Začneme rýmovanou bajkou.
Koupil krtek hyundaie,na škodovku nemaje.
Myš se ho ptá : „Krtku co to máš za mr.dku ?
Bajku asi stvořil nějaký fanoušek tuzemské značky Škoda, pokud někdo takový ještě existuje. Asi ho něco frustrovalo. Vzpomněl jsem si na ni, když mi ve Švýcarsku půjčovna AVIS přihrála Hyundai i30 1.6 T-GDI hatchback. Napadlo mě jen, krtkova mrdka je tady. Nicméně vše se v dobré obrátilo a předesílám, že to auto bylo skvělé.
Byla to v poslední době už třetí zkušenost s asijskou automobilovou produkcí skrze půjčovny. V Číně to bylo MPV Voyah, které bylo dobré. Ve Frankfurtu Toyota Corolla HEV, která stála totálně za hovno. Jesti je Toyota předním výrobcem pluginů, tak by mě zajímalo, jak si vede ten průměrný, protože tohle byl křáp k pohledání. Měl jsem chuť s ní praštit do stromu nebo tak něco. A nakonec v Zürichu Hyundai, který mi udělal obrovskou radost.
Jednalo se o zatím poslední typ Hyundaie i30, tedy třetí modelovou řadu, která je současně v prodeji. Opticky auto nepotěší ani neurazí, jeho design by se dal v dnešní době tvarové přeplácanosti označit jako konzervativní. Nezapřou se linie převzaté od BMW i s jeho designéry v jeho lepších dobách. Dnes by asi nikdo designéry od BMW přeplatit nechtěl, tedy pokud nepotřebuje, ale jeho auta vypadala jako prasátko. K těm designově nejpovedenějším částem patří štíhlá dopředu se svažující příď s výraznou maskou. Především je to ale dlouhé a nízké auto, nikoli krabicoidní ohavný krátký SUV crossover zprasek, a to je skvělé. Přestože je to už skoro deset let starý design, nikoho svým vzhledem urážet nebude, nebo spíš právě proto.
To samé platí o vnitřku. Interiér nebyl nakažen fatální infekcí, kterou roznášejí teplí designéři při styku s homodějnými komentátory internetových automobilových magazínů, zvanou „vyklizená palubní deska“. Tato infekce se maskuje za moderní minimalismus, prémiovost a designovou čistotu a je smrtelná pro řidičský zážitek, ergonomii a ovladatelnost. Je to zhovadilost a doba tohoto nesmyslu končí. Hlavní ovladače jsou u Hyundaie fyzické a jsou přesně tam, kde čekáte, že by mohly být. Jeden z hlavních problémů asijských vozidel býval, že neuměly to „nasedni a jeď“ jako Volkswageny. Pro VW dlouhou dobu platilo, že jste mohli přesednout z Pola do Prasátu a všechny ovladače byly na svém místě, fungovaly stejně a mnohdy dokonce byly fyzicky stejné, jen šířka střední konzole se lišila. Asijská ergonomie byla z nějakého důvodu odlišná nebo rovnou špatná, a s tím samým válčím nyní u mé Mazdy 3 BP, kde sice všechno je jak má být, jen to funguje nějak jinak. U Hyundaie tohle nehrozí, všechno funguje přesně jak má a jak to řidič potřebuje. Na své si ale přijde i GenZ ADHD poděs, protože dotykový displej je přítomen, samozřejmě, jinak to dnes nejde, ale já ho během těch zhruba 500 km zapínal jen minimálně a užíval si klasického a prořidičského projevu tohoto podceňovaného auta.
