Cituji z dopisu jednoho čtenáře:
„Období po druhé světové válce, které je asi možno označit za nejlepší období kapitalismu, bylo výrazně ovlivněno existencí východního bloku coby ideové protiváhy. Mocní a bohatí si uvědomovali, že musí občany držet spokojené, aby nepodlehli svodům. Díky tomu se také zmenšily nůžky mezi příjmy. I toto je samozřejmě jen hypotéza, ale v její prospěch silně mluví fakt, že když po pádu východního bloku tato motivace padla, tak během několika málo let začalo dobře zdokumentované rozevírání nůžek mezi platy dělníků a manažerů či specialistů ve firmách.“
Mám za to, že do značné míry tak tomu opravdu bylo. Jenže je to velmi zjednodušující a velmi nepřesné.
Rozpad západního sociálního státu, obrovský růst nerovností a zavírání fabrik proběhlo v západní Evropě PŘED pádem východoevropských režimů. Třeba slavný boj Margarethy Thatcherová za zavření dolů a za likvidaci dělnické a hornické kultury vrcholil v letech 1983-85. Masová privatizace a omezování služeb tam bylo zahájeno 1979. Také Pikettyho statistiky ukazují, že ohromný nárůst nerovností proběhl v 80. letech.
Lepší vysvětlení tedy zní tak, že určité ekonomické a sociální síly nejprve zničily západoevropský a americký konsensuální model, pak zahájily nové kolo studené války proti Sovětskému svazu a ten zkolaboval.
To nic nemění na tom, že v předcházejícím období mohlo být velmi slušné zacházení s pracujícími motivováno strachem z komunismu. Ve skutečném životě je to ale jen málokdy tak, že si dlouhodobě říkáme: Jsou to strašní lidé, nemají hodnotu, pohrdám jimi, ale musím se k nim chovat pěkně, protože by se mohli dát ke komunistům. Častěji je to tak, že když někoho dlouhodobě potřebuju a musím se k němu chovat slušně, začne mi připadat sympatický a dospěju k názoru, že si to dobré chování vlastně zaslouží. Psychologové mluví o kognitivní disonanci. A když se to týká celé společenské vrstvy, snadno vznikne kultura a systém hodnot, který obsahuje obdiv k tvrdé dělnické práci v kapitalistických fabrikách. Takže ano, dělali to ze zištnosti, ale přiznejme si, kolik citů v našich životech je podepřeno tím, že je něco výhodné. Víc, než si připouštíme.
Tyto glosy vznikají jen díky odběratelům Plné verze Hamplova druhého pohledu. Připojit se k nim můžete zde.
