Postřeh Ernesta Gellnera: Velká část toho, co je dnes označováno jako manuální práce, obnáší obsluhu tak složitých zařízení, jaké by před průmyslovou revolucí zvládl jen nepatrný zlomek populace. Gellner to napsal v 80. letech. Dnes by asi konstatoval, že už to platí jen do určité míry, nicméně pořád je na tom kus pravdy.
Někdo by mohl namítnout, že před průmyslovou revolucí lidé zase projevovali mnohem větší vytrvalost a zručnost. Měl by pravdu. Ale schopnost zvládnout tak složitá zařízení prostě chyběla. Stačí připomenout takové profese jako automechanik nebo montér výtahů, které dnes nejsou nijak zvlášť prestižní a od kterých se neočekávají mentální schopnosti srovnatelné s inženýrem. Přitom ti lidé musí pochopit komplikovaná zařízení s tolika součástkami (a kombinující tolik typů energie), že se něco takového v první fázi průmyslové revoluce nevyžadovalo ani od vynálezců. A musí samozřejmě rozumět fyzikálním principům, o které se to opírá.
Znovu se dostáváme k rysu průmyslové společnosti, který je zpravidla podceňován a který je ještě mnohem zajímavější než existence továren. A sice vytvoření systému výchovy a vzdělávání, který dokázal dostat masovou populaci na takovou úroveň schopností, jaká byla předtím nemožná.
Podstatné jsou oba ty rysy. Tedy nejen vysoká úroveň, ale i masovost. Protože jedna věc je zajistit výuku malého knížete či továrníkova synka, druhá věc je dostat tu stejnou látku do hlav milionů lidí. To znamená, že potřebujete relativně jednoduché metody, které zvládne každý absolvent pedagogické fakulty a že se nemůžete příliš ohlížet na speciální požadavky jednotlivců.
Je logické a správné, že se objevují požadavky na individuální přístup, na rozvoj talentů, na respektování zvláštností jednotlivých dětí apod. Ale tyhle požadavky mají smysl pouze potud, pokud mohou být realizovány v rámci té masové (někdo by řekl průmyslové) výuky. Pokud systém masové výuky zkolabuje, nebude ani ten individuální přístup k ničemu. To je jeden z důvodů, proč zatím všechny pokusy o zavádění moderních metod výuky skončily děsivým neúspěchem.
Třeba se jednou dostaneme k takovému individuálnímu přístupu, který bude fungovat. Ale zatím to není na obzoru. I v Číně, kde už začali s intenzivní přípravou další generace na svět umělé inteligence, se masového přístupu pečlivě drží.
Pozitivní na tom je, že dobrá masová výuka dokáže dostat i masy průměrných lidí na takovou úroveň schopností, jaká byla předtím nepředstavitelná. Respektive zdá se, že to dokáže jakákoliv masová výuka. Negativní je, že my to opouštíme. Je příliš mnoho náznaků, že průmyslová doba jakožto výjimečné historické období je u konce a postupně se vracíme ke společnosti s vysoce vzdělanými elitami a tupými, neschopnými masami.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
