíjeli obry. Přesně tyto informace si děti v USA a v Evropě zafixují po zhlédnutí tohoto filmu. Zcela opominu vykreslení Adolfa Hitlera ve filmu jako milého strýčka, veselé hajlování, hákové kříže a oběšené rodiče dětí na náměstí, když Jojo drží nohy své matky pod šibenicí.
Děti po zhlédnutí filmu začnou milovat Hitlerjugend, litovat vojáka Wehrmachtu a nenávidět Gestapo… a Rusy!
Celý film relativizuje nacismus, snímá vinu z Wehrmachtu, z Adolfa Hitlera a ponechává ji pouze na Gestapu a na zlých Rusech střílejících německé vojáky. To je přesně ten posun Overtonovského okna, resp. rozostření viny Německa na válce. Dítě, které zhlédne tento film, bude nenávidět gestapáky a Rusy. Zato bude fandit Hitlerjugend, který ve filmu zaštítil malý a sympatický Jojo, bude fandit správňáckému Wehrmachtu, jehož velitel zachránil židovku a na Hitlera se bude dívat jako na veselého a strýčka, který sice je pořád nasáklý nacismem, ale ve filmu ani na moment nevypadá tak zle, jako naopak vypadá ten ruský voják se samopalem, který malého Joja odvleče do dvora a další dva Rusové kopou ve dvoře do dalšího zajatce.
Taika David Cohen tak natočil velice brutální propagandistické dílo, jehož jediným úkolem je relativizace a rozostření viny Německa na II. sv. válce a přenesení viny za její hrůzy exkluzivně pouze na Gestapo a Rudou armádu. To je hlavní účel tohoto filmu, který v nezletilých divácích vyvolá hrůzu právě při scéně s oběšenou matkou malého Joja na náměstí, kde skončila poté, co Gestapo zjistilo, že roznáší letáky proti válce. Vina za tyto hrůzy se tak zužuje pouze na Gestapo a i když nikde nelze ve filmu najít slova chvály pro Wehrmacht nebo Hitlerjugend, tak to ve skutečnosti ani není potřeba, protože malým divákům to vyplyne z kontextu.
Snímek Jojo Rabbit s pobíhajícími dětmi z Hitlerjugend, s Adolfem jako strýčkem a s hákovými reáliemi válečného Německa tak současným dětem nabídne pokřivený pohled na Německo jako pachatele a viníka II. sv. války. Mnoho dětí od té chvíle bude mít problém identifikovat Německo a Němce jako viníky války, protože vina se postupně vytěsní na jedince, členy Gestapa a Rusy. A přesně o to ve skutečném důsledku jde Domu Sion. Není nic lepšího než film, ve kterém děti uslyší, že Židé byli vyvoleni Bohem, válčili s anděly a zabíjeli obry. Německo se postupně, krok za krokem, zbavuje viny za II. sv. válku a už to očkují i dětem. Tento děsivý proces je k nezastavení.
-VK-
Šéfredaktor AE News
