„Finanční systém založený na dluhu a půjčování na úrok si přímo vyžaduje neustálý hospodářský růst, který ale nemůže pokračovat donekonečna.“
To je podnět Štěpána Čábelky, který jsem včera vynechal. Co s tím? Je pravda, že hromady zboží nemůžou růst nekonečně a že to bez růstu neumíme. Banky mohou žít z poplatků za služby místo z úroků (stejně k tomu směřujeme), nicméně hospodářství bez růstu znamená úpadek a bídu. Nejbližší generace to nemusí řešit, protože škody za posledních třicet let jsou srovnatelné jako po válce, ale jednou bude limitu zbytečnosti dosaženo.
Přirozené a logické by bylo věnovat od určité hranice méně a méně zdrojů na rozšiřování výroby a více se soustředit na volný čas, zábavnější život, sport, četbu, vzdělávání, osobní růst, vztahy… Moji rodiče zažili, že se do práce běžně chodilo i v sobotu, dnes pracujeme pět dnů v týdnu, a s postupujícím technologickým pokrokem by mohly být pracovní dny čtyři nebo dokonce tři…
… plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde
