„Starý řád nevyhnutelně ustoupí řádu novému. Jediný způsob, jak se vypořádat s časem, je přizpůsobit se a přijmout budoucnost,“ píše Christian Secor na Counter-currents.
Bingo! Nemusí se nám to líbit, ale tak to je. Nejde o to budoucnost přijímat, nýbrž budoucnost vytvářet. Je nesmyslné a hloupé stavět proti budoucnosti minulost. Je rozumné stavět proti budoucnosti jinou budoucnost. Mezi námi, když se podíváme pozorně, tak to, co dnes progresivisté prosazují, žádná budoucnost není. Jen omílání desítky let starých frází.
Jakou budoucnost proti tomu postavit? Navrhuji následující metodický princip. Zkusme si představit, že by měly západoevropské státy byly v 70. a 80. letech vedeny odvážnými energickými státníky, kteří by je ubránili před reformami (to znamená, že by proběhly jiné reformy s jinými cíli) a ty režimy by fungovalo dodnes.
Jaké by byly proti tomu, co jsme znali z pokukování přes hranice? Jen odhaduji, čtenáři mohou oponovat či doplňovat.
- Technologicky pokročilejší, i proti současné Evropě. V medicíně, dopravě, energetice i bydlení
- Školy by byly náročnější a studium by trvalo déle
- Celkově by lidé měli více volného času a méně času by trávili v práci
- Rodilo by se méně dětí než v 80. letech, existovalo by vedle sebe více životních stylů a nebylo by to předmětem zuřivých hádek. Proti 80. letům více pornografie.
- Lidé by byli celkově vzdělanější.
- Společnosti by byly dosud byly etnicky homogenní tak jako tehdy.
- Nepřišla by záplava ezotériky, ale rostl by vliv orientálních kultů.
A mnoho dalšího.
Připomínám, že Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete předplatit zde.
Článek Druhý pohled z 1.1.: Válka budoucností se nejdříve objevil na PhDr. Petr Hampl, Ph.D..
