Pamatujete si na poměrně nedávno tak propagované zavádění tzv. GDPR – ochrany osobních údajů EU? Zdá se, že se jednalo jen o jakousi vějičku, která měla vyvolat dojem, že „pod křídly EU“ máte jakési soukromí. Jenže ve skutečnosti EU plánuje něco diametrálně odlišného, přesně jako z dílny Velkého resetu. Podle nového návrhu Evropské komise (a všichni moc dobře víme, která osoba má konkrétně tuto problematiku na starosti) se již jedná o zavedení digitálního identifikačního systému, který nepočítá s žádnou ochranou osobních údajů.
To samozřejmě dává logiku, neboť pokud by měla být vaše digitální identita propojena s plánovanou digitální měnou a na ni vázané sociální kredity, pak podobný nástroj, jakým je digitální identifikační systém bez jakékoli ochrany soukromí v rámci systému, EU skutečně potřebuje…
V návrhu nařízení Komise o platném digitálním průkazu totožnosti platném v celé EU je ochrana údajů zmíněna přesně čtyřikrát a to pouze okrajově. Ochranná opatření proti státnímu dohledu nejsou stanovena.
S 37 miliony EUR je největší položkou současného programu financování EU pro digitalizaci rozvoje celounijní infrastruktury pro digitální průkazy totožnosti (eID). V rámci tohoto programu mají být vyvinuta řešení pro technické provádění nadcházejícího nařízení eIDAS.
Ochránci údajů jsou již silně kritičtí k přístupu návrhu tohoto nařízení předloženého Komisí, neboť jeho technické provádění je zcela utajeno. Komise se prostřednictvím tzv. nařízení zmocnila k následné změně sjednaného legislativního textu. Ochrana údajů v něm téměř vůbec není zmíněna.
„Zatím jsme identifikovali 28 pasáží v textu nařízení, ve kterých je toto nařízení komise zarážející,“ řekl Thomas Lohninger z organizace pro ochranu údajů Epicenter.works ORF.at. Zde by Komise sama mohla rozhodnout, jak bude text nařízení těchto pasáží formulován, takže pro velkou část nařízení poslanci vůbec nevěděli, o čem přesně diskutují. Technická realizace tak velmi složitého podniku, jako je oficiální provoz založený na digitálních podpisech, který překračuje hranice a jazykové oblasti, je však logicky klíčem k jakémukoli takovému nařízení.
Zatímco nařízení pouze definuje rámec, možnosti technického provádění je možné prozkoumat pouze prostřednictvím programu financování výzkumu. Vzhledem k tomu, že výzva k podávání žádostí končí až v polovině května, neočekává se přidělení dotací před koncem roku. Doba trvání těchto programů financování je 24 měsíců, což znamená, že technické provádění tímto způsobem je možné nejdříve někdy v roce 2025.
„V současné době chybí všechny podrobnosti o technické implementaci, ale s nimi nařízení stojí a padá,“ pokračuje Lohninger. Skutečnost, že je zvolen takový nečistý přístup, živí podezření, že již existují zákulisní dohody s evropskými společnostmi z odvětví identifikace.
Jádrem celé věci je to, co Komise nazývá „digitální peněženka“, která má zajistit, aby byla zavedena zásada ekonomiky založené na datech v obecném nařízení o ochraně osobních údajů. Při každém převodu se majitel peněženky může sám rozhodnout, které údaje nebo dokumenty budou komu převedeny, takže jsou přenášeny pouze nezbytné údaje. Jedná se o jeden z pouhých čtyř odkazů na obecné nařízení o ochraně osobních údajů, všechny v úvodu a vysvětlení návrhu Komise, ale ne v textu.
A to je případ nařízení o digitální identitě, které má sloužit k předávání nejcitlivějších osobních údajů a dokumentů, například ve zdravotnictví.
„Nařízení o vlastním zmocnění umožňují Komisi samotné určit, jak by měla digitální peněženka fungovat v praxi,“ uvedl Thomas Lohninger. Pokud se to omezuje na aktualizaci určitých specifikací s ohledem na nový technologický vývoj, je to docela přijatelné. Přístupy a zásady při provádění tohoto nařízení, které zahrnuje předávání osobních údajů až do nejintimnějších údajů po celé EU, musí být nutně zakotveny v samotném nařízení“.
„Přidělení takového doživotního platného průkazu totožnosti není ani možné,“ řekl Lohninger. Například v Německu to bylo zakázáno rozhodnutím Spolkového ústavního soudu, protože riziko zneužití je velké: „Co se stane, když je v členském státě rozhodnuto o protokolování všech procesů identifikace a autentizace?“
Nařízení v současné době postrádá všechny ochranné mechanismy proti takovému zneužívání ze strany států a jejich orgánů samotných. Takové nařízení však musí zaručit nepozorovatelnost občanů a nabídnout ochranu před sledováním.
Pokud musí být průkaz totožnosti předložen jak v reálném životě, tak jako kopie na internetu, je tento proces znám pouze držiteli průkazu totožnosti a žádajícímu subjektu. V systému eIDAS jsou však do tohoto procesu zapojeny vládní agentury, které v podstatě odlišují elektronické ID s porovnáním databáze od analogového dokladu totožnosti. Jak by měl tento identifikační mechanismus vypadat a jak by měly vypadat rámcové podmínky pro něj, nicméně návrh Komise ponechává zcela otevřený, Komise sama si vyhrazuje jediné rozhodnutí.
Přístup Komise k regulaci, který ve svém názvu nese slovo „důvěra“, nelze označit za důvěryhodný s nejlepšími úmysly, protože tento záměrně neúplný návrh Komise vyvolává více otázek, než kolik jich zodpovídá. Po přečtení těchto dokumentů se nelze vyhnout dojmu, že v zákulisí již byla rozhodnutí Komise přijata, jen jsou tyto skutečnosti veřejnosti stále zatajovány.
Ohodnoťte tento příspěvek!
