Kdo rozumí anglicky, tomu doporučuji lahůdku. Rozhovor Johna Mearsheimera s Jeffrey Sachsem. Konečně v něm zaznívá jasná definice, co je to deep state. Denně o něm čteme, ale často nerozumíme přesně.
Takže deep state je tiché, nicméně pevné spojenectví tří různých úrovní americké státní byrokracie. Spojenectví lidí, kteří se znají a kteří spolupracují pro dosažení společných dílů. Jakýsi kolektivní mozek. Může být korumpován a manipulován někým zvenčí (a často je), ale může na vnější aktéry působit – třeba ovlivnit chování zdánlivě nezávislých firem.
Oba diskutující si všímají, že ať je prezidentem Demokrat nebo Republikán, klíčoví lidé rozhodující o zahraniční politice se nemění. Typickým příkladem je Victoria Nulandová, která už celou generaci usiluje o vyvolání války s Ruskem. Jiným příkladem je John Bolton, který ve svých pamětech dokonce napsal: „Když Trump nesouhlasil, museli jsme prostě najít způsob, jak ho obelstít.“
To všechno by ještě nemuselo být zlé. Skupina zkušených odborníků, kteří cítí odpovědnost a v tichosti dávají pozor, aby primitivové, co náhodou vyhráli ve volbách, třeba nezpůsobili jadernou válku nebo jinou škodu. V určitých záblescích to funguje. Jenže ono to tak není! Vidíme převažující kolektivní debilitu, fanatismus a naprostou nezodpovědnost. Rozdíl mezi zfanatizovaným pákistánským davem útočícím na kostely a hinduistické chrámy a těmito lidmi je jen ve způsobu oblékání. A také v tom, že ten pákistánský dav neřídí zemi.
