Po včerejší první dávce mi zavolal jeden můj stálý čtenář, aby mi sdělil, že jsem ho vyprovokoval k četbě všech čtyřiceti volebních lístků. A zaměřil se na hledání jmen stávajících poslanců, kteří se pokoušejí obhájit svůj mandát.
Jaroslav Čejka | foto: archív autora
Pár jich našel a položil mi otázku, co si o jejich úsilí myslím. Jestli jsou ti poslanci tak spokojení se svým výkonem, nebo se svým platem. Ale protože už delší dobu raději nemyslím – od toho mám své volené zástupce – omezil jsem se na konstatování, že platem to určitě nebude, protože, pokud vím poslanci Evropského parlamentu mají přibližně stejný plat jako já důchod. A víte, co mi řekl: „No jo, ty vole, ale v eurech!“
Ale já jim ten jejich plat stejně nezávidím. Dovedu si představit, jak se na něj musí nadřít a co se do toho Bruselu nalítají, zatímco mě chodí důchod na účet, aniž bych musel hnout prstem či zadkem. Až mě z toho přepadly výčitky svědomí. A tak jsem aspoň připravil další dvojitou dávku partajní satiry. Tady je:
Piráti útočí na Brusel
Historicky s piráty
nedělali ciráty.
Věšeli je na ráhna,
je to praxe pradávná.
Zatím ale útočí.
Berou ztečí úbočí,
i když stojí v rovině.
Je v tom Bartoš nevinně?
Nová Bílá Hora?
Strejček vůl, teta kráva,
každej půl rady dává.
Jeden zleva, druhý zprava,
my jdem středem! Dobrá zpráva.
Vždyť ká dé ú čé es el
není doma u vesel.
Chce to dobýt Evropu
a odvrátit potopu!
Zrušit daně z restitucí
svedou jenom správní kluci.
Ti ubrání víru pravou
před tou druhou, příliš dravou.
