V reakci na dotazy čtenářů jsem slíbil, že dnes podrobněji vysvětlím pojem kognitivní „netolerance“, jak je zavedl Ivo Budil.
Na začátku leží otázka, jak je možné, že celkem chudý a zaostalý civilizační okruh na západním okraji známého světa se dokázal stát během krátké doby supervyspělým, produktivním a technologicky i vojensky nadřazeným všem ostatním. Ještě v 16. století jezdili Arabové do Evropy na lov otroků a na konci 19. století byl prakticky celý svět rozdělen na koloniální zóny evropských zemích. Ale není to jen otázka válečnická. Je to také otázka pronikavého zvýšení životní úrovně, prodloužení života atd.
Jednou z věcí, které ten neuvěřitelný skok přinesly, byla právě kognitivní netolerance. Jde o to, že do té doby žily věda, náboženství, magie, mystika, astrologie atd. vedle sebe. To soužití nebylo vždy mírové, ale nějak to fungovalo. Pak (v 17. a 18. století) ale přišel zlom, po kterém už byla brána vážně pouze věda a vše ostatní bylo odsunuto do pozice volnočasové aktivity. Zároveň se postupně zpřesňovalo, co bude akceptováno jako vědecké.
… plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde
