Protože pražský magistrát má jasně srovnané priority a vydává peníze jen na to opravdu důležité, běží momentálně reklamní kampaň, kde nám panstvo vysvětluje, že zírání je obtěžování. Možná patříte k těm negramotům, co studovali sociologii a antropologii a pak si myslíte, že o tom, co je pokládáno za obtěžování, rozhoduje kultura a systém zvyklostí té či oné země a společenské vrstvy. Omyl! Majitelé skutečného vědění s bakalářským titulem z genderu vám vysvětlí, že záleží na tom, co kdo prosadil v grémiu pirátské strany.
Ale teď konečně mi dává smysl scéna, které jsem byl svědkem letos z jara v tramvaji číslo 12, mezi Andělem a Smíchovským nádražím. Přibližně dvacetiletá dívka začala ječet na vystrašeného nesmělého pána středního věku (takový ten zakřiknutý typ malé postavy), že jí prý zírá na prsa. Ten pán byl vyděšený, vůbec nebyl schopen reagovat a koukal zmizet. Se zájmem jsem to sledoval, protože postava té mladé ženy byla skutečně pozoruhodná. Nebyly to ani jedničky, ale úplně čisté nulky. Pokud na ní někdo zíral, tak jako na přírodovědnou kuriozitu. Nebo jí prsa někdo uřezal? Kdo ví. Potlačil jsem chuť říct jí něco sarkastického. Už takhle je zakomplexovaná až na půdu.
Ale teprve teď to do sebe zapadá. V Pirátské straně nebo nějaké neziskovce nejspíš běželo interní školení, které se snažilo povzbudit sněhové vločky k tomu, aby se cítily traumatizovány každým pohledem. Školení bylo zjevně úspěšné.
