„Musíme tedy být kognitivně netolerantní (častý výraz prof. Ivo T. Budila) v kombinaci s co možná největší tolerancí politickou,“ píše slovenský historik Jan Dolák.
Dokonale tak vystihl kombinaci, kterou potřebujeme k obnově civilizovaného myšlení.
Bez politické tolerance chránící prostor pro svobodnou diskuzi se zhroutí racionalita. Kde není možné svobodně mluvit, tam není možné ani svobodně myslet. Není možné vyřazovat chybné názory a není možné docházet ke správným výsledkům jinak než čistě náhodně (a ty správné výsledky bychom stejně nedokázali odlišit od nesprávných).
Zdůrazňuji ono „chránit“, protože tolerance je k ničemu, nejsem-li ochoten okřikovat vlčáky zastrašující každého, kdo přináš nějaké nečekané zjištění.
A na druhou stranu, pokud se vzdáme kognitivní netolerance (tedy jasných jednoznačných racionálních postupů rozlišování pravdivého od nepravdivého), budeme zaplaveni pověrami a jiným balastem. Výsledkem nebude pestrost myšlení, nýbrž vláda toho nejhloupějšího. To vytlačí všechno ostatní. A jak ukazuje praktická zkušenost, vede to k rychlému zániku svobodné diskuze. To ostatně vidíme na mnohých „alternativních“ kanálech a srazech, kde je připuštěn jediný konspirační povinný názor, většinou velice hloupý.
Usilovat pouze o jedno nebo druhé je úplná ztráta času.
Existenci takového prostoru kognitivní netolerance a politické tolerance můžete podpořit tím, že si předplatíte Plnou verzi Hamplova druhého pohledu.
