Když píšu o kognitivní netoleranci, je důležité doplnit ještě něco podstatného. A sice, že potřebujeme nejen spolehlivé poznání (vědecká metoda), ale potřebujeme také něco, co uspokojí naše city, uklidní naši mysl, rozvíjí naši fantazii, motivuje nás jednat správně atd. Na to racionální tvrzení nestačí, ať jsou sebelépe prověřena.
Karl R. Popper proto navrhuje „demarkační linii“, která od sebe oddělí vědecké a metafyzické (nadpřirozené) tak, aby obojí mohlo žít vedle sebe, obojí mohlo fungovat a nevedlo spolu neustálé spory.
Myslím, že to je skvělý princip. Jenže vyžaduje kognitivní netoleranci. Jinak každý ezoterik prohlásí svou metodu za vědeckou nebo za „rozšířenou vědu“ nebo za „novou práci s vědomím“ (či jiný podobný blábol), demarkační linie je smazána a znovu se vracíme ke sporům 16. století.
