Proč se politici podřizují rozhodnutím ústavních soudů? Samozřejmě v první řadě proto, že je to zvykem. Občas se však nad tím vynoří otazník – například když ústavní soud vydá rozhodnutí, které se zjevně neopírá o text ústavy a je v příkrém rozporu s její logikou i s veškerou dosavadní rozhodovací praxí českého i evropských ústavních soudů. Proto také profesoři ústavního práva veřejně prohlašovali, že je nemožné, aby ústavní soud vydal takové předběžné opatření. Teď už víme, že to možné je.
Proč se tedy podřizují? K cíli nás lépe dovede jiná otázka: Proč ústavní soudci vydávají taková rozhodnutí, kterým se politici podřizují nebo se jim alespoň přímo nestaví na odpor? Případy, jako byl americký prezident Andrew Jackson, který nejvyššímu soudu vzkázal: „Když jste si rozhodli, tak si to rozhodnutí taky prosaďte,“ a přestal se tím zabývat, jsou velmi vzácné. Jednoduchá odpověď zní: Protože dokážou správně odhadnout, co si mohou dovolit. To je u soudce mnohem významnější kvalifikace než neúplatnost nebo znalost zákonů.
Představme si situaci, kdy by prezident navrhl takto absurdně formulované předběžné opatření v době, kdy je premiérem bojovný muž známý svou neústupností, který ovládá velké mediální domy a bezpečnostní složky jsou prošpikovány jeho stoupenci. Pokud by soud žalobě vyhověl, podstupoval by riziko, že jeho rozhodnutí nebude naplněno. A pokud by se to stalo opakovaně, všichni by si zvykli, že rozhodnutí ústavního soudu jsou ignorována, což by znamenalo jeho faktické zrušení. Návrh na předběžné opatření by tedy byl zamítnut.
To je zároveň odpověď na otázku, jak se zbavit aktivismu ústavních soudů, jejichž činnost je zjevně neslučitelná s dobrou správou země. Potřebujeme vlády tak silné, aby se ústavní soudy neodvážily postavit proti nim.