Co jsem ovšem ocenil zdaleka nejvíce, byla celková tuhost a solidnost vozidla. Škoda fans šíří, jak se moderně říká, narativ, že Hyundaie jsou takové jako chrastí, všechno je tam fórový a laciný, zato naše škodofka, to je vzor solidnosti, zejména v novém designovém pojetí „modern ugly“. Tak to ani omylem, je to právě naopak. Karosérie sama působí dojmem, jako by byla odlita z železobetonu. V autě nic nevrzne ani neskřípne, ani při razantním průjezdu zatáčkami necítíte žádné kroucení nebo ohýbání. Podvozek je také oldchool a nastavení by se dalo označit za natolik prořidičské, jak to jen v mainstream autě jde. I30 není moc měkká ani tvrdá, je znát, že stojí spíše na pružinách než na tlumičích, přes nevýrazné nerovnosti se přenese, ale na větších nerovnostech už to docela znatelně drncne. Nemohl jsem vyzkoušet, co v zatáčkách umí, protože půjčovna Avis asi utrpěla selhání mozku a namontovala na auto zimní, správně sněžné gumy Hankook. Ve 30 °C to bylo kurva poznat a auto jelo jako na chrchli. To je jen takový podprahový vzkaz pro ty jedince, co „dojíždějí“ zimní gumy v létě, že je to blbý nápad a mohli by je dojezdit i s autem. Nicméně pevnost a tuhost celé struktury byla přímo fyzicky cítit a to se mi líbilo. Je to něco, co pomalu mizí z automobilního světa. Karosérie crossoverů jsou méně tuhé z principu a najdete i sedany nebo combi, které se citelně kroutí. Opět se nabízí srovnání s Mazdou, která je na tom podobně, ale řekl bych, že Hyundai je ještě o kousek dál. Například Octavia IV, přímý konkurent i30, se v zatáčkách kroutí, jako by byla vyrobená z haribo medvídků a měkký nejistý podvozek vyžaduje do zatáček brzdit, pokud tedy nemáte sklony k sebevraždě. Prdelaté neohrabané Octavii by agilní tuhý Hyundai bez problému a kdykoli v zatáčkách ujel, jedno jaký řidič by v ní seděl.
V městském provozu je auto příjemné a mrštné. Je tak akorát. Doporučoval bych těm jedincům s malým pérem, co jezdí po městě velkým SUV, aby si zkusili sjet s i30, protože je to prima! Hyundai má malý poloměr zatáčení, není oteklý, není uměle protažený do šířky jako myška ví co, obrysy vozidla jsou předvídatelné, přední a zadní partie jsou zúžené a je z něj dobře vidět. Manévrování v různých parkovacích domech je snadné.
O něco horší dojem na mě udělal motor a převodovka. Motor 1.6 T-GDI je přeplňovaný čtyřválec s přímým vstřikem, který nahradil mild-hybridní pohonnou jednotku 1.5 T-GDI. Motor má síly na rozdávání a není divu, že s ním Hyundai neváhá pohánět i dodávku Staria. S i30 neměl vůbec práci, na plyn reagoval lineárním zátahem až někam do 5500 rpm, kde mu dojde dech. S umrlou znavenou VW 1.5 TSI, která někdy jede a někdy ne, se to vůbec nedá srovnávat. Švýcarských dálničních 120 km/h nebylo vůbec téma, na rozdíl od dýchavičných tříválcových pohonných jednotek. Přesto si myslím, že z dané kubatury a konstrukce bylo možno dostat víc. Motor byl poměrně nekultivovaný a nepružný, je to takový typický hrčák jako všechny motory s vysokým kompresním poměrem a přímým vstřikem a trochu si pohrát s jeho nastavením bylo rozhodně na místě. Celkově to jede to asi stejně jako Alfa Romeo s rustikálním motorem T-Jet o výkonu 88 kW, jen Alfa má podstatě příjemnější, měkčí a kultivovanější projev. Možná bych to přirovnal ke kávě z automatu a kávě v kavárně. Účinné látky tam bude asi stejně, ale zážitek je to úplně jiný. Průměrná spotřeba během ujetých asi 550 km byla 6,2 l/100 km (indikovaná) a 6,7 l/100 km (skutečná). Jsou v tom dva průjezdy skrz centrum Zürichu ve špičce metodou stop-go a asi třetina dálničního provozu. Mimo město lze využívat režim plachtění, kdy automatická převodovka při ubrání plynu vyřadí a auto pokračuje na neutrál, ale pssst, neříkejte to motoristickým novinářům, ti si dosud myslí, že jízda se zařazenou rychlostí je ekonomičtější, protože jsou debilové. Stejné spotřeby však dosahuje za obdobných podmínek Mazda 3 s dvoulitrem a 186 PS, takže ekonomiku Hyundaie hodnotím jen jako průměrnou.
