Když mluvíme o fanatismu liberálních aktivistů, máme tendenci vidět především jejich úplně bláznivé myšlenky a představy, případně velké peníze, které je podporují.
Jenže je tam ještě třetí prvek, bez něhož by to nemohlo fungovat, jak správně upozornil Curtis Yarvin: výkonná manažerská struktura. Tedy organizační struktura a postupy schopné velmi efektivně dosahovat stanovených cílů. Nemusí to být na první pohled vidět, ale i když je korporace šíleným byrokratickým molochem, na úrovni mnoha oddělení lidé pracují velmi efektivně. Jsou inteligentní, správně vyškolení, ovládají účinné postupy… a často jsou podmínky nastaveny tak, že jsou i vysoce motivovaní.
To je něco, co původně vzniklo v amerických firmách a co bylo v 70. a 80. letech přeneseno do různých protestních hnutí, která do té doby byla spontánní, davová a naivní. Až tehdy se zformovalo to, co dnes nazýváme „neziskovým sektorem“ či „občanskou společností“. Coca-Cola Company, která neprodává limonády, ale volnou migraci. Tehdy se také přestalo usilovat o masová hnutí. Novým východiskem se stala relativně štíhlá profesionální organizace se silným finančním zázemím. Na masách už nezáleží. Když to bude zapotřebí, dokážeme dostat statisíce lidí na Letnou nebo jinam, ale nenecháme se jimi ovlivňovat.
S určitým zpožděním vznikla i konzervativní centra spojující ideologii a manažerskou profesionalitu, ale nikdy nedosáhla srovnatelné síly.
Když vidíme blbečky přilepené k asfaltu, nepodceňujme schopnosti profesionálů, kteří stojí v pozadí.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
