Nebyla to ani tak volba pro demokraty, jako spíš proti Trumpovi.
Není překvapivé, že republikáni prohráli. Strana prezidenta USA uprostřed jeho druhého prezidentského období ve volbách do Kongresu obvykle prohrává (pokud už neprohrála uprostřed jeho prvního prezidentského období).
To se stalo Reaganovi, Clintonovi, Bushovi mladšímu i Obamovi. Trump navíc během svého prvního funkčního období v roce 2018 ztratil většinu v jedné komoře Kongresu (ve Sněmovně reprezentantů).
Překvapivé je, jak moc republikáni prohráli. A to i na americké poměry v konzervativních – proto dnes republikánských – státech amerického jihu od Texasu přes Georgii až po obě Karolíny, stejně jako v prérijních státech, jako jsou Iowa či doposud silně republikánský Kansas.
Proč? Proč republikáni dostali tak moc na prdel? Demokraté volili demokraty, ale i mnozí bývalí voliči Trumpa z roku 2024 a celoživotní republikáni teď volili demokraty. Ne však proto, že by se do nich náhle zamilovali, ale proto, že chtěli dát Trumpovi a jeho vládě pořádnou facku. A to se jim povedlo. Nebyla to ani tak volba pro demokraty, jako spíš proti Trumpovi.
Co jim a dalším voličům na Trumpovi tak vadilo? Především „tři“ důvody: drahota, drahota a drahota. Ceny nafty, benzínu, potravin a vlastně všech životních nákladů jsou teď v USA na americké poměry vysoké. Benzín je drahý, ale nafta, na kterou jezdí všechny stroje v zemědělství, je ještě dražší (proto bye-bye, Kansas, Iowo…).
Co však způsobilo jejich zdražení? Původní konzervativci (tedy reaganovští, v ekonomických otázkách liberální a v zahraniční politice aktivní), například redaktoři Wall Street Journalu a New York Postu, připisují zdražování Trumpovým clům a podceňují válku proti Íránu. „Národní“ konzervativci (tedy doma etatističtí a v zahraniční politice izolacionističtí) – jako viceprezident J. D. Vance – viní výhradně válku s Íránem a snaží se minimalizovat a ignorovat dopad cel.
Pravda je, že ke zvýšení cen přispěla cla i válka s Íránem. Cla vždy zvyšují ceny zboží, a proto je svobodný obchod výhodný a dobrý. Trump válku s Íránem nevysvětlil (proč si myslel, že byla potřebná právě na jaře 2026), neobhájil ji před americkým lidem a dokonce ani nepožádal Kongres o její autorizaci (hrubá politická chyba; choval se jako imperiální prezident, novodobý Caesar). A hlavně ji nedokončil, nedokázal ji dovést do konce ani rychle obnovit mír. Proto jsou vysoké ceny ropy a následně i nafty, benzínu a všeho ostatního.
No a pak je tu ještě jeden důvod: Američané vidí, že Trump a jeho rodina, synové a kamarádi, komplici a „kumpáni“ za poslední dva roky velmi bohatnou. Podezření z korupce jsou závažná a oprávněná, a proto jsou na něj mnozí jeho bývalí voliči naštvaní.
Trumpa zajímají památky a vzpomínky na něj, budovy pojmenované po něm, taneční sál v Bílém domě či triumfální oblouk ve Washingtonu, který by ho měl velebit. Jeho voliče z roku 2024 však zajímají úplně jiné věci. On žije v paralelním světě své moci a slávy, oni v reálném světě. Mají oprávněný dojem, že jejich problémy ho netrápí a nezajímají. Proto jeho strana prohrála tak výrazně.
Nastane zápas o budoucnost Republikánské strany. Už nikdy nebude taková, jaká byla před Trumpem, ale už ani taková, jaká byla posledních deset let během Trumpa.
Co dál? Nastane politický zápas o budoucnost Republikánské strany. Už nikdy nebude taková, jaká byla před Trumpem, ale už ani taková, jaká byla posledních deset let během Trumpa. Pakt s Trumpem byl do značné míry paktem faustovským.
