To tedy znamená, že usvědčená dezinformátorka a manipulátorka sestavila seznam, kde jaksi zapomněla uvést sama sebe a médium, pro které píše.
Seznam „dezinformátorů“ pak zveřejnilo médium, které například za Covidu lhalo 24/7 a často prokazatelně lhalo i ve zpravodajství o Ukrajině.
Black list vytvořený usvědčenými lháři a manipulátory, ne nepodobný seznamům, které známe z dob relativně nedávno minulých, je potvrzením faktu, že v žádné demokracii nežijeme.
Demokracie je totiž mimo jiné také o názorové i politické pluralitě, ta zde ovšem dávno není.
Paradox je, že tito „nositelé jediných správných názorů“ jdou zcela proti tomu, co si žádaly davy v ulicích v roce 1989. Velmi dobře si pamatuji, že ona názorová a politická pluralita byla jedním z hlavních požadavků, nyní je ovšem stále více potlačována.
V podstatě jsme si tedy vycinkali totalitu v novém hávu. Právě vytvářením různých seznamů nepohodlných médií, která prezentují jiné než jediné povolené názory, se vyznačuje každý totalitní režim.
O vytvoření jakési jednotné „Národní fronty“ snad již dávno také nemůže být pochyb. Dokonce i klanění hegemonovi zůstává. Nicméně zatímco tehdy se jedinci typu generál Pavel klaněli směrem k Moskvě, dnes se hluboce klaní směrem k Washingtonu a Bruselu.
Ostatně, odkud „vítr vane“ je jasné i při pohledu na sponzory politické neziskovky PSSI, která pod vládní záštitou totalitní seznamy šíří ze strachu, že by se mohlo stále více lidí odklánět od prosazované ideologie.
Ministerstvo zahraničí na onom seznamu nijak neudiví, nezapomínejte, že Lipavský byl v lednu v Davosu, kde hovořil na jednom z panelů o „dezinformacích.“
Stále silnější prosazování cenzury se samozřejmě netýká jen naší politiky, stačí se podívat kamkoli na takzvaný „kolektivní Západ,“ který tvrdí, že je „demokratický.“ To dávno není pravda.
Ostatně, tolik politických vězňů, kolik mají některé země takzvaného „kolektivního Západu,“ které samy sebe neštítí nazývat „demokratickými,“ nemají ani některé země, které se často právě na onom Západě nazývají „autoritářskými.“
Stačí se podívat do dnešní Velké Británie, kde nedávno ve zrychlených procesech odsoudili do vězení tisíce lidí (všimli jste si mlčení našich propagandistů?) – často jen za poznámku na sociálních sítích.
Politické procesy nyní probíhají například v Německu, kde také dochází ke snahám o likvidaci jediné skutečné opozice, což je ovšem znatelné v mnoha dalších západních zemích.
Vytváření seznamů, razie u politických oponentů, zákazy médií, věznění za názory – to vše vidíme po celém takzvaném „demokratickém“ světě.
Pokud země, které takto jednají, stále tvrdí, že jsou „demokratické,“ pak to není nic jiného, než další potvrzení faktu, že již dávno žijeme v onom orwellovském světě, kde mír je válka a svoboda otroctví…