Co však potenciál jinak agilního motoru do značné míry eliminuje, je sedmistupňová dvouspojková převodovka. Ne že by tahle specifická převodovka byla špatná, řekl bych, že na normálních okolností funguje dobře, pokud může dvouspojková převodovka vůbec někdy fungovat dobře. Nicméně nejsem invalidní a řazení mi nevadí. Bylo mi líto, že Hyundai neoženil jinak nadprůměrný motor s klasickým manuálem. Motor je také poměrně hlučný, zejména když se mu šlápne na krk. Na tlumících materiálech se nepochybně šetřilo.
Ano, místy je na autě znát, že se nějak muselo dostat na ty příznivé ceny, za které se prodává. Některé detaily v interiéru vypadají hodně plastově a lacině. Zejména se to týká středové konzole a výplní dveří. Kapitola sama pro sebe je perforovaná koženka, pardon, ekokůže na sedadlech, já bych raději upřednostnil sedadla f hadru, protože tohle vypadá super lacině a mám i pochybnosti o tom, jak dlouho to vydrží fungovat i jak dlouho to vydrží vypadat dobře, když se na tom oprasí třeba dětičky s jejich čokoládami, jogurty a zmrzlinami. Šetřilo se také na tlumení hluku, takže byl hodně slyšet hluk od kol. Myslím, že tento problém by se dal redukovat na přijatelnou míru použitím letních a dostatečně kvalitních pneumatik.
Pár věcí se mi vysloveně nelíbilo. Nemám rád modré podsvícení palubní desky, které tedy bylo ještě doplněno o modrou a podivnou grafiku digitální palubní desky. Ta je jinak dobře čitelná i přehledná, jen vypadá blbě. Není to tedy takový úděsný nepřehledný paskvil jako u škodovek, ale i tak myslím, že by designérské práce měli dělat designéři. Infotainment sám o sobě reaguje rychle, ačkoli grafika je slabší a má horší rozlišení, nějaké 4K OLED blbiny pro nerdy tady nečekejte, ale nevím, proč právě ta modrá barva. Lezlo mi to na nervy, hlavně potmě. S dveřmi se muselo mlátit. Prý za to mohou dveřní těsnění z nějakých těch biomateriálů vyrobených z rozdrcených veverek nebo čeho.
Horší problém je přeposilované a odtažité řízení. Tohle tedy zprasili. Neměl jsem vůbec představu, co se děje mezi koly a silnicí. Hyundai se zjevně pokusil silový feedback alespoň trochu zachránit tvarováním věnce volantu (je poměrně tenký), ale výsledek je přesto sporný, a to i se 17“ koly. Je to problém skoro všech moderních aut a Hyundai nezůstal stranou. Do stejné kategorie notorických prohřešků spadají „kousavé“ brzdy s obtížným dávkováním brzdného účinku.
