Z dopisu čtenáře:
„Pomohl byste mi (nám čtenářům) objasnit pojem „populismus“, který je dnes a denně skloňován a myslím, že často i zneužíván?
Pokud je politická strana označena za populistickou, je to myšleno negativně a je stranou, která se podbízí.
Pokud ale strana populistická není, pak tu není pro lidi, své voliče?“
Než se dostanu k vlastnímu populismu, dovolím si odbočku k metodě rozboru navrženého problému. Připomenu něco z filosofie. Netajím se názorem, že drtivá většina filosofie není nic jiného než mizerná psychologie, sociologie, případně neurověda. Buď ty spisy byly napsány v dobách, kdy ještě nebyly k dispozici pokročilé výzkumné metody. Nebo je píší lidé zahledění do sebe a okouzlení vlastní moudrostí. Chtějí si užívat žonglování se slovíčky a nechtějí něčemu přicházet na kloub.
Nicméně v rámci filosofie narazíme i na zajímavé školy. Třeba to, čemu se říká někdy „analytická filosofie“ a někdy „logický pozitivismus“ – skupina zaměřená na rozbory hodně komplikovaných problémů kolem našeho myšlení, jazyka, přístupu ke světu atd. Občas zde zmiňuji jména Popper a Wittgenstein (ne, nebojte, nebudu obtěžovat jejich šermířským soubojem pohrabáči). Tentokrát připomenu Wittgensteinův výraz „jazyková hra.“ Jde o to, že slova a výrazy jsou v rámci nějaké party používány tak, že tomu rozumí všichni stejně. Cílem zkoumání je tedy pochopit, jak tomu oni rozumí. Nejde o hledání jakýsi pravého či správného významu.
… plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde
