Včera jsem připomněl postřeh Davida Huntera, že je důležité, aby byl člověk schopen podívat se zvenku na své myšlení, nezaujatě pozorovat a hodnotit myšlenkové postupy, které používá. Ale ta problematika je obecnější.
Když přišel věk vědy a rozumu, byla to jedna ze skvělých věcí, které se lidé naučili: dívat se na sebe s odstupem. Nejde to úplně dokonale, ale do značné míry ano. Když pozoruji svět, přemýšlím o něm a snažím se mnoho věcí analyzovat, mohu také analyzovat nezávislého učence, který sedí ve své pracovně v malém středočeském městečku, a odhadovat, čím jsou takoví lidé formováni (aniž by si to třeba přímo uvědomovali), jak se tím liší od jiných, co je typické pro kterou generaci takových lidí, odhadovat jejich názory… prostě dívat se na sebe zvenčí. To by mělo patřit k výbavě každého sociologa. Stejně jako může lékař neutrálně technickým stylem přemýšlet o svých orgánech či biolog o svých buňkách.
Ve dvacátém století přišli někteří filosofové, s podporou části psychologie a nejrůznějších ezoterických směrů, s tím, že tento pohled zvenčí je nějak vadný a že potřebujeme „autentický prožitek“, který nebude kažen pohledem zvenčí. Nakonec to jde až tak daleko, že jsou lidé povzbuzováni, aby přijímali složitá rozhodnutí s velkým dopadem podle momentálních pocitů. To je téměř jistě recept na chybné rozhodnutí. Ale čím horší úsudek, tím pevnější přesvědčení.
Nejde ale jen o logické myšlení nebo vědu. Lidé, kteří se na sebe dokážou nezaujatě dívat zvenčí, mnohem lépe zvládají své emoce, jsou šťastnější, méně často trpí depresemi a úzkostmi a mají lepší vztahy. Je skvělé autenticky prožívat radost nebo i smutek, ale ještě skvělejší je kromě toho rozumět tomu, jak funguje moje mysl, co v ní způsobuje daný prožitek a jakými zákonitostmi se to řídí.
Kdybych byl vulgární, tak bych je s tím autentickým prožíváním poslal do prdele. Takhle jen naznačím, že možná není vůbec náhoda, že Martin Heidegger, největší postava filosofie autentického bytí, byl zároveň aktivním stoupencem Hitlerova režimu.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