Jo asistenti. Technický výdobytek evropského RVHP se uplatnil i ve Švýcarsku, kde si můžete bez problému koupit Fantu v lahvi s oddělitelným víčkem. Asistent jízdy v pruzích má podivné móresy. Jako by si u Hyundaie řekli, OK, když už tam ta sračka je, zkusíme ji nastavit tak, aby řidiči pomáhala nejen jezdit v pruzích, ale také projíždět zatáčky. Auto se tak evidentně snaží korigovat oblouky projeté jinak než striktně uprostřed mezi čarami. Z asistenta pro jízdu v pruzích se tak stal asistent proti cutování zatáček. Jenže já cutuji zatáčky pořád, takže se ta věc mohla zvencnout. Taky by to fungovalo jako asistent proti dojení volantu, což je obvyklý styl řízení v jižních Čechách. Handrkování se o volant probíhá vlastně pořád, dokud asistenta nevypnete. Dobré je, že asistent není v tom handrkování zas tak moc perzistentní a hned toho nechá, když cítí, že jeho dar pravdy a lásky nepřijmete. Start stop lze vypnout tlačítkem. Čtení značek lze vypnout přes displej, ale nefunguje zas tak špatně a v cizím prostředí jsem ho nechával zapnuté.
Kvalita zpracování byla dobrá. Některé Hyundaie z Nošovic vypadaly jako vyrobené v chráněné dílně a vím, že jim pak u dealerů museli „domlouvat“. Tady všechno vypadalo OK. Velký dojem na mně neudělaly panty dveří, které působily nepříliš robustním dojmem a byly vyrobeny pouze z plechových výlisků.
Byl to můj první rozsáhlejší kontakt s i30 a popravdě jsem nečekal, že to bude tak dobré auto. Není perfektní, není cool, ale je dobré. Nerad jsem ho vracel, raději bych si ho nechal a jezdil s ním každý den, což je evidentně něco, na co byl postavený. Žádné dobrodružství na konci světa s předesignovaným poskakujícím a vibrujícím tříválcovým crossoverem ani výpravy do městské džungle s oteklým rozežraným krámem pro zelené vdovy. Hlavní myšlenka tohoto nenápadného stroje byla úplně jiná. Je to skvělý pracovní nástroj a každodenní společník pro lidi, kteří nejsou blbí a za své peníze chtějí maximum funkce a minimum leštěných prdů. Zajímalo mně, za kolik by mi tahle věc mohla říkat pane, a není to špatné. Hyundai i30 1,6 T-GDI 150 k 7 DCT inzeruje Hyundai za 614 990 Kč v rámci akce „combi na cenu hatchbacku“, já jim ovšem na combi krajcvajc. Na webu Hyundai v sekci skladových vozů jsem musel asi deset minut klikat jako opice, protože importér asi příliš neočekává, že by někdo chtěl čtyřválec, ale nakonec se podařilo a jediný skladový vůz v uvedené specifikaci jsem našel za 631 tisíc. Nepřijde mi to sebevědomé. Slabší tříválcové i30 se dají koupit kolem 440 tisíc, což je velmi přátelské. Z aut, která znám, je asi nejblíž právě Mazda 3 BP 2.0 X186, která vychází o 200 k dražší. Pravda ovšem je, že k Mazdě dostanete poštou dva hnusné hrnečky bez ucha a šálu v dřevěné krabičce, ale nedostanete dementní bajku o krtkovi.
Otázka je, jak dlouho tento nenápadný poklad na trhu vydrží. Sesterský projekt, KIA Ceed, vyklízí pozici vozidlu s označením KIA K4, která má skutečně osobitý design a mohla by aspirovat na titul nejhnusnějšího auta na trhu. Něco podobného potká časem také i30.
Celkově byl můj dojem velmi pozitivní. Po zkušenosti s i30 vůbec nechápu, proč třeba vůbec existuje Škoda Scala a kdo by si ji měl kupovat. Tohle auto je o tolik lepší, solidnější a řidičsky vstřícnější, že pro něj ty předesignované překombinované krámy z Boleslavi nemohou znamenat reálnou konkurenci.
Dovolil bych si na závěr mírně přeformulovat úvodní bajku:
Koupil krtek hyundaie, na škodovku kakaje.
Dobrá práce, krtku. Nekupuj tu mr.dku.
24.08.2026 D-FENS
Související články:
12hodnocení, průměr1,33
483x přečteno
