Henry Kissinger, byť byl v několika západoevropských zemích trestně stíhán jako válečný zločinec, byl geniální politolog a politik. Podobně jako nacistický válečný zločinec Albert Speer.
Henry Kissinger v posledních letech svého dlouhého života upozorňoval na skutečnost, že předními politiky a státníky se stávají jedinci nižší
kvality. Tuto sníženou kvalitu můžeme pozorovat v několika oblastech; nižší inteligence, nižší vzdělanost, nižší politická kompetence a zkušenost, nižší mravní a duchovní úroveň se sklonem k deprivantovi a psychopatovi. Ponechme nyní stranou otázku příčiny tohoto trendu a kdo tyto loutky nasazuje do politického divadélka.
Snížená inteligence a vzdělanost politiků se promítá do politiky, která poškozuje zájmy zemí, kterým mají politici sloužit. Ilustrujme to na pojmu závislost a její snižování, které evropští politici evidentně nechápou. Evropští politici se snaží snižovat závislost evropských zemí na ropných zdrojích. Pokud existuje pouze jeden zdroj ropy, potom existuje stoprocentní závislost. Cestou ke snížení závislosti je diverzifikace zdrojů. Logika je jasná, zvyšování počtu zdrojů zvyšuje diverzifikaci a snižuje závislost na každém z užívaných zdrojů. Snižování počtu zdrojů snižuje diverzifikaci a zvyšuje závislost na každém z užívaných zdrojů.
Krokem, který měl snížit závislost Evropy na ropě, bylo zrušení dodávek ruské ropy, včetně teroristické sabotáže „nord streamu“. Tím se automaticky snížila diverzifikace zdrojů a zvýšila závislost na zbývajících ropných zdrojích. Zvláště trumpovské zdroje americké ropy (a zkapalněného plynu) jsou nejisté a ze všech zdrojů je ropa dražší než byla ruská ropa. Přitom si nevybavuji, že by ruská ropa byla zdrojem vydírání na rozdíl od Ukrajiny. Chybná až likvidační ropná politika Evropské komise a evropských státníků se dramaticky ukazuje v současné energetické krizi způsobené americkou a izraelskou agresí vůči Iránu.
Ještě daleko horší je válečná politika evropských politiků, kterou nelze nazvat jinak než šílenou. Svůj díl odpovědnosti za současnou situaci nese M.S. Gorbačov svou rozhodující účastí na spojení NDR a NSR. Po 2. světové válce mělo Německo limity ve zbrojení a zákaz zahraničních vojenských intervencí.
Po Adolfu Hitlerovi poprvé německý ministr zahraničí a vicekancléř Jožka Fischer, radikální levicový student z roku 1968, opět bombardoval Bělehrad a nastartoval tradiční německou militaristickou politiku.
V současnosti jsou v Německu ve vysokých státních a politických funkcích potomci významných nacistů a s nimi se vrací budování největší armády v Evropě a nacistická politika Drang nach Osten.
Záměrně vyvolanou, živenou a udržovanou nástupní frontou pro novou světovou válku se stala válka na Ukrajině. Vladimír Zelenskij nevyhrál prezidentské volby pro své hraní penisem na klavír, ale protože sliboval mírové řešení války ukrajinských banderovců vůči Donbasu, při které zahynulo ke 14 tisícům občanů Ukrajiny. O mírové řešení se snažily Minské dohody, jejichž plnění ukrajinská strana jen předstírala, aby získala čas na zbrojení, jak prozradila německá kancléřka Angela Merklová a francouzský prezident Francois Hollande. Po rozpadu SSSR byla podepsána dohoda, která pro Ukrajinu garantovala neutralitu a vylučovala členství Ukrajiny v NATO. Žádost V. Zelenského o přijetí do NATO byla podána s vědomím vyvolání války s Ruskem, to byl cíl, a zřejmě nejen V. Zelenského, ale především jeho mentorů.
Významnou funkcí války na Ukrajině, tak jako všech válek, je přesměrování toku peněz ze státního rozpočtu a z dluhů do války a zbrojního průmyslu a odtud politikům. Proto zveřejněné zlaté záchody, nemovitosti za stamilióny a kumpáni V. Zelenského uprchlí do Izraele nechávají západní politiky v klidu a ani v nejmenším to nenarušuje posílání dalších stamiliard dolarů či eur na Ukrajinu. Třešničkou na dortu je arogantní chování V. Zelenského k zahraničním politikům. Tak se ke svým spojencům nechoval ani Adolf Hitler. Příčiny tohoto chování se můžeme jen dohadovat; drogy, zájmy silného mentora v pozadí, zdeformovaní osobnosti v důsledku stresu a dalších náročných situací.