Viceprezident Vance je v nezáviděníhodné situaci: musí se distancovat od stále nepopulárnějšího Trumpa, aby měl v roce 2028 vůbec šanci, ale nesmí se od něj distancovat příliš, aby neupadl v jeho nemilost – chce, aby ho Trump v roce 2028 podpořil a aby on, J. D. Vance, zdědil tvrdé jádro Trumpových voličů MAGA.
Mnozí včetně mě věří Vanceovi stále méně. Člověk u něj neví, zda to, co říká, říká proto, že si to myslí, nebo proto, že si myslí, že mu to pomůže stát se prezidentem… Jaký smutný vývoj skvělého mladého kluka, který v roce 2016 napsal vynikající knihu Hillbilly Elegy (česky vyšla v roce 2018 jako Americká elegie). Vance je důkazem pravdivosti výroku lorda Actona, že „každá moc má sklon korumpovat a absolutní moc korumpuje absolutně“ – s tím, že u Vance korumpuje už jen samotná vidina moci…
Ministr zahraničních věcí Marco Rubio (podle mě nejpříčetnější člen americké vlády) asi zvažuje, zda by neměl podat demisi, aby se odpoutal od Trumpa a měl ještě nějakou politickou budoucnost. Stejně jako Vance, i Rubio je mladý, může vynechat prezidentské volby v roce 2028 a zkusit štěstí ve volbách v letech 2032 nebo 2036.
Nad tím zřejmě přemýšlí i „korunní princ“ Vance, který je však příliš svázaný s Trumpem a nemůže si dovolit nekandidovat v roce 2028, pokud ho Trump přímo nezavrhne.
Kandidaturu na prezidenta pravděpodobně zvažuje i senátor Ted Cruz z Texasu, který není svázaný s Trumpovou vládou, nebo mimořádně úspěšný guvernér Floridy Ron DeSantis, kterému letos končí druhé čtyřleté funkční období (on byl mou první volbou v republikánských primárkách 2024 a jsem přesvědčen, že by byl mnohem lepším prezidentem než Trump).
Díky němu je Florida jediným státem, ve kterém republikáni neprohráli ani v tak mizerném volebním roce pro ně, jako je tento. Naopak, všechno vyhráli.
Politický boj však nastane i uvnitř Demokratické strany – mezi jejím (poměrně) umírněným dosavadním vedením v Kongresu a mladými, radikálními a progresivistickými socialisty, z nichž mnozí jsou vlastně skoro komunisti; sice ne bolševici, ale rozhodně menševici. Ti jsou na vzestupu, ale v Demokratické straně mají stále menšinu. Ve Sněmovně reprezentantů tvoří jen asi pětinu demokratických poslanců a v Senátu teď uspěl pouze jediný – Abdul El-Sayed v Michiganu.
Umírnění demokraté budou teď levicové radikály krotit. Před volbami v listopadu 2028 nebudou chtít odradit umírněné voliče, kteří jim zajistili vítězství, a dodat tak druhý dech republikánům. Výbory v Kongresu budou sice vyšetřovat členy Trumpovy vlády i lidi z jeho okolí a rodiny kvůli podezřením z neetického jednání či nelegálního obohacování, ale vedení demokratů se bude snažit udržet si umírněnou tvář. Do voleb v roce 2028 půjdou s cílem obhájit většinu v obou komorách Kongresu a od 20. ledna 2029 získat pro demokraty i Bílý dům.
A pak se může rozpoutat peklo.
Dva nejradikálnější návrhy spočívají ve vytvoření dvou dalších nových států USA prostými většinami v obou komorách Kongresu: Portorika a Washingtonu, D. C. Obě lokality by tak do Senátu vyslaly čtyři další demokratické senátory (obyvatelé obou lokalit jsou silně a spolehlivě na straně demokratů). Dalším návrhem je zvýšit počet dnešních devíti soudců Nejvyššího soudu USA (šest je republikánů a tři soudkyně jsou demokratky) na třináct či patnáct, aby nový demokratický prezident mohl nominovat levicové soudce a Senát s demokratickou většinou je schválil.
Jinými slovy, po volbách v roce 2028 bude Donald Trump vnímán jako samolibý a arogantní narcis, který sice ústavní režim v USA nezničil, ale radikální demokraté se v roce 2029 mohou pokusit o ústavní převrat – pokud ne de jure, tak rozhodně de facto.
Bůh pak pomáhej Americe!
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
