Reakce na různé události bývají někdy zajímavější než ty události samotné. Nebo to, že žádná reakce nepřijde. Jako třeba před pár dny, kdy českým tiskem proběhly články o tom, že je celkem reálná možnost, že dojde na zavření mladoboleslavské škodovky. Nikoho to nezvedlo ze židle. Přitom od průmyslové revoluce se nestalo, že by české národní hospodářství utrpělo srovnatelnou pohromu. Popravdě, v tuto chvíli nedokáže nikdo dohlédnout všechny důsledky a nikdo nemá nejmenší představu, jak to řešit.
Ono nakonec nemusí dojít na úplné zrušení fabriky. Prostě se bude „jenom“ propouštět a ještě propouštět a budou se rušit zakázky pro české subdodavatele a pokaždé bude tisková zpráva říkat, že je to nevýznamné a dočasné. Až se gigant, na kterém je závislá téměř pětina českého výrobního sektoru, scvrkne na firmu o 200 zaměstnancích.
Jenže ve světě, kde je normální, že český prezident a vláda aktivně usilují o vyvolání raketové války s Ruskem a kde nakupujeme svou vlastní elektřinu za téměř desetinásobek výrobní ceny, není už něco takového žádná senzace.
A Fialova vláda se opírá převážně o ty vrstvy, kde převládá přesvědčení, že to vlastně nevadí. Profesionální korporátní byrokraté jsou upřímně přesvědčeni, že skutečné hodnoty vznikají v zasedačkách a na výjezdních zasedáních. Opravdu věří tomu, že svými prezentacemi a strategickými dokumenty vytváří skutečné hodnoty a že z toho dotují lůzu u výrobních linek.
Obávám se, že jim to vydrží i poté, co dojde na propouštění v redakcích a reklamních agenturách. Jejich mozky si to prostě nepropojí.
Článek Druhý pohled z 30. 9.: Komu by chyběla škodovka se nejdříve objevil na PhDr. Petr Hampl, Ph.D..
