Bývaly doby, kdy byl panovník strážcem víry a kdy k tomu patřila povinnost vypořádat se se všemi, kdo zpochybňovali momentálně platná dogmata. Zdůrazňuji ono „momentálně“. Ono to totiž často bylo tak, že za co se v jedné době upalovalo, to bylo později oficiálním církevním stanoviskem a naopak.
Ne, že by ty nepovolené řeči (tehdy se neříkalo „dezinformace“, nýbrž „bludy“) mohly někomu ublížit. Drtivá většina populace se o náboženské spory absolutně nezajímala, a stejně by je nedovedla pochopit. Výbuchy kacířství byly vzácné a zpravidla měly spíše politické pozadí. Ale bylo tak nějak zavedeno, že se kacířství nesmí tolerovat.
Pak přišlo osvícenství, pak průmyslová revoluce, poměry se změnily a nikoho nenapadlo, že by se o takové řeči mělo dbát – vyjma řečí vyloženě politických.
Nicméně časy se mění a co bývalo minulostí, je už zase současností. Policie a soudy jsou tu od toho, aby zabránily „polemizovat s historicky jednoznačně prokázanou pravdou,“ jak to formuloval soudce ústavního soudu David Uhlíř v procese s Josefem Skálou. Ve světě vědy a racionality nic jako „jednoznačně prokázaná pravda“ neexistuje a nemůže existovat. Už samotné použití toho termínu nás vrací do časů do dob, kdy rozhodovali teologové a znalci svatých písem.
Josef Skála nakonec může být rád, že to skončilo podmínkou. Taky ho mohli upálit nebo ukamenovat. Což je nadsázka, ale jenom trochu. Zjevně se obnovují zvyklosti, o kterých jsme mysleli, že už se nevrátí nikdy. A nedokážeme říct, jak daleko to dojde.
K čemu je tato rubrika Druhý pohled? K tomu stejnému, k čemu Hamplovy knihy. Aby se čtenář dokázal dívat na události jinak než předtím, aby se zvýšila jeho schopnost předvídat dění a aby dokázal o něco lépe odhadnout důsledky vlastního jednání. Pokud vám připadá, že opravdu pomáhají, pak je na místě si objednat Plnou verzi (zde). Přece jen těch 18 korun měsíčně není smrtící částka ani pro ty, kdo mají hlouběji do kapsy.
