…dneska nevítězí nějaké hodnoty jejichž nositelem je politická strana, ale vítězí stále více určité autoritativní osobnosti typu Trump, Orbán, Putin, Módí, Lula, Milei“, napsal před pár dny Vidlák, a je to skvělý postřeh.
Ale je zapotřebí k tomu něco doplnit. Všimněte si, všechny ty „autoritativní osobnosti“ jsou na opoziční straně. Snad až na Mileie, kterého mám tendenci pokládat za loutku, ale je férové dát mu víc času. Těžko můžeme mluvit o „autoritativních osobnostech typu Fialy, Pekarové, Scholze, Harrisové…” nebo dokonce těch rozkošných slečen z Pobaltí, které poslušně opakují fráze, co jim poradili na americkým velvyslanectví. Snad bychom mohli mluvit o klaunech, ale to není totéž. To je i jeden z důvodů, proč nevidíme atentáty. Není na koho střílet.
Má to minimálně dva důvody. Za prvé. Liberální oligarchie (nová aristokracie) není schopná vytvářet osobnosti. Je to typické davové hnutí. Což ukazuje na jednu z oblastí, kde může mít nacionalistická opozice neustále navrch. V osobnostech.
Za druhé. Proti oligarchii nemůžete postavit jinou oligarchii. To nevede ke změně. V případě konfliktu obě oligarchie splynou a na žádný pořádný konflikt vlastně nedojde. Oligarchii dokáže zkrotit jen vůdcovská osobnost. Napoleon proti smečce francouzských revolucionářů. Stalin proti smečce bolševických revolucionářů.
Jak takovou vůdcovskou osobnost rozlišit od politických podnikatelů? Politický podnikatel reaguje na poptávku. Chce nějaká skupina válku? Tak ji nabídnu. Je nějaká jiná skupina proti válce? Tak nabídnu protiválečný postoj. Vůdcovská osobnost přináší svoji vlastní vizi a získává pro ni podporu.
Mimochodem, z pozice běžných obyvatel není diktátor ani lepší ani horší varianta než oligarchická vláda. Záleží, jaké jsou čí úmysl a o koho se opírá. A jestli jste si ještě nepředplatili plnou verzi Hamplova druhého pohledu, instrukce najdete zde.
