Předvčerejší poznámka skončila tímhle shrnutím: „Současná krize Západu má dva odlišné, byť vzájemně se posilující faktory: chybnou strukturu politické moci, která systematicky vybírá neschopnou vládnoucí vrstvu, a civilizační úpadek, při němž společnost ztrácí znalosti, racionalitu a další schopnosti.“
Od té doby mi párkrát přišla otázka, proč to takhle komplikovat.
Joseph Schumpeter napsal už v roce 1943, že společnost je podobná stroji v tom smyslu, že pokud chceme něco napravit, reformovat nebo naopak ubránit před změnami, je mnohem výhodnější, když víme, jak to funguje. Oprava stroje taky bývá úspěšnější, pokud rozumíme funkci jednotlivých součástek.
Ve sociologii a psychologii a podobných disciplínách (a vlastně nejen v nich) už tradičně platí výzkumná zásada, že pokud se nějaký jev chová záhadně, nevypočitatelně a je vnitřně rozporný, pak je to nejspíš tím, že pod jedním názvem máme smícháno několik různých jevů. Pak může být rozumné je oddělit, každý z nich zkoumat zvlášť a zkoumat taky jejich vztahy. Je to pracnější, ale vede to k porozumění. V jazyce teorie vědy se tomu říká „analýza“.
A přesně před takovou situací stojíme. Proč není děsivě neschopná vládnoucí vrstva smetena nějakou opoziční skupinou? Proč radikální opozice se zpožděním přebírá některá témata nové aristokracie (třeba paušální nenávist vůči naší vlastní civilizaci a ochotu podpořit i ten nejohavnější režim, pokud bojuje proti Západu)? Ve Francii teď středoškoláci dělají revoluci proti globalistické vládě, která je nutí učit se matematiku. Nemělo by to být obráceně? Nečekali bychom spíš, že taková vláda bude usilovat o co nejhloupější obyvatelstvo?
Jeden čtenář mi napsal, že příčinou je převaha finančních spekulací nad produktivní prací. Souhlasím s ním. Ale to nedává vodítko pro vysvětlení jednotlivých jevů. Dokonce ani samotná existence konfliktu mezi novou aristokracií a pracujícími třídami nevysvětluje všechno, čemu potřebujeme porozumět.
Pokoušíme se to tedy rozplést. Zkoumání světa je úžasné dobrodružství.
Mimochodem, schválně si to zkuste: Jestli je ve společnosti kolem vás nebo třeba v lidském chování něco, čemu nemůžete přijít na kloub, zkuste to rozdělit na několik méně složitých otázek. Možná bude hned jasněji.
Shrnutí a zásadní teze: Pokud se nějaký jev zdá vnitřně rozporný nebo nevysvětlitelný, může to být tím, že pod jedním označením směšujeme několik odlišných jevů. Řešením je rozdělení komplexního jevu na jednodušší složky, jejich samostatné zkoumání a následné zkoumání vzájemných vztahů (analýza).
