O tom, že nám chtějí ukrást dějiny, se hodně mluví. Zejména v souvislosti a národním obrozením a druhou světovou válkou, případně rokem 1968. Nicméně to nejcennější jsme si už ukrást nechali.
Znovu jsem si to uvědomil při poslechu skvělého výkladu doktora Houšky o husitství a období, které následovalo. Tedy o jednoznačně nejúspěšnějším období českých dějin. O době, kdy české země procházely neuvěřitelným ekonomickým i kulturním rozvojem. Absolutní evropská špička. Vlastně je s podivem, že toho nebylo využito k budování regionálního impéria. Portugalci nebo Nizozemci na tom nebyli v žádném ohledu lépe, jejich jedinou výhodou byl přístup k moři. Nicméně i bez moře mohly české země začít polykat sousední státy, připojovat si území, chovat se agresivně… Ale nedělo se to. Možná chyběl nějaký Žižka o dvě generace mladší, možná hrály roli jiné faktory… až jsme byli sami kolonizováni sousedním habsburským impériem.
Ono by to stejně nevydrželo. Většina bývalých impérií jsou dnes malé státy. Nicméně nikdo nezpochybňuje jejich samostatnost.
Až zase někdy uslyšíte o imperialismu, vzpomeňte si na to. Mnohdy to není volba. Neovládneš ostatní, budeš sám ovládnut. Když ještě evropské státy neměly kolonie, jezdili Arabové do Evropy na lov otroků. Tak to prostě na světě chodí.
Může to překonat spojenectví malých středoevropských států? Možná ano. Možná není nutné, aby se imperiální války opakovaly donekonečna.