Válka na Ukrajině plíživě směřující ke světové válce opět ukazuje, jak kvůli něčemu tak pofidernímu a pochybnému jako jsou peníze, umírají statisíce lidí, je ničena infrastruktura, propadá se životní úroveň a kvalita života lidí Evropě. Příčina je jednoduchá, nemoudrost, nízká inteligence a „nenažranost“ politiků a jiných účastníků.
V minulosti má generace nechápala, jak mohly generace 1. a 2. světové války naletět propagandě, zvláště nacistické propagandě Adolfa Hitlera. V současnosti to autenticky pozoruji na české populaci.
Proč má preference velké části české populace? Neexistuje jediná motivace.
- Velkou skupinu tvoří bývalí komunisté-současní antikomunisté, kteří si nakradli majetky a v důsledku krádeže a antikomunistické nálady se ve společnosti cítili vzhledem ke své minulosti ve společnosti nejistě. Komunistický funkcionář a rozvědčík ve funkci prezidenta jim vrací společenskou jistotu a sociální status.
- Velká část střední a mladé generace prostřednictvím školského systému a médií nerozvinula schopnost kritické analýzy a tvorby vlastního názoru. Přejímají mainstreamové názory.
- Část ženské populace preferuje Petra Pavla, protože ho považují za hezkého mužského a nevolí hlavou.
- Malou, ale významnou skupinu tvoří jedinci, kteří jsou zkorumpovaní přímo či nepřímo (neziskovky, umělci, novináři), což odhalila americká organizace USAID.
- Značnou část tvoří také konformisté, kteří se ve „smečce“ cítí bezpečně, pokud zastávají většinový názor. Také to pomáhá jejích zaměstnanosti.
V současnosti o stavu české společnosti vypovídá
chystaný sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně
Podobně jako lakmusový papírek prozradí Ph látky, chystaný sjezd odkrývá obsazení mocenských pozic ve státě vlastizrádnými silami. Co bychom obtížně odkrývali, máme náhle naservírované před sebou. Přináší to však další otázky. Jak lze dosáhnout pozitivní změny, když společnost ovládají vlastizrádci?
Dopad nevzdělaných moderátorů a nízké kvality politiků i druhé ligy můžeme pozorovat v televizních debatách.
Částečně cíleně, částečně v důsledku vzdělanostního a intelektuálního deficitu se jejich výroky míjejí s realitou a v debatách jimi prokládané fráze a nepodložené výroky připomínají skupinovou terapii na lůžkovém oddělení psychiatrie či mentálně retardovaných.
Synergií působení kvality médií a těchto politiků dochází k absolutní banalizaci české politiky, odvádějící pozornost od zásadních společenských problémů a témat k tématům vytvářené fiktivní reality. Jednou je od velkého třesku největší událostí, že Petr Pavel by neměl jet na summit NATO, následně média přesvědčují všechny české hlupáky, že pokud bude ČT a ČRo dostávat peníze od státu, a ne přímo z poplatků občanů, tak přestane být nezávislá a demokracie se zhroutí (Ani jedno však neexistuje). Pak přijde na řádu skandál s letadlem pro cestu M. Vystrčila na Tchaj-wan.
Politici po několika letech v exkluzivní bublině ztrácejí smysl pro slušnost a uměřenost. Mohli by si uvědomit, že existují státy a politici, kteří i na oficiální státní návštěvy létají normální leteckou linkou. Politici touto kauzou na sebe prozradili více než chtěli, protože již ztratili soudnost. Všechny tyto události mají časový rozměr několika hodin, avšak péčí českých médií se týden a více nemluví o ničem jiném. Pro nevzdělané novináře je to také pohodlnější, protože tato témata nevyžadují ani inteligenci, ani vzdělanost.
Propad kvality politiků není nahodilý, ale jedná se o systémovou záležitost. Proto výjimka či občasné vhodné chování nemění podstatným způsobem situaci. Jediným řešením by byla změna systému, která by generovala kvalitní politiky se zájmem o společnost. Ovšem pokud ve společnosti existují skupinky a jedinci se zájmem o změnu, nemají sílu změnu prosadit.
