Každé zpravodajství má končit klipem o veverce na vodních lyžích nebo něčím podobně zábavným. Často tuto zásadu ignoruji, nicméně dnes přináším zprávu o krysách a elektromobilech.
Pointa experimentu se netýká zastánců klimatické změny, ale odpovědi na otázku, jak mozek poměrně vyspělých savců reaguje na něco, k čemu nebyl evolučně připravován. Mozky krys se po statisíce lety ladily na všechno možné, ale rozhodně ne na ježdění elektrickém vozíku. V tom jsou velmi podobné lidským mozkům. I my jsme velmi často v situacích, které se nepodobají ničemu, na co nás evoluce připravovala. Dokonce nám některé evolučně vypěstované návyky ztěžují život – pokud zrovna nejsme ve válce nebo neprcháme před medvědem.
Na univerzitě v Richmondu nechali vyrobit maličké elektrické vozíky, které se řídí tak, že krysa do něčeho šťouchá. Krysa má možnost rozjet stojící vozík a má možnost měnit směr jízdy. Vědci to krysám ukázaly, ty pak samy trénovaly, až dosáhly mistrovství, při tréninku spolupracovaly a nakonec dokázaly dojet pro pamlsek. Pak si dokonce prodlužovaly cestu (aby si víc užily jízdu?) a když mohly jezdit, vykazovaly známky radosti.
Ty krysy, které žily v celkově podnětném prostředí se spoustou hraček a které se v tom prostředí cítily bezpečně, ty projevovaly zájem, učily se rychle a víc je to bavilo (nebo tak aspoň výzkumníci vyhodnotili jejich chování). Ty, co žily ve stresujícím prostředí, těm to moc nešlo a netěšilo je to.
Předběžný závěr říká, že evoluce není nezvratným údělem. Mozky savců jsou překvapivě plastické. Mohou se naučit věcem, které jsou pro ně nepřirozené a mohou z toho mít radost. Biologicky je to možné. Jde jen o to, jestli kultura a systém zvyklostí té možnosti využije.
