Německá kancléřka Angela Merkelová se určitě velkými písmeny zapíše do dějin poválečné Evropy jako nejsvéráznější, nejumanutější, nejsvěřepější, nejsebevědomější, nejkontroverznější, ale především současné Evropě nejvíce škodící politik(čka) hned po Hitlerovi. Sice nezbrojí, nevyvolává astmosféru a potřebu války (i když ne tak docela, protože i ona má na doktrině NATO v rámci EU svým způsobem podíl), ale i tak žene evropany do existenční záhuby.
Hlavní problém spočívá v tom, že Merkelová, bůhví čím posedlá a umanutá politická deviantka, dala zelenou imigantům z blízké či střední Asie, resp. Afriky a s otevřenou náručí jich vítala jako své „milé příbuzné“. Kdyby však jen zůstalo u toho, že jim dala možnost (proti všem zvyklostem, pravidlům, mezinárodním normám a zákonům) houfně a bez (pasové) identifikace projít několika suverénními státy EU, kde jinak pro každého občana EU stále platí, že se při kontrole osobnosti musí prokazovat platným cestovním pasem, ale názorově umanutá Makrela po zjištění, že čeho je moc, toho je příliš i pro Německo, požadovala a cestou EU formou kvót nadále požaduje, že tyto imigranty, původně směřující hlavně do SRN, případně do Anglie, musí také přijímat další členské země EU. Jaký je výsledek v přijímání imigrantů, zvláště v zemích V4, je známo.
