Druhý pohled ze 17.11.: Dědičnost zločinu

Druhý pohled ze 17.11.: Dědičnost zločinu

Většinu mého života jsme se jako sociologové učili, že špatné rodičovství vytváří budoucí násilníky. Rodiče, kteří jsou tvrdí, krutí a zároveň nevypočitatelní, prý své děti deformují. Bylo to dokumentováno na tisících a tisících případů. Proto sociální politika, která se to snažila odstranit, zákaz fyzického trestání dětí a drastické zásahy do rodin.

No a máme tu další studii, která ukazuje, že je to iluze. Celou tu dobu nám někteří lhali a mnozí se mýlili.

Skutečný mechanismus mezigeneračního přenosu je takový, že když je rodič zločinec, má dítě jeho geny a je taky zločinec. Bez ohledu na to, jak se s ním bude zacházet. K tomu přistupuje ještě jeden faktor. Dítě s takovým genetickým vybavením je od raného dětství agresivní, nepřátelské a není s ním pořízení. Přitahuje tedy tvrdší výchovné zásahy. Pan psycholog to vidí a říká: „To je jasné! Vyrostl z něj zločinec, protože byl bit!“ Člověk vybavený lidovou moudrostí zase řekne: „Vyrostl z něj zločinec, protože ho málo řezali!“ Ve skutečnosti se mýlí oba.

Ale nečekejte, že se o tom bude ve velkých médiích příliš mluvit. Vyplývá z toho totiž nepříjemná otázka, jestli není veškerá státní politika směrem k rodinám, výchově atd. koncipovaná úplně špatně.

Nejděsivější je, že nevíme, co s tím. To se má těm lidem zabránit, aby se množili? Existuje přece nenulová pravděpodobnost, že se geny nakombinují tak, že syn zločince bude mírný a vlídný člověk. Nebo aspoň někdo, kdo nespáchá zločin. Nebo lidi se špatnými geny držet někde v izolaci? Nebo se smířit s tím, že se prostě dopustí pár vražd? Každé řešení je špatné.

Shrnutí a hlavní teze: Mezigenerační přenos násilného chování je způsoben převážně genetikou, nikoliv výchovou. Agresivní chování dítěte navíc samo vyvolává tvrdší rodičovské zacházení, které pak může být mylně pokládáno za příčinu jeho pozdější kriminality.

Článek Druhý pohled ze 17.11.: Dědičnost zločinu se nejdříve objevil na PhDr. Petr Hampl, Ph.D..