Můj čas je příliš cenný, než abych ho věnoval České televizi. Navíc už nepatřím věkově ani typově k těm, co koukají na pohádky. Byl jsem tedy ušetřen feministické pohádky Tři princezny. Dozvěděl jsem se o ní až díky diskuzím na sociálních sítích.
Nedokážu tudíž mít názor na to, jestli je natočena kvalitně nebo mizerně. Jen upozorňuji, že když se nám něco nelíbí morálně či ideově, máme tendenci hodnotit i řemeslnou úroveň mnohem přísněji, než kdyby nám dílko bylo sympatické. Nemusíme si to ani uvědomovat.
Nicméně něco poznamenat mohu. Tvůrci se snaží rozbíjet všechny zažité vzorce. Nezachraňuje princ, nýbrž princezny. Ženy bojují, muži se chovají slabošsky. Problémem není drak (tedy přírodní živel), nýbrž průmyslová výroba. Jak k tomu říká režisér Pavlíček, „institut pohádky potřebuje provětrat.“ Opravdu? Nekoukají lidé na pohádky spíš proto, že tam čekají starý dobrý svět? A není to snad zásada, kterou respektovali i komunisté v nejhorších letech?
… plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.
Článek Druhý pohled z 27.12.: O genderově vzorné pohádce se nejdříve objevil na PhDr. Petr Hampl, Ph.D..
