Putin na svém setkání s představenstvem ruského ministerstva obrany diskutoval o úspěších uplynulého roku a opatřeních potřebných k zajištění bezpečnosti Ruska proti snaze Washingtonu o globální dominanci. Putin řekl:
Vidíme, že americká vláda a kolektivní Západ se neúnavně snaží udržet si svou dominanci tím, že globální komunitě vnucují svá pravidla a manipulují s nimi, jak uznají za vhodné, snaží se naši zemi oslabit a způsobit jí strategickou porážku.
To je pravda, ale proč Putin pomáhá Washingtonu k úspěchu? Putin si stěžuje na rostoucí nestabilitu a násilí na Blízkém východě. Uvědomuje si, že k tomu přispěl stažením ruské obrany Sýrie? Zapomněl Putin na „sedm zemí za pět let“? Zapomněl Putin na „Velký Izrael“? Zapomněl Putin na ambice Turecka proti Kurdům?
Putin si stěžuje na zapojení Západu s Ukrajinou do konfliktu s Ruskem. Proč to Putin umožnil tím, že na tři roky protáhl omezenou vojenskou operaci? Jak by Putin nemohl pochopit, že Washington bude krok za krokem testovat intervenční vody, aby zjistil, zda tam skutečně jsou červené čáry? Nedostatek červených čar vedl k tomu, že Washington a NATO odpálily rakety na Rusko a Putin navzdory jeho varováním Západu odvětil pouze Ukrajině. Ve skutečnosti jsou Putinova odvetná opatření opatřeními, která měla být provedena v první den ruské intervence na Donbasu. Putin zabránil ruským vojenským akcím, které by Kyjevu znemožnily pokračovat v konfliktu. Jakému účelu slouží prodloužením konfliktu? Určitě ne pro zachování života.
Ruské obyvatelstvo netrpí ani tak západními sankcemi, jako spíše 21procentní úrokovou sazbou, kterou požaduje ředitelka Putinovy centrální banky. Jednoho dne bude obyvatelstvo vinit válku z ekonomických potíží a podpora války s otevřeným koncem klesne. Tatáž ředitelka centrální banky nechala rezervy ruské centrální banky, kde by je mohl ukrást Washington. Mám podezření, že varování guvernéra centrální banky, že si Rusko nemůže dovolit válku, jsou důvodem, proč ruská armáda zůstává příliš slabá na to, aby mohla efektivně fungovat, a nutí Rusko spoléhat se na jaderné zbraně.
Zdá se, že nejen Putin se nedokáže smířit s realitou. Vůdce teroristické skupiny HTS používané Tureckem, Washingtonem a Izraelem ke svržení Asada, Hayat Tahrir al-Sharaa, si stěžuje, že Izrael nemá žádnou omluvu pro pokračující vojenské útoky proti Sýrii. Al-Sharaa zjevně nikdy neslyšela o „Velkém Izraeli“. Izrael otevírá cestu pro začlenění Sýrie do „Velkého Izraele“, stejně jako Turecko hodlá začlenit kurdskou oblast v Sýrii do Turecka.
Jak napsal izraelský stratég Oded Yinon, muslimský svět je příliš rozdělený na to, aby byl překážkou pro „Velký Izrael“. Možná proto se Putin svého spojence vzdal. Ale obětováním Sýrie nechal Putin cestu otevřenou Íránu a Libanonu. Pokud se Írán stane nepořádkem, který Washington vytvořil jinde v muslimském světě, bude Ruská federace otevřena infiltraci džihádistů, kteří vyvolávají nepokoje v ruských muslimských oblastech.
Mezitím Washington pokračuje v operacích proti Rusku v bývalých ruských provinciích v Gruzii a Arménii. Za jak dlouho budou v Gruzii a Arménii americké raketové základny?
Pro Putina nebylo možné stát stranou, zatímco USA zvedly ukrajinskou armádu k vyhlazení ruského obyvatelstva v Donbasu. Svět by měl uznat, že Putin nezaútočil na trýznitele Rusů mimo Ukrajinu. Putin také přijal sankce, aniž by náležitě reagoval. Otázkou je, zda se Putinovo odhodlání vyhnout se velké válce jeví jako slabost a nerozhodnost, povzbuzující Západ k dalším provokacím, které nakonec vedou k velké válce. Velkou otázkou v nadcházejícím roce je, zda Putin kapituluje, nebo bude bojovat.
