Sankce proti Rusku skončily naprostým debaklem. Tedy pokud bylo jejich cílem omezit schopnost Ruska vést válku. Za úspěch je můžeme považovat pouze v případě, pokud bylo cílem snížit životní úroveň obyvatel Evropy, zlikvidovat velkou část evropského průmyslu a přinést gigantické zisky úzké vrstvě spekulantů. Ani liberální mainstream už o nich raději nemluví – vyjma pár naprostých fanatiků, co se nadále drží víry, že když zchudneme ještě víc, nějakým mystickým způsobem to srazí Rusko na kolena.
Jenže ono to má i jiné pokračování. V Rusku se rozbíhá debata o sankcích opačných. Co kdyby Rusové zastavili dodávky některých životně důležitých surovin (třeba pár vzácných kovů, co se velmi těžko nahrazují)? Co kdyby začali kašlat na duševní vlastnictví a vesele rozběhli výrobu západních značek nebo ukradených patentů? Kdo by jim v tom mohl zabránit? Co kdyby dostaly ruské firmy zákaz platit v dolarech a přijímat platby v dolarech?
Že nic takového zatím nepodnikli, to neznamená, že jsou Rusové hodní. Znamená to, že čekají na vhodnější situaci. Až na tom budeme ještě hůř, až budeme ještě slabší a až nám to způsobí ještě mnohem větší škody. Protože oni ještě neztratili schopnost plánovat a jednat racionálně. Nezapomněli, že i konflikt může být veden racionálně a efektivně. Bohužel pro nás.
